Nosíte bříško a přemítáte, co s Vámi udělá mateřská? Nebojte, není to zas až tak strašné… :-)
Když jsem přišla s miminkem domů, říkala jsem si, že se nebudu přepínat a zároveň vše přizpůsobím potřebám dcery. Rozhodla jsem se přes den odpočívat, co to půjde. Trochu unavena z nočního vstávání jsem přes den s mírnými výčitkami, ale pouze opravdu mírnými uléhala do postele, abych ten deficit trochu stáhla…, tedy pokud si Ema nezvolila program Dudlík ven, ale bez něj ani ránu, a ze mě se stal automat na vstávání…
Náležitě poučeni z kurzu a od babiček jsme miminko neizolovali od běžných zvuků v domácnosti. Pračka prala, myčka myčkovala, andulák Ferdík náležitě hlasitě zpíval … i tak jsme se ale po čase přistihli, jak se snažíme šeptat a vznášet se nad zemí… vždyť spánek je to nejvzácnější a nejsladší… Vznášet jsem se přestala, když jsem se jednou dopoledne přistihla, jak se snažím ukousnout namazanou housku co nejtišeji… Dost, řekla jsem si, a pořádně jsem se do ní zahryzla…
S hrdostí jsem se v duchu dekorovala zlatou medailí, neb jsem na sobě nepozorovala to klišé, které je vnucováno většině žen na mateřské – košilitida – neboli v noční košili od rána do noci. Slovník se mi sice omezil na hamiky papiky, jdeme pa a ty jsi šikulka, ale v obchodě si stále ještě dokážu říct o to, co potřebuji nakoupit. Až minulý čtvrtek, s půlhodinovým zpožděním a „rychle, rychle“ jsem vyrazila do pizzerie – a dala jsem si slib, že se budu snažit zajímat o druhé a potlačím své prioritní téma – miminko. Šlo to docela dobře, asi tak pět minut po mém příchodu to stále ještě probíhalo dobře – zkoumala jsem jídelní lístek, když tu jsem začala svlékat svetr. Něco mi říkalo, nedělej to, ale nedala jsem na instinkt … a mé spolustolovníky jsem oslnila několika oranžovými skvrnami na hrudi. MRKVIČKA - to úžasně oranžové pyré, které si Ema odpoledne omatlala do mého trika, když se rozhodla, že už nepozře ani lžičku navíc…
A pak, že ženské na mateřské odmítají chodit mezi lidi… Pchá, takové přežité názory…
Reklama
Reklama
Nový komentář
Přispět do diskuze můžete po ZAREGISTROVÁNÍ a
PŘIHLÁŠENÍ,
nebo přihlášení přes Facebook
Přihlášení
Komentáře
Tomíška
sory:paní na hlídání
Tomíška
já teda nevím,mám 3děti ale chodit doma v košili jsem jaksi nezvládala já ji totiž ani nestíhala oblíct!a takový řeči že ženská na mateřské zblbne no ty miluju,ikdyž vím že to možné je pár mých známých s tím problém mělko ale mohli si za to svým způsobem sami:obětuji se dětem a budu mít perfektní domáctnost,babičky nepotřebuji,pasní na hlídání když není babička taky ne a nedej bože aby dítko,,otravovalo ,,tatínka! tak to už na zblbnutí je
Tomíška
femme:
Tomíška
wiki:sebevědomí,holka,sebevědomí,má kamarádka si po 5ti letech doma se trojčaty poručila v restauraci jídlo slovy: ci papat..........ale rozchodila to
femme
byla jsem na mateřské nedovolené 3x, ale nikdy jsem na sobě neměla noční košili a to ani v noci
Majkii
Vivian: asi ze zenske na materskej chodia v nocnej koseli? nechapem preco. ja ziadnu ani doma nemam
Vivian
Já jsem ročník 80, takže kytičkové soutěže nepamatuju
Ale co je, proboha, košilitida?
