Krásný slunečný den všem ženám-in.

Od svých 17 let jsem snila o tom, že si nechám propíchnout nos. Když se to dozvěděl táta, začal vyšilovat a pořád mi říkal, že budu vypadat jak exot, a nabádal mé sestry k tomu, ať mi to rozmluví...

Na nějaký čas se mu to povedlo, protože co se týče bolesti, tak jsem pěkná poseroutka, takže jsem udělání piercingu odložila. Pak ale k nám přijela na pár dní moje nejlepší kamarádka a co nevidím - má kamínek v nose. Tak jsem se konečně rozhoupala, ale né že půjdu někam na chirurgii, ale že si to nechám píchnout od kámošky.

Přípravy na to byly veliké. Pitím alkoholu počínaje (abych se nebála), přes ledování nosu (to že by mi třeba zmrznul a nic bych necítila :-)), převařením staré chirurgické jehly konče. Tlak jsem měla snad 200 na 200, ale nakonec se povedlo a bylo propíchnuto. Sice jsem hned na to dostala hysterický záchvat smíchu a asi pět minut běhala po pokoji se zabodnutou jehlou v nose, ale byla jsem šťastná. A když už jsme v tom byly, tak mi píchla i ucho, abych mohla nosit malou náušničku, jak to bylo moderní - dvě hlavní náušnice a třetí malá za jednou tou hlavní. Vždycky když jsem se měla vidět s tátou, tak jsem náušnici z nosu vyndávala.

Pár dní to procházelo, ale jednou si všimnul, že mám v nose díru, a byl oheň na střeše. Ale jen na chvíli. On si totiž představoval, že tam budu nosit nějakou óbr pecku, která mě při koupání potáhne ke dnu :-). Dnes je mi 23 a náušničku mám pořád. Dokonce jsem si před dvěma roky propíchla sama druhý ucho, abych měla vyrovnaný počet. A jsem na sebe hrdá, že jsem to dokázala.

Zdenicka1983

Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Tak sama bych si to asi „nelajzla", jsem děsně pidlovoká, kdo ví, jak by to dopadlo :).

redakce@zena-in.cz

Reklama