Foto: On the boat
Nedávno jste měla velmi zajímavě koncipovanou módní přehlídku, řeknete mi něco k tomu?
Celé to začalo tím, že mě oslovil nový sponzor Ploom. Tato přehlídka byla vlastně zahájením naší spolupráce. Požádali mě, abych vytvořila deset modelů, velmi ženských, smysluplných a v růžových tónech. Mělo to symbolizovat silnou ženskou energii. Spolu s produkčním a uměleckým týmem jsme vytvořili multimediální show. Video natáčela Lucie Desmond, scénář připravila Klára Střihavka a na kreativě se podílelo několik dalších lidí. Chtěli jsme divákům nabídnout něco víc než běžnou přehlídku, proto jsme do ní vnesli i divadelní prvky. Hlasovým doprovodem přispěla herečka Tereza Hofová, která hraje důležitou roli v příběhu celé kolekce. Modelky tentokrát nebyly jen modelkami, musely se stát herečkami. A to byla výzva! Modelky obvykle nehrají a herečky zase nejsou zvyklé na přehlídková mola. Ale myslím si, že se to povedlo a že výsledek byl plný emocí a silných momentů.
A co modely, které předváděly?
Všechny materiály na tuto kolekci pocházely ze second handu nebo byly recyklované. Moje značka se tím zabývá dlouhodobě, ale dosud to byly spíš saka, košile nebo kalhoty, pánský styl. Tentokrát jsem pracovala se svetry, šaty, flitry…
Takže jste se prostě ponořila do second handu a vybírala růžové kousky?
Přesně tak! Prošla jsem second handy a hledala všechno růžové. A zjistila jsem, že růžová saka nebo kalhoty jsou poměrně vzácné. Takže jsme si museli poradit jinak a mnoho věcí kompletně předělat.
To zní opravdu zajímavě! A jaký máte osobní vztah k růžové?
Mám ji ráda, ale v tlumených odstínech. Nemám ráda tu křiklavou, neonově růžovou. Mám ráda jemnou, pudrovou, decentní růžovou, takovou, která se krásně kombinuje s šedou, antracitovou, skoro černou, ale i s modrou. Ta ostrá Barbie růžová mě trochu děsí.
A jaká je vaše nejoblíbenější barva?
No, vlastně to tak střídám podle nálady a inspirace…
A vaše zkušenost se Španělskem? Trávíte tam část roku, ovlivňuje vás to v tvorbě?
Určitě! Hodně mě to ovlivnilo, hlavně tím, co jsem tam viděla na plážích. Především ty neuklizené pláže a odpad z Afriky, který se vyplavuje na břehy Atlantiku. Spousta plastového odpadu, mikroplasty… To mě přimělo zaměřit se ještě víc na udržitelnost. Ve Španělsku jsme se zapojili do projektu Clean Motion Project, organizovali jsme čištění pláží, takové „clean-upy“, a obecně jsme více podporovali ekologické iniciativy. Uvědomila jsem si, jak obrovský smysl má recyklace textilu. Protože i oblečení je často z polyesteru, který se v přírodě nerozloží. Takže mě to jen utvrdilo v tom, že chci v této cestě pokračovat.
Je podle vás práce s recyklovanými materiály složitější než s novými?
Pro mě je to spíš výzva a inspirace. Když vidím konkrétní kousek oblečení v second handu, hned mě napadne, jak bych ho mohla upravit. Nedělám si návrhy předem, inspiruje mě samotný materiál a jeho příběh.
A jaké second handy nejraději navštěvujete?
Mám ráda Textile House, to je taková klasika. Ale úplně nejvíc mě baví velké second handy, kde musíte opravdu hledat. Takové ty malé, výběrové vintage obchody mě tolik nelákají, protože tam už jsou ty kousky tak krásně vybrané, že je nechci předělávat. Mě baví nacházet „ošklivá káčátka“ a proměnit je v něco nového.
Takže hledáte skrytý poklad?
Přesně tak!
A co lidé, kteří mají k second handům odpor? Vadí jim třeba typický „zatuchlý“ zápach?
Já to miluju! Protože vím, že když si člověk dá práci a najde něco opravdu výjimečného, tak to stojí za to. Ty kousky mají historii, přežily už jednoho majitele, a přesto vypadají skvěle. To je záruka kvality. Všechno prochází kompletní očistou, čistírnou a dezinfekcí. I v second handech procházejí věci určitým procesem, takže by měly být zdravotně nezávadné. Samozřejmě se najdou lidé, kterým to vadí, ale podle mě má taková očista velké výhody. Když vidíte, že oblečení někdo nosil už třikrát a stále vypadá dobře, bez žmolků a v perfektním stavu, je to důkaz kvality materiálu. Pokud si takový kousek pořídíte, víte, že ho budete moct nosit dál. Naopak u věcí z řetězců je po pár praních vidět opotřebení, materiál se žmolkuje a už se vám nechce to oblečení nosit. Ale když v sekáči najdete sako, které vypadá jako nové, i když už mělo předchozího majitele, je to poklad.
Nosíte i oblečení od jiných designérů než od sebe?
Určitě! Hrozně ráda podporuju své kolegy. Mám třeba kšiltovku od Miška Kováčika nebo krásné kalhoty od značky La Formala. Ráda nakupuju právě od kolegů designérů, jejich tvorbu obdivuju.
A jak je to s vaší rodinou? Oblékáte je vy?
Ano, hodně! Můj muž má svůj styl, nosí pořád to samé, je velký minimalista a na módu si moc nepotrpí. Tam se moc nevyřádím. Zato moje dcera, ta miluje krásné oblečení! Často jí něco šiju, někdy se i oblékáme podobně. Je jí deset a už teď si v módě rozumíme. Se synem je to jiné, ten to tolik neřeší.
Vidíte v ní pokračování svých snů?
Doufám! Přeci jen je to žena a ty se většinou rády oblékají, je to jiné než u chlapů.
A co Španělsko? Našla jste tam nějaké zajímavé second handy?
Ve Španělsku nejsou klasické second handy jako u nás, ale každý víkend se tam pořádají trhy. Lidé přinesou všechno možné, od hrnků po oblečení. Je to úplně jiná forma než u nás. Celý den tam prodávají věci venku na dekách, pak si neprodané kousky zase odnesou.
Máte na tento rok ještě nějaké další projekty, na které se těšíte?
Budeme připravovat obrovský aplikovaný ubrus o rozměrech 20×20 metrů. Právě nakupujeme materiál a chystám se na šití velkých ploch. Je to pro mě další nová výzva, kterou bych si sama asi nikdy nevymyslela. To mě na té spolupráci baví!
Zdroj: Autorský článek
Nový komentář