Rikina
Lhasa: přesně - já si nemohla vzpomenout na název té první soutěže. V Deseti stupních ke zlaté měli soutěžící 10 desítek ve tvaru X ( tedy římských ), a taky jim byly odebírány za špatné odpovědi, ale soutěžící mohl zvítězit třeba i s jednou jedinou desítkou. Zřejmě to byl podobný princip jako s těmi kytičkami.
Lhasa
Rikina: Deset stupňů ke zlaté byla TV soutěž (o jakési "desítky"-stupínky) někdy v 70. letech. Té ovšem předcházela soutěž Desetkárt odpověz, o jejíž resuscitaci se pokoušel Podlaha před pár lety na Primě, a soutěžilo se v ní o kytičky.
Alenko Zvládáš to nádherně; za to, že nemáš košilitidu, tě obdivuju. Já ji měla I když ne celodenní. A i když mrkvovej flek ti zkazil radost, já si myslím, že nejsi ztracená, protože se na tohle hamací a kakací období díváš s humorem, což je podle mě nejdůležitější Máš nadhled
Rikina
Jana 01: 10 stupňů ke zlaté bylo opravdu v hlubokém socialismu, možná to v rámci nějakých nostalgických pořadů z archivu opakovali, nevím...
Markýza
Jana 01: Deset stupňů ke zlaté bylo v hlubokém socialismu - pamatuju, že sem na to koukala jako malá holka.
Jana 01
Rikina: ono to není až tak dávno - bylo to až po revoluci. Uváděl to Přemek Podlaha. Nejmenovalo se to deset stupňů ke zlaté? Bylo to docela zajímavý.
Vivian
Rikina: dík, konečně jsem to s tou kytičkou pochopila
Rikina
Ad "bez ztráty kytičky" - kdysi dávno bývala taková televizní soutěž, kde soutěžící měl na začátku určitý počet kytiček, a za špatnou odpověď mu byla vždy jedna kytička odebrána. Tu a tam se někomu podařilo celou soutěž projít "bez ztráty kytičky" a byl oslavován. Bylo to ovšem opravdu hodně, hodně dávno... takže tak.
Markýza
byly hezčí
Markýza
Majkii: P.Martina: ony už to tady vysvětlily - tak nějak jsem to pochopila - my jsme to měli v první třídě - souška učitelka dávala v pátek do deníčku razítko kytičky těm co byli celý týden hodní a měly všechny věci v pořádku, těm co zlobili dávala telátko, těm co se neučili oslíka, a těm co měli věci v nepořádku tak prasátko - přiznávám těch telátek a prasátek jsem měla nejvíc. Stejně byli hezčí než kytička . Jo a za odměnu jsme si mohli ty razíkta "přes sobotu" vymalovat.
Žábina
Tak to jí obdivuju..já lítala v noční košili ne tedy celý den, ale dopoledne určitě...jednou jsem šla dokonce s na očkování tak, že jsem si přes ní vzala jen kalhoty a svetr ... jo to byly časy
šája
myslím, že ta kytička tkví v tom, že na mateřský úplně nezblbla a troufla si dokonce i mezi lidi. Nebo možná trochu zblbla, ale včas si to uvědomila a to je taky úspěch
*daisy*
Wiki: sla mezi lidi a dokonce nekomunikovala o kakani a papani a zoubkach
Wiki
ja sirael: jenze s mrkvi na triku to neni uplne bez uhony...tak v cem tkvi ta neztracena kyticka? :)
Nový komentář
Komentáře
sory:paní
na hlídání
já teda nevím,mám 3děti ale chodit doma v košili jsem jaksi nezvládala já ji totiž ani nestíhala oblíct!a takový řeči že ženská na mateřské zblbne no ty miluju,ikdyž vím že to možné je pár mých známých s tím problém mělko ale mohli si za to svým způsobem sami:obětuji se dětem a budu mít perfektní domáctnost,babičky nepotřebuji,pasní na hlídání když není babička taky ne a nedej bože aby dítko,,otravovalo ,,tatínka! tak to už na zblbnutí je
femme:
wiki:sebevědomí,holka,sebevědomí,má kamarádka si po 5ti letech doma se trojčaty poručila v restauraci jídlo slovy: ci papat..........ale rozchodila to
byla jsem na mateřské nedovolené 3x, ale nikdy jsem na sobě neměla noční košili a to ani v noci
Vivian: asi ze zenske na materskej chodia v nocnej koseli? nechapem preco. ja ziadnu ani doma nemam
Já jsem ročník 80, takže kytičkové soutěže nepamatuju
Ale co je, proboha, košilitida?
