Už jste slyšeli o dětech, které na sobě nenosí svůj "záchod"?

Pro dítě v podstatě nepotřebujete plenky, protože od svého narození vykonává potřebu na nočník či na dospělácké WC. Úspěch věci tkví v komunikaci mezi dítětem a matkou – matka vesměs umí vycítit a vypozorovat signály svého dítěte, že se blíží vykonání některé potřeby. A podle toho jednat. Dítěti vyhovujeme naprosto stejným způsobem jako při potřebě jídla. Taky si řekne, kdy chce nakojit.

 

Kořeny komunikační bezplenkové metody jsou v tradičních kulturách v Africe a Asii. Matky tam nosí své děti v šátku a v případě potřeby je vytáhnou a nechají je vyčurat na zem. V civilizovaném světě maminky nabídnou dítěti klasické WC, nočník nebo umyvadlo. Signály, na které musí být taková matka citlivá, jsou: náhlé ztichnutí, nebo naopak zrychlené pohyby, otřepání se, hlasité tlačení anebo přestávka v kojení. Dítěti můžeme pomoci například slabikou ššššššš, která  mu dá najevo, že „teď může“. Místo plenek nosí dítě klasické dětské kalhotky.

 

 

Zastánkyně této metody vyvrací teorii o křivení dětské páteře, protože je při vyprazdňování neustále podpírána. Miminko lze držet nad mísou podepřené v klubíčku. Když je větší, tak si ho maminka sedící na míse může poloposadit mezi své nohy.

 

Dále tvrdí, že dítě navzdory lékařským názorům si už v novorozeneckém věku uvědomuje ovládání svěračů, takže pár sekund potřebných k doběhnutí s miminkem na toaletu či přisunutí nočníku prý vydrží. Bezplenková komunikační metoda využívá schopnosti novorozence svěrače v dané poloze UVOLNIT, schopnost zadržovat se postupně vyvíjí, díky této metodě ji lze někdy dosáhnout dříve.

 

A některé maminky dokonce zvládají bezplenkovou komunikaci se svým dítětem bezmyšlenkovitě a jaksi intuitivně natolik, že ani nepotřebují výše uvedené jasné signály. Dítěti to navíc pomáhá psychologicky, protože je těsněji spjato se svojí matkou, oba lépe vnímají vzájemné signály svých těl.

 

Používání plenek považují za nehygienické, dítě ležící ve vlastních výkalech nemůže být spokojené. Navíc vykonávat potřebu vleže není příliš pohodlné a zhoršuje to problémy s kolikami, nemluvě o různých infekcích pohlavního ústrojí u děvčátek. O ochraně životního prostředí a menšího množství miminkovského odpadu ani nemluvě.

 

****

 

Odpůrkyně této metody se obvykle děsí – blázniví rodiče a chudák děcko!

Rodiče patrně nemají nic jiného na práci, než pozorovat svoje dítě a běhat s jeho odhaleným zadečkem po bytě. Takový život je pak spíše terorem a většina maminek si ani tuhle „zbytečnou a vyčerpávající“ práci neumí v prvních hektických týdnech s miminkem představit. Navíc argumentují neadekvátní zátěží pro páteř při všech těchto manévrech.

 

Zvláště v prvních týdnech vylučuje miminko téměř neustále a přerušovat kojení kvůli vykonání potřeby se jim zdá nelogické. A dost často je problém poznat, kdy se k této události schyluje.

 

Občasné nehody je stejně třeba zlikvidovat pracím práškem, čističem na koberec, nemluvě o spotřebě vody na omytí zadečku – takže o nějakém šetření životního prostředí nemůže být ani řeč.

Prostě žádný návrat do afrických chýší…

 

 

Bezplenková odbornice pro www.diaperfreebaby.org,  překladatelka literatury o přirozeném porodu a přirozené výchově dětí a také maminka Mgr. Bora Berlinger mi odpověděla na pár otázek:


1. Jak dlouho už tuhle metodu používáš a proč ses rozhodla právě pro ni?

 

Na komunikační metodu jsem narazila během prvního těhotenství, před šesti lety. Při mých rešerších ohledně plenek jsem na internetu narazila na článek "Jednorázové, nebo látkové? Nejlépe žádné". Přišlo mi to docela logické, můj muž se nad tím vůbec nepozastavil, a čím víc jsme o ellimination communication (komunikace o vylučování) nebo také natural infant hygiene četli, bylo nám jasné, že to prostě musíme vyzkoušet. Během třetího těhotenství jsem se dokonce stala oficiální kontaktní osobou organizace podporující rodiny, které komunikační metodu využívají, DiaperFreeBaby. Zkušeností mám dost a jsem přesvědčená, že bych na existenci tak přirozené péče o novorozence měla upozornit i rodiče, kterým cizojazyčné informace moc nepomůžou.

