„S rodiči se o tom nebavíme, dřív trochu, ale teď spíš vůbec. Oni asi ani nevědí, co přesně tam dělám a nejspíš si i myslí, že se tam nechovám úplně bezpečně,“ říká patnáctiletý Pavel. „Možná je to proto, že technologiím rozumí míň než my,“ dodává.
 
V rámci projektu zaměřeného na opatrnost při sdílení informací v kyberprostoru, vztahy s online přáteli a vzájemnou důvěru a komunikaci s rodiči proběhla debata se skupinami dětí od 6. do 9. třídy základní školy.
 
Přínos projektu komentuje také Ministerstvo práce a sociálních věcí: „Ministerstvo práce a sociálních věcí tento projekt podporuje. Oceňujeme, že si zakládá na názoru a osobních zkušenostech dětí, které se dnes již nevyhnutelně setkávají s internetem. Děti mohou být snadným terčem a často na ně v online prostoru čekají různá úskalí. Našim společným cílem proto musí být vzdělávání v této oblasti, a především včasné upozornění na rizika, která často internet pro dítě může znamenat. Dítě se nesmí bát o svých problémech mluvit a jeho názor musí být vyslyšen. To je v dnešní společnosti nepostradatelné.”

64709d4d83ebeobrazek.jpg
Foto: Shutterstock
 
Na stejné téma zároveň proběhl průzkum mezi dospělými, jehož výsledky byly následně probírány s dětmi v jednotlivých skupinách.
 
„V rámci tohoto projektu, který je součástí naší globální iniciativy Safer Kids Online, se snažíme vytvořit prostor pro debatu mezi dětmi a dospělými o používání technologií a aktivitách v online prostoru. Získané informace můžeme následně zohlednit při vytváření dalších projektů a aktivit zaměřených na bezpečnost dětí v online prostředí, a pomoci tak především rodičům být pro děti dobrými průvodci ve světě digitálních technologií,” vysvětluje Vladimíra Žáčková, specialistka kybernetické bezpečnosti společnosti ESET.
 
„Věřím, že diskuze s dětmi byla přínosná pro obě strany. A byli bychom rádi, aby stejnou debatu o kyberbezpečnosti vedli s dětmi i sami rodiče. Pro rodiče a děti proto připravujeme konverzační karty, jejichž cílem je otevírat důležitá témata z kyberbezpečnosti a vzájemně se vzdělávat,” dodává Žáčková.  
 
Vědí děti, s kým na sítích skutečně kamarádí?  

Děti se na sítích či v online prostředí baví pouze s lidmi, které znají i z běžného života. 100 % dětí odpovědělo, že lidi, se kterými se přátelí na sociálních sítích, znají i osobně, tj. mimo online prostředí. Nikdy tak neměly pochybnosti o skutečné existenci přítele z online prostředí a ani je nenapadlo, že by se mohlo jednat o falešný profil. Zprávy od cizích lidí ignorují, daného člověka si hned zablokují nebo nereagují. Žáci 9. třídy koukají i na profily, které je žádají o přátelství, a snaží se rozeznat případné znaky falešného profilu.
 
„Je důležité, že děti tímto způsobem vnímají online přátelství, hlídají si svůj virtuální svět a „cizí“ osoby do něj nepouští. Já se ve své poradně setkávám i s dospívajícími, kteří navazují přátelské vztahy přes internet s lidmi, s kterými se osobně v reálném světě nikdy nesetkali. Komunikují společně třeba jen přes webkameru a i přesto tyto vztahy považují za obdobně hodnotné,” říká psycholožka Kamila Ryšánková.
 
Ve výzkumu mezi dospělými i v diskuzi s dětmi v rámci projektu Safer Kids Online se obě skupiny shodují, že pokud probíhá přátelství pouze online, jeho pevnost a hloubka nikdy nemůže dosahovat stejné intenzity jako u přátelství v reálném světě.
 
Snapchat vede, Facebook je „mrtvej“

Nejoblíbenější multiplatformní aplikací žáků je chatovací aplikace WhatsApp, která kromě textových zpráv umožňuje i vzájemné zasílání obrázků, videí atd. K používání sociálních sítí měly děti velmi rezervované názory. Mladší je často nepoužívají téměř vůbec, nebo jen občas koukají přes profily rodičů, ale téměř nikdo nemá zájem tvořit na sítích jakýkoliv obsah. Žáci upřednostňují Snapchat a většina starších žáků používá Instagram, někteří soukromě, jiní i veřejně. Pokud jde o TikTok, jen minimum dětí tam pasivně sleduje videa a často zmiňují rizika s ním spojená. Ještě o něco hůře je na tom u dnešních školáků Facebook: „Facebook nemá snad nikdo, tam jsou jen boomeři a starý, je tam nuda,“ říká dvanáctiletá Jarmila.
 
