Betty se narodila v roce 1908 v městečku Boulder ve státě Colorado do rodiny důlního inženýra, v níž vyrůstala spolu s dalšími čtyřmi sourozenci – bratrem a třemi sestrami. Čtvrtá sestra zemřela maličká. Díky tatínkově zaměstnání, který dokázal jako důlní inspektor rodinu skvěle zabezpečit, se museli často stěhovat. Jak Betty vzpomínala, každý ze sourozenců, o nichž se také ve svých románech zmiňovala, se narodil v jiném státě USA.
bo.jpg
Foto: Boulder City, Colorado. Shutterstock

Když bylo Betty dvanáct let, postihla rodinu tragédie – zemřel tatínek na zápal plic, a tak se rodina trvale usadila v Seattlu ve státě Washington. Bylo to pochopitelně těžké období, nicméně díky optimistické mamince i svérázné babičce, dětství Betty i jejích sourozenců příliš neutrpělo. Díky nim získaly děti životní nadhled a schopnost brát i nepříjemné situace s humorem.

Betty se dostalo vzdělání obvyklého pro tehdejší dívky z lepších rodin. Po ukončení středoškolských studií se roku 1924 zapsala ke studiu na univerzitě. A pak se zamilovala. Robert Heskett, za nějž se v červenci 1927 provdala, byl o třináct let starší, vysoký, atraktivní muž. Pracoval jako pojišťovací agent, ale toužil mít slepičí farmu. Svůj sen taky hned po svatbě uskutečnil. Farmu si zřídil na Olympijském poloostrově, několik kilometrů jižně od Port Townsendu ve státě Washington. Jenže nepřestal pracovat v pojišťovnictví a o farmu se musela starat Betty. Dovedete si představit typicky městské děvče, které se najednou ocitne na samotě s tisíci pípajícími kuřaty a slepicemi, jež bylo třeba pravidelně krmit a napájet? Daleko od civilizace, bez vodovodu, elektřiny, rádia či telefonu? Žádná slibovaná romantika to rozhodně nebyla!


6076bf9d1a59cobrazek.pngFoto: Obal knihy Vejce a já. Redakce

Na farmě se Betty narodily dvě dcerky – Annie v roce 1928 a o dva roky později Joan. Brzy se věčně kdákající slepice staly její noční můrou, a tak se nemůžeme divit, že v roce 1931 Betty manžela i nikdy nekončící práci na farmě opustila a přestěhovala se do města k matce a sourozencům. Ale nebyla by to Betty, aby po letech na dobu strávenou na farmě nevzpomínala s humorem. A tak vznikla veleúspěšná kniha Vejce a já.



Do města se Betty vrátila uprostřed velké hospodářské krize, do období nezaměstnanosti, chudoby a beznaděje. Díky své sestře Mary i rodinným kamarádům prošla Betty nejrůznějšími, většinou krátkodobými a mnohdy ovšem absurdními zaměstnáními. Nakonec se jí podařilo získat místo na ministerstvu financí. I tuto část života dokázala využít ve své další úžasné knize Kdokoli může dělat cokoli.
Ve třicátých letech Betty z veškerého vypětí i nedostatečné výživy vážně onemocněla – lékaři jí diagnostikovali tuberkulózu. V té době se na ni běžně umíralo, léky na ni nebyly. Betty musela ležet devět měsíců v sanatoriu v naprostém klidu, to jediné na nemoc platilo. I z tohoto vážného tématu dokázala spisovatelka vytěžit maximum - humoristický román Morová rána.
607590d4ca6deobrazek.png
Audioukázka z knihy Co život dal i vzal

Po propuštění ze sanatoria se Betty seznámila s leteckým inženýrem Donem MacDonaldem, za nějž se v roce 1942 provdala. Spolu s ním a dcerami si na ostrově Vashon pořídila dům na pláži. Ani tam nebyl život zrovna jednoduchý, ale už ji tam aspoň nepronásledovaly ty nenáviděné slepice. Ty už nikdy více! Vejce bude zásadně už jenom kupovat! Jak probíhal jejich první nákup, barvitě vylíčila – kromě jiných vtipných historek - v dalším svém románu Dusím se ve vlastní šťávě.

A jak se tedy Betty dostala k psaní? Mohla za to její schopná i všehoschopná sestra Mary. Ta namluvila jistému literárnímu agentovi, že má nesmírně talentovanou sestru, která píše knihu. Ta o svém talentu ani rozepsané knize neměla pochopitelně ani tušení. Nicméně duchapřítomně zachránila situaci a narychlo zplodila pár stránek…  První román Vejce a já byl na světě. Měl mimořádný úspěch a brzy následovala další, výše zmíněná dílka. Mary měla pravdu! Spisovatelská hvězda se mohla naplno rozzářit!



Reklama na film Vejce a já z roku 1947.

Všechny romány Betty MacDonaldové byly víceméně autobiografické. Vycházely v mnohamilionových nákladech a byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Pak se autorka rozhodla změnit žánr a začala se věnovat i tvorbě pro děti. I její několikadílné Příběhy paní Láryfáry zaznamenaly obrovský úspěch. Nejspíš toho měla Betty MacDonaldová ještě hodně před sebou. Bohužel opět onemocněla a v roce 1958 měsíc před oslavou svých padesátých narozenin zemřela na rakovinu…

pla.jpgFoto: Plakát k filmu Vejce a já. 
Foto:1996Larry / Creative Commons / CC BY-SA 4.0 /  <https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0>, via Wikimedia Commons

O popularitě této optimistické, vtipné a všemi milované autorky i u nás svědčí fakt, že podle průzkumu čtení a čtenářů, který podle článku v MF Dnes z roku 2008 pod patronací Národní knihovny a Ústavu pro českou literaturu AV zpracoval literární vědec Jiří Trávníček se stal román Vejce a já nejoblíbenější knihou v Česku. Teprve za ním následoval Švejk a Harry Potter.

Na našem webu jste si mohli také přečíst:

Reklama