 

2. Jak to praktikovat v zimě, ve městě, kde není v dosahu vhodná nádoba? To mám s sebou nosit nočník?

 

Komunikační metodu lze praktikovat buď s použitím plen, nebo bez, podle toho, co dané rodině vyhovuje. My máme plenu skoro pořád, ale chápeme ji jako jistý druh více savého a případně vodotěsného prádla. Takže mám v přebalovací tašce (čínský) nočník i několik málo plen.

 

V zimě je důležité oblečení, které umožní odhalit jen to nejnutnější, tedy kombinéza s knoflíčky v rozkroku a pod ní tzv. splitpants. Ve městě to opravdu jednoduché není, ale horší to je s většími dětmi, které už plenu nemají a jsou zvyklé chodit na záchod. Miminko prostě použije plenu.

 

3. Lze i při této metodě vypozorovat známky dozrávání nervového systému dítěte a fakt, že si uvědomí, „že se mu chce“?

 

Ale samozřejmě. Už od narození lze vypozorovat, že si miminko uvědomuje, že musí, začne být nespokojené, nebo dokonce plakat. Postupně se díky zesílené komunikaci s rodiči naučí používat signály, které jsou jednoznačněji interpretovatelné, a naučí se hlásit dříve, tak, aby se včas dostalo na záchod.

 

Komunikační metoda není zaměřená na urychlení dozrávacího procesu. Je jedním ze způsobů, jak se k vylučování stavět, než dítě bude tuto akci zvládat samostatně. Tak byl náš nejstarší "suchý" okolo druhého roku, jeho mladší sestřička to zvládla stoprocentně až kolem třetích narozenin. Výhodou komunikační metody je její flexibilita, zaměření na cestu, ne na cíl.

 

4. A co vylučování ve spánku. To se kvůli tomu budí, nebo na noc dáváš plenku?

 

Jak už jsem psala, my plenku nosíme, ale spíš jen jako pojistku :-). Čurání ve spánku se děje pouze v tzv. REM fázi, tedy ve fázi lehkého spánku, která se pozná podle zvýšené aktivity a změněné dechové frekvence. Jelikož praktikujeme rodinnou postel, jsme s (pětiměsíční) Viktorií natolik sehrané, že míváme i suché noci. Mele sebou prostě tak, že mě vzbudí, já ji dám čurat a pak opět uléháme. Pokud spím tvrdě, což se po dnu se třemi dětmi taky stává, a nestihnu se vzbudit včas, vzbudí mě taky, protože v mokrém se špatně spí.

 

5. Není to pro africké maminky taková znouzecnost? Nic jiného jim nezbývá, nemají obchody s papírovými plenkami a o látkových asi taky neslyšely.

 

Maminky, které s touto metodou vyrůstají, považují často naše evropské způsoby za nehygienické. Plenky ale známy byly i u přírodních národů, buď kožešinky, mech nebo látky. Současný trend používat jednorázovky, který je docela znatelný v čínských velkoměstech, je způsoben přáním být moderní, podobat se Západu, demonstrovat svou finanční situaci.

 

V USA je podle mého názoru trend využívat komunikační metody proto tak silný, protože průměrný věk ukončení hygienické výchovy dosahuje až ke třetímu roku života a začínat s hygienickou výchovou před druhým rokem je skoro tabu. V Evropě je situace lepší.  

 

Podle mě je vylučování podobné krmení. Pokud vím, že má moje miminko hlad, nabídnu mu prso, a pokud vím, že musí kakat, podržím ho nad nočníkem. Tedy žádná věda.

 

 

Pokud chcete vědět víc, pak najdete základní texty v češtině na http://members.aon.at/komunikace

 

 

A co vy? Slyšely jste už o této metodě a šly byste vůbec do toho?

 

Reklama