Lhasa: přesně - já si nemohla vzpomenout na název té první soutěže. V Deseti stupních ke zlaté měli soutěžící 10 desítek ve tvaru X ( tedy římských ), a taky jim byly odebírány za špatné odpovědi, ale soutěžící mohl zvítězit třeba i s jednou jedinou desítkou. Zřejmě to byl podobný princip jako s těmi kytičkami.
Rikina: Deset stupňů ke zlaté byla TV soutěž (o jakési "desítky"-stupínky) někdy v 70. letech. Té ovšem předcházela soutěž Desetkárt odpověz, o jejíž resuscitaci se pokoušel Podlaha před pár lety na Primě, a soutěžilo se v ní o kytičky.
Zvládáš to nádherně; za to, že nemáš košilitidu, tě obdivuju. Já ji měla
I když ne celodenní. A i když mrkvovej flek ti zkazil radost, já si myslím, že nejsi ztracená, protože se na tohle hamací a kakací období díváš s humorem, což je podle mě nejdůležitější
Máš nadhled
Alenko
Jana 01: 10 stupňů ke zlaté bylo opravdu v hlubokém socialismu, možná to v rámci nějakých nostalgických pořadů z archivu opakovali, nevím...
Jana 01: Deset stupňů ke zlaté bylo v hlubokém socialismu - pamatuju, že sem na to koukala jako malá holka.
Rikina:
ono to není až tak dávno - bylo to až po revoluci. Uváděl to Přemek Podlaha. Nejmenovalo se to deset stupňů ke zlaté? Bylo to docela zajímavý.
Rikina: dík, konečně jsem to s tou kytičkou pochopila
Ad "bez ztráty kytičky" - kdysi dávno bývala taková televizní soutěž, kde soutěžící měl na začátku určitý počet kytiček, a za špatnou odpověď mu byla vždy jedna kytička odebrána. Tu a tam se někomu podařilo celou soutěž projít "bez ztráty kytičky" a byl oslavován. Bylo to ovšem opravdu hodně, hodně dávno... takže tak.
Majkii: P.Martina: ony už to tady vysvětlily - tak nějak jsem to pochopila - my jsme to měli v první třídě - souška učitelka dávala v pátek do deníčku razítko kytičky těm co byli celý týden hodní a měly všechny věci v pořádku, těm co zlobili dávala telátko, těm co se neučili oslíka, a těm co měli věci v nepořádku tak prasátko - přiznávám těch telátek a prasátek jsem měla nejvíc.
.
Stejně byli hezčí než kytička
Jo a za odměnu jsme si mohli ty razíkta "přes sobotu" vymalovat.
Tak to jí obdivuju..já lítala v noční košili ne tedy celý den, ale dopoledne určitě...jednou jsem šla dokonce s
na očkování tak, že jsem si přes ní vzala jen kalhoty a svetr
...
jo to byly časy
myslím, že ta kytička tkví v tom, že na mateřský úplně nezblbla a troufla si dokonce i mezi lidi.
Nebo možná trochu zblbla, ale včas si to uvědomila a to je taky úspěch
Wiki: sla mezi lidi a dokonce nekomunikovala o kakani a papani a zoubkach
ja sirael: jenze s mrkvi na triku to neni uplne bez uhony...tak v cem tkvi ta neztracena kyticka? :)