A máme tu duben! Počasí na jaro sice pořád moc nevypadá, ale přijít přece musí. Vždyť nakonec přijde každý rok. Nebo je letošní počasí nějaký apríl?

April

Skoro to tak vypadá. Počasí s námi žertuje, i o Velikonocích v noci mrzlo a padal sníh. Myslím, že je na čase, aby si počasí ty aprílové žertíky už odpustilo...

Ale my si je určitě neodpustíme. Kdy jindy máme možnost udělat si legraci ze svých blízkých a známých, než 1. dubna? Aprílové žertíky jsou tradice, ve světě je apríl spojován s různými legráckami a zlomyslnostmi už od 16. století, u nás pak od roku 1690, přišel k nám nejspíš z Rakouska. A proč se slaví zrovna v tento den? To nikdo přesně neví, nejspíš proto, že začíná veselejší jarní období.

Jako dítě jsem apríl hodně prožívala. Se sourozenci jsme vždycky vymýšleli různé legrácky pro rodiče, se spolužáky jsme se pokoušeli nachytat učitele ve škole. Samozřejmě se nám to málokdy podařilo, ale o to větší radost jsme měli, když to vyšlo. A hodně nás mrzelo, když první duben vyšel na sobotu nebo neděli.

Někteří učitelé brali první duben jako volnější den, jednou, asi v páté třídě, jsme šli dokonce s paní učitelkou na procházku do parku, bydlela jsem tehdy v Hluboké nad Vltavou, a do zámeckého parku jsme to měli jen kousek. To byl moc hezký den! Byli jsme z toho všichni tak vyjevení, že nás ani nenapadlo paní učitelku nachytat na apríla.

Všichni čekají ve sborovně

Zato jsem slyšela úžasnou aprílovou historku od jedné své známé, Martiny. Chodila na střední školu a měla skvělou třídní učitelku, takže se nikdo nebál vymyslet nějaký žertík, všichni věděli, že se paní učitelka nebude zlobit. Bylo ale potřeba, aby se do toho zapojili úplně všichni, jako v každé třídě totiž bylo i v této pár „šprtů“, kteří se nikdy k ničemu nepřidali, takže nejvíc práce dalo přesvědčit je, aby do toho taky šli. A podařilo se.

První hodinu měli mít právě třídní, ale místo aby žáci seděli ve třídě, celá třída se schovala na záchody. Nikdo tedy netušil, co si paní učitelka pomyslela, když vstoupila do prázdné třídy. Každopádně z další reakce vyplývalo, že na apríl úplně zapomněla. Dál už vypráví Martina: „Já jsem byla vyslána, abych přišla do třídy a paní učitelce ´jako´ předala vzkaz od pana ředitele, že se dnes učíme ve sborovně, že tam na ni všichni čekají. Když jsem to paní učitelce říkala, měla jsem co dělat, abych se nesmála. Překvapilo mě, že to paní učitelka vzala vážně, myslela jsem, že se zmíní o aprílu a řekne, ať všichni přijdeme, ale nic. Místo toho si vzala věci a vydaly jsme se spolu do sborovny. Cestou jsem přemýšlela, co budu dělat dál. Mám jí to říct hned, nebo až ve sborovně? Nechala jsem to na sborovnu. Jenže tam zrovna seděl pan ředitel! Přišly jsme tam, paní učitelka se zarazila, pan ředitel taky, zeptal se - co se děje? Neměly jste být ve třídě? Doufala jsem, že nebude průšvih, a jen jsem pípla: Omlouvám se, ale dneska je apríl... Naštěstí pro mě se oba začali smát. Došly jsme s paní učitelkou na záchody vyzvednout spolužáky a nastalo vyprávění. Tu hodinu už jsme se neučili, bylo to fajn.“

Zažily jste také někdy podobnou příhodu s aprílem? Napište nám, budu se těšit na vaše příspěvky. Jedna z vás jako vždy získá pěkný dárek.

A na závěr pro vás mám ještě pár pranostik na duben:

  • Pršívá-li 1. dubna, bývá mokrý máj.
  • Ať si duben sebelepší bývá, přec ovčákovi hůl zasněžívá.
  • Je-li v dubnu teplý déšť, hojné požehnání jest.
  • Sníh dubnový jako mrva pohnojí.
  • Teplé deště v dubnu - teplé dny v říjnu.
  • Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň.
  • Na svatého Vojtěcha v polích samá potěcha.(23. 4.)
  • Když na Vojtěcha prší, nebude ovoce.
  • Na svatého Jiří rodí se jaro. (24. 4.)
  • Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.
  • Po teplém Marku se často ochlazuje. (25. 4.)