Dříve, než se na mě rozzlobíte za pomlouvání jednoho z nejrozšířenějšího náboženství, zkuste si to se mnou porovnat.

Já jen, aby bylo patrno, jak lze snadno změnit myšlení celé masy lidí tím, že věcem dáme jiná jména.

sam1. listopad: Dušičky

„Máme určitou autoritu žádat za mrtvé o odpuštění jejich hříchů a pochybení, aby mohli najít cestu k Bohu,“ říkají křesťané.

No není to škoda, že zrovna 31. října se slavil Samhain?

Svátek, kdy hranice mezi světem živých a mrtvých byla tak tenká, že bylo možno se s nimi setkat. U ohňů lidé nechávali jedno místo volné. Ponechávali za okny dary a vůbec celé se to mělo k úctě k těm, kteří odešli.

23. prosinec: Vánoce

Naši předkové si připomínali návrat Bohyně, zimní slunovrat. Dávali si drobné pozornosti, zdobili stromy. Ovšem živé, protože mrtvý strom by těmto lidem závislým na darech přírody byl jaksi k ničemu.

Mimochodem, v této době se poražení stromu a donesení ho do domu rovnalo hrubému znesvěcení celého svátku!

Nám se ale najednou narodil Ježíšek...

2. únor: Imbolc

Svátek bohyně Brigit, která byla patronkou ohně, inspirace, poezie, kovářství a uzdravování. Byla symbolem plodnosti, ženskosti a lásky.

Najednou tu máme Hromnice a pro jistotu i svatou Brigitu. Rychle jsme zapomněli…

20.-23. březen: Ostara

Jeden z nejkrásnějších a nejbarevnějších svátků. Byly velebeny první květiny a Bohu a Bohyni je děkováno za návrat do šťastnějších časů pro všechny. Lidé se družili, do ohně vhazovali první sousto jako poděkování bohům a oslavovali návrat barev do přírody.

V křesťanském kalendáři se pro tyto dny ale dočteme, že se jedná o poslední dny a znovuzrození Ježíše, ačkoli podle historiků zemřel spíše v červnu.

To bylo jen na úvod, pro lepší pochopení jednání těch, kterým je prostě skutečný důvod svátků poněkud bližší. Změněné svátky prostě postrádají to lidské.

Z přírody jsme se přesunuli do kostelů, kde za nás někdo něco odříká a my své problémy hodíme na krk zpovědníkovi.

To všechno by mělo přece jít především z nás samých...

Beltine, nebo Čarodějnice?

maj30. duben je ve skutečnosti ohromný obřad života a plodnosti, začínající za soumraku 30. dubna a pokračující do úsvitu 1. května.

Ze zcela přirozeného spojení Boha a Bohyně přichází zplození slunečního dítěte. Tedy Slunce. Pro naše předky životadárného.

Slavná májka byla zde symbolem spojení k stvoření života. Samotná tyč není nic jiného než falický symbol, zatímco lidé tančící kolem ní se stuhami nebo květinami představují plodné lůno bohyně, které pojímá bohův falus do sebe a přijímá jeho semeno, aby vznikl nový život.  

Beltine je tedy svátkem vitality, začátku nového života a lásky tělesné. Oslavuje plodnost a rovnost sil mužského a ženského principu v přírodě.

Co tedy z pohledu církve se svátkem, jehož sílu nelze „přetřít“? Nemohu si to odpustit, musím to připomenout.

Upalování čarodějnic? Fuj!

Půjdeme-li  za tři dny večer k ohni s představou oslavy upalování čarodějnic, měli bychom si uvědomit, že šlo o realitu.

Místo zrození jara a návratu teplých dnů bychom vzývali nepředstavitelné, reálné utrpení lidí, kteří zaplatili životem za lidskou hloupost, pýchu, tmářství a zvrácenost všech pánů Heinrichů Bobligů a jim podobných lidských zrůd. 

Radovali bychom se z období fanatismu a temna, kdy na hranicích v plamenech končily celé rodiny i docela malé děti.

belRituál: Při Beltinu víme, co děláme

Před setměním na začátku slavnosti zapálíme dva ohně. V každé hranici by mělo zahořet 9 druhů dřeva.

Jeden oheň je mužský – černý, a druhý ženský – bílý.

Společně poděkujeme za život, úrodu, plodnost, zdraví a vše dobré, co nás potkalo během roku. Popřejeme Zemi dostatek vláhy a přislíbíme ochranu jí i všem živým tvorům, kteří po ní chodí. Zároveň požádáme o přízeň Bohyně Matky a její ochranu pro nás.

Pijeme černé pivo, rituální svařené červené víno a jíme koláčky z ovsa a také červené maso.

Během rituálu si všichni zúčastnění, kteří chtějí, na kousky březové kůry napíší svá přání a na jiné kousky kůry to, čeho by se rádi zbavili. (Samozřejmě, že ne jméno protivného souseda.)

bel2Do černého ohně pak vhazují kůru s negativními věcmi a do bílého svá přání. Černý oheň se nakonec uhasí a muži i ženy již slaví jen u bílého.

Milující dvojice se také políbí s větvičkou kozlíku lékařského v ústech. To proto, aby jim láska vydržela. Také mohou skládat symbolický „slib manželský“.

Tady je dobré říci, že pohané uzavírali sňatek na dobu určitou. Buď od Beltinu k Beltinu (aby jej za rok obnovili), nebo „dokud láska trvá“.

A další malebné beltinové zvyky

  • Kdo si večer natrhá větvičky jeřábu a jimi ozdobí svůj dům, tomu se dostane ochrany bohů.
  • Kdo ráno 1. května vyběhne na kopec a uvítá vycházející slunce, tomu ono požehná zdravím na celý rok. (Letos to zvládnu, loni jsem zaspala.)
  • Dívky vstávají za svítání a rosou z hlohu si omyjí obličej. Do vlasů si zapletou větévku jeřábu. Boha a Bohyni pak poprosí o dar krásy.
  • Kdo během obřadu 3x obejde po směru hodinových ručiček menhir a závěrem se pokloní, ten si zajistí bohatou úrodu.
  • Nemocnému dítěti, které v tento den bude proneseno otvorem v kamenech, se vrátí zdraví.

K ránu se o Beltinu dvojice milovaly na poli, aby mu ukázaly, jak má plodit. No není to roztomilé?

Kdo si o půlnoci proskočí nahý ohněm, tomu se dostane celý rok krásy a zdraví. Ve chvíli, kdy je člověk v tzv. mrtvém bodě nad ohněm, může jej uslyšet, jak šeptá.  

bel3Je vcelku jedno, zda člověk těmto věcem věří, či nikoli. Jde přece o rituál lásky a poděkování.

Jeho smyslem by mělo být přijetí vědomí, že život zdaleka není samozřejmostí a že všechno, čeho se nám dostává z přírody, je to, co nám dovoluje žít. A že si přejeme, aby to tak zůstalo. 

Letošní Beltine bude první, který budeme slavit v novém domově.

Když půjdete tu noc kolem, klidně se stavte, jste vítáni…

Až do dne Beltinu se budeme zabývat kouzly a rituály, které o této noci můžete vyzkoušet. Keltský kříž z tarotu, vrhání run, věštění z ohně, z čajových lístků i tvorbu amuletů, které vyrobeny v tuto dobu mají dvojnásobnou sílu...