Hezký den, byla jsem na mateřské dovolené osm let. Nikdy bych nestavěla kariéru před děti. Jsem žena, a ta rodí děti, chlap si je z prstu nevycucá. Mimo to, bez dětí je život nenaplněný a myslím, že mi to potvrdíte i vy. Ale kdo je nemá, nemůže posuzovat, tak doporučuji zkusit a uvidíte tu nádheru. Dovolená to určitě není, i když dnes jsou modernější spotřebiče a je to snazší. Vychovávám dvě děti s manželem, který hodně cestuje, takže dojede, jak se říká, k hotovému, ale když může, zapojí se. Není to sice jednoduché, ale vždy jsem vše zvládla. Od ranních do nočních hodin, 24 hodin denně být ve střehu. To by, myslím, ani nejudatnější voják nezvládl. Dovolenou si takhle nepředstavuji: Nařídit budík na půl sedmou, stát u plotny celé dopoledne, odpoledne uklízet, prát, učit se, hlídat a okřikovat děti, usínat s neumytou hlavou o půl jedenácté a tak vyřízená, že i to nádobí někdy zůstane neumyté. Ale takhle spát hodně dlouho, hezky se obléknout, zajet na pár dní do hor, poznávat krásy naší vlasti, klidně i sama a relaxovat u hudby nebo dobrého vínečka...
Ale potom opět za špuntama, protože déle než tři dny to bez nich nevydržím. J
já být vámi, nechám budík budíkem a čekám, až mě vzbudí děti... Třeba byste se divila, jak si pěkně pospíte.
Nový komentář
Komentáře
petul 117: Na druhou stranu, teď ty tři byty můžou pronajímat a když už na tom nevydělají, tak se jim aspoň pokryje ta hypotéka.
oprava-my budem v duchodu
myslim, ze trosku pravdy mate obe strany.
Jasne je, ze mit deti je neco, co s nicim jinym neprozijete. Proste jsou na cely zivot, ale cely zivot se JENOM jim obetovat nemusi.
Rozdil je asi nejvetsi v tom, ze se nerozdohujete jen za sebe a nemate cas jen na sebe (dnes pujdu tam, az prijdu z prace-dam si koupel a sampano atd..)
Ale zase bez deti bych nikdy neprozila treba to- ze jedine oni me uprimne oceni jen proto, ze jsem jejich mama. Proste to, co jinak ve firme, na party nebo jinde nezazije ani nahodou...
A ze maji rodiny s detma malo penez- to je mozna take vec statu /ikdyz mozna te dje to lepsi- konecne vetsi materska).
Neb jim vychovavame zamestance, az mi budem v duchodu...a investice by se vratila..Problem, je ze nekdo to nepovazuje za praci, srovnatelnou treba s praci manazerky...
Znám pár lidí, kteří mají děti, léčí se na deprese a nenaplnili svůj život. Naplněnost a štěstí nezávisí na tom, jestli člověk má nebo nemá děti
To záleží na každém z nás 
saxi: A nenapadlo te, ze tvuj clanek opravdu vyzniva tak, ze "kdo nema deti, ma nenaplneny zivot, tak to zkuste a pak si povime, kdo mel pravdu"?
Mozna by priste nezaskodilo si to po sobe nejdriv precist a promyslet, zda opravdu rika to, co chces ric.
Podle prvnich prispevku si mi pripadla jak zenska s jasnou hlavou, bych ani nerekla, ze si autorkou clanku, neb ten clanek je opravdu priserny.
Takze neni divu, jaka se tu strhla lavina... dvakrat pis a cti, jednou odesilej
jak se da ZKUSIT dite? a co kdyz se mi ta nadhera 24/7 ve strehu s mastnou hlavou nebude libit?
Nová nadávka
BOHÉM
Lídy: Takhle tady ovšem ty hranice vymezeny nejsou, já např. taky mám to dítě
Připomíná mi to válku barev - kdo děti má, bude tvrdit, že mu naplnily život (a možná bude mít štěstí a jednou ho ty děti budou znát i jindy než o výplatě) a kdo je nemá, umí si naplnit život i jinak. Někdo je ke štěstí a naplnění nepotřebuje a někdo děti chce, ale nejde to - ale proč by kvůli tomu měl prožít neplnohodnotný život? Sama děti mám, mám je moc ráda, ale nechtěla bych na nich být tak závislá, aby mě jednou odrovnal jejich odchod z domu. Neb jak pravil klasik: musíme děti milovat a jinak je nechat na pokoji...
saxi: Inu, právě jsi předvedla, že lze člověka z pár slov docela dobře soudit a že ty soudy nebývají zas tak úplně zcestné.
Nyotaimori: amen
plectrantus: Moc hezky napsáno.Nabubřelost a nedostatek pokory příspěvek naprosto vystihuje.
plectrantus: Vidím v tom docela příznivý pokrok, že už se dnes tyhle "zasloužilé matky", které nedovršily ještě věk 30 let tak často nepovyšují svými zásluhami/ tedy tím, že porodily děti
/ nad ty ostatní, aniž by věděly, proč ty bezdětné děti nemají.Doufám, že takových jako je autorka bude stále méně a méně...
plectrantus: Pěkně řečeno. Taky mám tento dvacetiletý náskok. Ale v mém okolí ani v rodině mě za to nikdo nebuzeruje naštěstí.
a....: Můžeš dát k adopci a ještě někomu uděláš radost
a.... 126: Ty taky můžeš někomu dát, třeba pěstounům, k adopci či děcáku. Ještě i nějací příbuzní by se možná našli.
Tylie: Vídím v tom drobný rozdíl...
když tě zvířátko přestane bavit, můžeš ho někomu darovat nebo ho dát utratit. Ale co děti?????
a....: bude tou matkou, co neustále vandruje do svých dětí, že mají založit rodiny a naplnit své životy plozením dětí /a "chudera bába" se konečně dočká vnoučátek
/. To je koloběh života 
Tylie: děti a zvířátka...........aha
Amálie: a....: Přesně tak
petul: To je takový zvláštní paradox. V obecném povědomí je to zafixované tak, že nejrozmazlenější a nejvíc opečovávaní jsou jedináčkové. Já jsem si ale naopak všimla už dříve, že v rodinách, kde je těch dětí víc, jsou děti mnohem nesamostatnější a rozmazlenější, protože ony jsou opravdu středobodem žití svých rodičů a rodiče kromě svého potomstva nemají jinou životní náplň.