Hned po plyšáku – tedy listopadu 1989 – se všichni vydali do Vídně … ale již od jara začínaly doslova nájezdy na Benátky.

Nabalili jsme řízky, vajíčka na tvrdo, housky se sýrem a limonády a hurááá, jedeme do Benátek.

Davy prolítly kolem Canale Grande – hurá do San Marco – tryskem do Dóžecího paláce … hup do autobusu, vybalit řízky a jedeme domů… Já tam byla, tys tam byl, všichni jsme tam byli…

 

Podstatně jinak ale vypadala moje druhá návštěva Benátek.

Uplynulo 11 let. Na netu jsem našla vhodný letecký spoj – místo 10 hodin autobusem pouhých 50 minut letu. Místo tašky s proviantem malá kreditní (v mém případě tedy debetní) karta. Místo několika igelitek pouze 1 elegantní taška…

A tak jsme znovu, po letech, v Benátkách. A vše je diametrálně jiné.

 

Plnými doušky nasáváme atmosféru, pomalu se procházíme podél kanálů, přecházíme klenuté mostky. Město sní svůj oprýskaný sen o dobách dávno zašlých, o vyvanulé slávě. Voní mořskou solí, chaluhami, lehce zapáchá…

Znovu mě překvapuje, že se tu celý život skutečně odehrává na vodě, na gondolách, soukromých motorových člunech či pravidelné městské dopravě… Právě nás míjí gondola s barokně nazdobenou rakví a haldou věnců … ale na druhé straně jede jiná, na které je dětský kočárek – zastavuje u menšího paláce a už se z něj valí celá horda povykujících žen, mlaskají polibky a nad kanálem zůstává staccato italské melodické řeči…

Z hospůdek a pizzerií  se line lákavá vůně. Míjíme pitoreskní domy ověšené neuvěřitelnými balkony a balkonky, evokující Orient…, krámky s kořením, zlatnické obchody a obchůdky, brebentící domorodce, všudypřítomné holuby…

Benátky se rozkládají v laguně na 118 ostrovech, napočítáte v nich 150 kanálů, 400 mostů. Ve změti křivolakých uliček, kde je kolikrát problém potkat chodce v protisměru, snadno zabloudíte – mapa nemapa.

Město vzniklo kolem roku 810, kdy se zde usadili Veneti. Začali zde stavět své domy na mohutných dřevěných kůlech, zaražených do dna laguny.

Když se Benátčané vymanili z byzantského vlivu, začali expandovat. Dokonale zužitkovali svoji výhodnou polohu mořského přístavu, který spojoval tehdejší svět s Orientem – ve 13.-15. století se stala jejich republika nejmocnějším státem ve Středomoří. Dokládá to 900 paláců, přes 100 kostelů…

Konec pro Benátky znamenaly zámořské objevy a výboje Habsburků … z jejich vlivu se dostaly až roku 1866, kdy se staly součástí Italského království.

 

Ty hlavní památky jsme viděli během prvního pobytu, teď jsme si chtěli jen užít tu atmosféru, být na chvíli Benátčanem, jen tak lehce procházet městem … vzpomenout na Giaccoma Casanovu, který svůj bouřlivý život dožil u nás v Duchcově... A tak jsme se obloukem dostali zase na cestu domů…

Zkuste to někdy – je to nezapomenutelné!      

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