Dobrý den, s tímto tématem jste mě po dlouhé době trefili znovu do čela.
Ale pěkně po pořádku...
Často se mě ptal, jestli ho mám ráda, ale ujišťoval se, zda opravdu jen v rámci kamarádství. Nikdy jsem mu neodpověděla, tyhle otázky jsou mi cizí. Až někoho budu mít ráda, řeknu mu to sama, aniž by se mě ptal. Říkala jsem si.
Ten človek se snad úplně zbláznil, říkala jsem si. Je neskutečné, kolik drzosti v sobě má, že se ještě odhodlá chovat takto. Nevím, nakolik to se mnou mělo zamávat, ale byla jsem hodně malinká a říkala si, jak parádně dokáže dělat z člověka blbce.
Ale ejhle, projevila jsem se jako totální blbka a celou fintu mu znova snědla i s navijákem. Pouze něco ode mě potřeboval, na čehož základě se odhodlal k omluvě, aby mě vzápětí zase pekně ponořil zpátky ke dnu.
Jednou musel za rodiči, podruhé ho přijela navštívit dlouholetá kamarádka. Po třetí byl zase nemocný a aby toho nebylo málo, tak počtvrté zapomněl vinou nečekaného návalu práce. Když už se výmluvy stupňovaly do nekonečného množství a mezi nimi se objevila další jeho prosba o něco, řekla jsem si, že jednou zametu rovněž já s ním.
I když si stále dokola říkám, proč tomu tak je a proč jsem neustále obětí jeho výmluv a omluv, svou odpověď nenacházím. Možná to bude jen nějaká hra nadřazených osob, ke které já obyčejná holka odkojená sídlištěm, neznám pravidla.
Něco zlého se tehdy kulo,
když upozornit se mi Tě chtělo.
Tys tam stál a já mluvila,
do Tvých očí jsem zhluboka hleděla.
O kus dál pak štěstí se odklonilo
skončil Ti zápas dřív, něž v plánu bylo.
Jediná má zpráva a pak nekonečný seriál,
Já chtěla Ti věřit, ale tys mi jen lhal.
Přesto Tvá slova ve mě důvěru vzbouzela,
já bála se udělat krok, radši jsem mlčela.
Když nadešel večer, hodný večeře
ty vzal jsi mě ven a já neměla soupeře.
Něco mi říkalo: Podstup ten risk
zkus ho mít ráda, třeba přijde zisk.
Budeš mít přátele, co Tě podrží
při troše štěstí přátelství vydrží.
Jenže též u mě si osud vybral tu krutou daň,
když nejvíc jsem potřebovala, neotevřels svou dlaň.
Tisíce otázek jsem si dávala,
hleděla do blba, polštár smáčela.
Pak řekls dvě slova, ve mě svitla naděje,
další šanci jsem Ti dala, vždyť nic se neděje.
Avšak přišla facka druhá, pak i třetí,
udělal jsi ze mě fracka, kus špinavého smetí.
Vztek se ve mě mísil s myšlenkami,
proč jsi to udělal zahlcovala jsem se otázkami.
Kapičky pláče střídal vodopád slz,
ty ses smál, jako bys neměl pulz.
Pochopila jsem, nakolik mnou pohrdáš,
že pravou šanci nikdy mi nevydáš.
Přitom kdybys chtěl mě trochu poznat,
věděl bys, že nejsem zlá, můžu se Ti rovnat.
Pohrdavým úsměvem jsi mě opět popravil,
ani špetku soucitu jsi neprojevil.
Přitom tolikrát jsem tě dokola prosila:
jen mi nelži, žádat jsem zkusila.
Má přání byla jen do větru vyřčená,
znovu jsi ublížil, já byla dál ničená.
Teď už Ti ani za zprávu nestojím,
za pár dní odejdeš, já se tu ubíjím.
Neřekneš sbohem, loučení nepřijde
že se trápím, na tom Ti nesejde.
V mém srdci zůstaneš jako jeden z dalších,
co mou šanci utopil v falších.
Snad máš můj dárek, mě zbydou jen vzpomínky
ty budu ve snech svazovat řemínky.
Nechám si o Tobě znovu zas zdát,
měla jsem Tě ráda, měls být můj kamarád!
SteVi
Milá SteVi,
lidé se nejspíš musejí během svého života setkat s někým, kdo jim ukáže, proč si vážit přátel, kteří jsou skvělí a nikdy vám neublíží. On byl tím, kdo Vám hodně ublížil a hrál si s Vámi, ale také to vypadá, že si především nevěděl rady sám se sebou. Já ale věřím tomu, že Vy v budoucnu najdete člověka, který bude úžasný a Vy okamžitě poznáte, že mu můžete důvěřovat.
Nový komentář
Komentáře
Tak mu snad z nemocnice mohla napsat sama, ne ? Nenapadlo ji že on neví jestli ji vůbec může otravovat ?
Moc tomu nerozumím. Pokud je to kamarád, tak se po havárce zeptal, jestli je dobře, řekla bych super a víc by mě nezajímal. Spíš možná než kamaráda, bych ho brala jen jako známého. Proč se slečna nechala tak zbytečně trápit od takovýho ubožáka?
Kelly: Já s ním svého času pět let žila, takže jsem dobře trénovaná
Svůj k svému
Žížala: Předchozí info tuto možnost vylučuje
Meander: nejmenuje se Tvůj šéf Vladko Dobrovodský ?
Meander: tak to musí být docela sranda ... bych se z něj v noci asi odkopávala
Kelly: Můj je spíš absolutní chaosmen a hysterie je jeho druhé jméno
Meander: no potěš ... ten náš ne, ale zkouší si na něj hrát, pako vymaštěný.
Kelly: Jiná forma
Taky jednoho v práci mám, šéfuje mi
Meander: není ... jednoho mám v práci a takhle se to neprojevuje
To fakt nešlo dočíst - šílený výlev šílené pisatelky
Slečna je docela psycho
bóže takovejch chlapů bylo a bude, pisatelka by měla spíš vyhledat odbornou psychologickou pomoc
To jsem z toho jelen do palice strelen!
Jejda
to je ale pakárna...
ja jsem to nejak nepochopila
Mě to spíš přijde jako totální nekomunikace, následné nepochopení jak co kdo myslí a co kdo cítí a velké nedorozumění
Velvet: taky jsem moc nepochopila, o co jí jde. pořád psala, jako že nic, že jen kamarád, pak zase tohle. no nevím, moc jsem to fakt nepochopila.
To chce trošku praxe, aby člověk dokázal odhadnout lidi včas.
Ber to jako cennou zkušenost.
Výmluvy v souvislosti s "jedním klučinou"?
Jsem si myslela, že to píše zasloužilá paní učitelka o jednom ze svých prvňáčků. A taky nechápu, proč takové dryje kvůli vztahu, kterému nepřikládáš žádnou váhu. Buď ti na "klučinovi" záleží a tak se podle toho k němu chovej nebo ti na něm zas tak moc nezáleží a tak ho pošli do kopru i se seriálem výmluv a máš klid.