Školáci si své soukromí střeží

Většina dětí v rámci skupiny potvrdila, že své profily na sociálních sítích má neveřejné a mnoho informací o sobě na internetu nesděluje. Obvykle sdílí jen svou profilovou fotku a jméno, jinak žádné další informace o sobě. Komunikují spíše v uzavřených skupinách na Messengeru či WhatsAppu. V případě veřejných profilů pouze sledují ostatní, ale vlastní obsah sdílejí minimálně.
 
„Do přátel si nepřidávám nikoho, koho neznám z reálného života. Nebo když někoho neznám přímo já osobně, tak ho znám alespoň z vyprávění. Třeba je to nějaký kamarád kamaráda, někdo, kdo dělá stejný sport, ale chodí do jiného oddílu a tak,“ popisuje dvanáctiletý Adam z Naší školy.

Dospělí dětem příliš nedůvěřují

Zatímco z tvrzení žáků vyplynulo především to, že své soukromí si hlídají a informací o sobě zmiňují jen minimum, rodiče si myslí pravý opak. Průzkum* mezi dospělými totiž ukázal většinový názor, že děti při používání internetu nejsou dostatečně opatrné (56 % z nich uvedlo spíše ne a 23 % ne). Zajímavé bylo zjištění, že ačkoli rodiče dětem tolik nedůvěřují, pokud jde o jejich bezpečný pohyb v online prostředí, příliš je neomezují a nekontrolují.
64709d5e70d3dobrazek.jpg
Foto: Shutterstock

Rodiče kontrolují mladší děti, deváťáky už ne

Debata s dětmi ukázala, že starší děti (8. a 9. třída) rodiče už většinou vůbec nekontrolují a časově ani jinak je neomezují. Někteří z nich si dokonce myslí, že by to bylo zbytečné.
 
„Už jsme ve věku, kdy to ani nemá smysl, stejně bychom ta omezení lehce obešli. Dříve jsem nějaká omezení měl, hlavně časová, ale dneska už to rodiče neřeší,“ říká patnáctiletý Zdeněk.
 
Pokud jde o mladší děti, zhruba do dvanácti let je rodiče na internetu nějakým způsobem „hlídají”. V průměru mají povoleno pohybovat se na mobilu 1,5 hodiny denně, někteří jen 0,5 hodiny, ale jiní i 3 hodiny. Mobily využívají nejčastěji na hry, volání nebo zprávy a občas i na sociální sítě, které sledují zejména přes profily rodičů nebo mají časové omezení.
 
Děti od rodičů naopak důvěru cítí

Zástupci projektu s žáky probírali i to, jestli oni sami cítí, že jim rodiče důvěřují, pokud jde o dodržování domluvených pravidel a bezpečném pohybu v online prostředí. V podstatě všechny děti odpověděly, že důvěru od rodičů cítí.

Někteří žáci cítili zklamání při konfrontaci s výsledky průzkumu dospělých, konkrétně například při zjištění, že ačkoli oni od rodičů cítí důvěru, dospělí dětem příliš nedůvěřují. Jednalo se zejména o mladší děti, které nám potvrdily, že problematiku související s online prostředím s rodiči probírají. Tito žáci uváděli, že jim rodiče například často radí, aby neodpovídali na zprávy od cizích lidí nebo nezvedali neznámá čísla. „Když mi někdo cizí napíše, rodiče to za mne vyřeší. Třeba tam odepíšou, nebo když mi někdo cizí volá, zavolají tam a vyřeší to,“ popsala dvanáctiletá Monika. Děti velice často říkaly, že se je rodiče snaží edukovat, pokud se setkají s takovouto či podobnou situací. Většinou jim doporučují neznámá čísla si zablokovat nebo nahlásit.

„Dává mi velký smysl, že děti dostávají prostor se k této problematice vyjadřovat. V rámci různých preventivních programů s dětmi či při workshopech s rodiči se opakovaně ukazuje, jak často se my dospěláci mýlíme, když předpokládáme, že děti přemýšlí a jednají určitým způsobem,” komentuje projekt Ivan Čermák, zástupce ředitelky ZŠ Naše škola Praha. A samy děti po skončení fokusní skupiny oceňovaly zejména to, jak byly seznámeny se svou rolí a že jim dává smysl se zapojit,” dodal Čermák. Jeden z účastníků skupiny, 15letý Karel, setkání komentoval slovy: „Takhle mi to dává smysl. Řeší nějaké téma. Udělají výzkum vlastně o nás. Zeptají se dospěláků, ověří to s námi a pak řeknou lidem, co mají dělat a co se naopak nejeví jako relevantní. Do toho se chceš zapojit.”

Zdroj informací:  Projekt Safer Kids Online, ESET, Vladimíra Žáčková, respondenti, Ivan Čermák, Kamila Ryšánková, Ministerstvo práce a sociálních věcí
*Průzkum mezi dospělými probíhal na reprezentativním vzorku 1050 respondentů v průběhu března 2023.