Ahoj ženy-in a redakce.

Moje závislost taky začala v dětství. Tenkrát jsem dostala svého prvního plyšáka - obrovskou hnědou medvědici. Následoval třímetrový had, malá opička, pejsek...

A od té doby se to se mnou táhne. Pro samé plyšáky se skoro nevejdu do postele. Můj přítel mi vyhrožuje, že buď půjdou plyšáci, nebo on. Zatím statečně vzdoruju, ale větší část plyšáků jsem přece jenom přestěhovala na válendu.

Plyšáky mám taky ve skříních, na skříních, na poličkách... Problém je, že kamarádi vědí, jak je miluju, a tak mi je pořád dávají - a já nemám to srdce žádného vyhodit. Před dvěma lety jsem odnesla krabici těch novějších dětskému domovu - rvalo mi to srdce, ale aspoň jsem věděla, že budou užiteční - jenže co s těma starýma?

Mám své cestovní plyšáky, kteří se mnou jezdí na dovolenou - třeba k moři nebo i na vandr. Nedávno mě málem vyhodili z letadla, když jsem si tam chtěla vzít plyšového jezevčíka - asi nevěřili, že v něm neschovávám bombu... Mám zkouškové plyšáky, kteří se mnou chodí na zkoušky. Mám i speciálního plyšáka na rande - je to taková malá plyšová ovečka (posílám fotku)...

Prostě jsem závislá na plyšácích...

Hezký den
Asellus

Děkujeme za pěkný „plyšový" příspěvek :).

Moji plyšáci pozdravují Vaše plyšáky :).

Jak jste na tom se závislostmi Vy, ženy-in? Jste závislé? A na čem? Jak se svou závislostí bojujete? Nebo jste se jí už zbavily? Pochlubte se na redakce@zena-in.cz!

Reklama