Pavla s Michalem spolu žijí pět let. Splácí hypotéku na byt, ve kterém bydlí sami. Vlastně ne, součástí jejich života je bohužel ještě někdo, nebo spíš něco. Hrací automat.

penizePřečtěte si příběh Pavly.

Je mi 26 let a jsem jedináček, moji rodiče už další děti mít nemohli. Maminka je středoškolskou profesorkou, tatínek pracuje jako provozní restaurace, kde mi také našel místo servírky. A právě v této restauraci jsem se seznámila s Michalem. Přišel tam jako host, navázali jsme spolu řeč a od té doby tam byl skoro pořád, když jsem měla službu. Dal si jedno, dvě piva a čekal, než skončím. Ale jak čekal, už tehdy mě to mělo být nápadné, čekal u hracích automatů. Prý tam hodí jen pár drobných, aby mu uběhla dlouhá chvíle.

Společné bydlení

Byla jsem strašně zamilovaná, neviděla, neslyšela. Táta mě varoval, že sedí vzadu u toho automatu nějak často, ale já mu jen odfrkla: „A kde mě má jako čekat? To ho mám vyhodit ven? Vždyť on tam hodí jen pár drobných.“

Po půl roce chození jsme se s Michalem rozhodli, že spolu chceme i žít. Já bydlela u rodičů, Michal také, chtěli jsme být spolu sami. Moji zlatí rodiče mi říkali: „Pavlínko, opravdu spolu chcete žít? Je to ten pravý?“ „Je.“ Michal pracuje jako stavbyvedoucí, já zůstala v restauraci. Napřed jsme bydleli nějaký čas v podnájmu, ale pak jsme se rozhodli, že když máme dva platy, tak si raději pořídíme něco svého a nebudeme dál strkat peníze do podnájmu.

Vzali jsme si hypotéku, splátky nám vypočetli na dvacet let. Když jsme si ji brali, absolutně jsem netušila, že Michal v automatech pokračuje. Výplatu vždycky přinesl celou, někdy dokonce i větší. Později jsem se dozvěděla, že automaty hrával v době, kdy já jsem byla ještě v práci, a hlavně je hrával v jiné restauraci. Abych nic nepoznala, výplatu si dorovnával pěnezi půjčenými od kamarádů. Na takové stavbě máte desítky zaměstananců a stavbyvedoucímu každý rád půjčí. Jenže ani to nejde dělat donekonečna. I ti kamarádi mají své výdaje a své rodiny a postupně se začali svých peněz dožadovat. Napřed jen u Michala, pak už i u mě.

Dluhy

A tak to prasklo, Michal se mi přiznal, že lítá v automatech, ale přísahal, že s tím skončí. Všechny dlužné peníze jsme tehdy povraceli, ale musela jsem si půjčit i od svých rodičů, s tím, že jim to do koruny vrátím. Vymyslela jsem si, že je potřebujeme na něco do bytu. Věřili mi, tak jako já jsem věřila Michalovi.

Chvilku byl klid, ale pak najednou začal Michal domů nosit čím dál menší výplatu.“Zbláznil jsi se, z čeho zaplatíme hypotéku? Z čeho budeme žít? „ Když mi dal na stůl 5 000 korun, vymyslel si báchorku, že jim nějaká firma nezaplatila a že příští měsíc bude mít svůj normální plat dvojnásobný.

Neměl, ani příští měsíc, ani žádný další. Kamarádi už nepůjčovali, celé výplaty rval do automatů, došlo to tak daleko, že začal brát už i z peněz na byt a dokonce si chodil půjčovat i k mým rodičům, s tím, že ho posílám já. Také začal vynášet z bytu věci, prý, aby nám je nesebrali exekutoři, a tak když jsem jednou přišla z práce, nebyl tam ani počítač, ani televizor, dokonce ani můj starý mobil. Skončilo to všechno v bazaru.

Došlo to tak daleko, že právě teď máme exekuci na byt, byt který splácíme už pět let a tolik jsme do něj dali peněz . Teď bychom o něj měli přijít? Vůbec nevím co mám dělat, vím, že jsem blázen, ale pořád Michala miluju. Když nehraje, slibuje, přísahá, že už se k tomu nepostaví. 14 dní je klid, je to ten nejlepší chlap na světě, ale pak přijde datum výplaty, datum splátky a je to tu nanovo.

Automaty ničí lidem životy

K rodičům už jít nechci, stydím se a polovinu věcí jim zatajuji. Vím, že by už také chtěli vnoučátko, ale to je v této situaci absolutně nemyslitelné. Nechci jim přidělávat starosti, tatínek na tom není poslední dobou zdravotně dobře, a tak mlčím.

Nedávno jsme se s Michalem bavili o léčení, já jsem vůbec netušila, že existuje i léčení ze závislosti her na automatech, přišel s tím on sám. Jenže co když přijde v době léčení o práci? Jak to tady utáhnu sama? A vyléčil se už vůbec někdo? Nejraději bych všechny ty hrací automaty vyhodila do povětří. Ničí lidem rodiny i životy.

Čtěte také:

Reklama