Čtenářka BastMetztli se na pohřbu setkala s věncem kvetoucích pindíků….Píše:  Květiny mám ráda, některé více, jiné méně, no a některé vůbec. U mě nezáleží jen na druhu květiny, ale také na její barvě.

Miluji pěkně udělané kytice ze sušených květin, ale bohužel, špatně se oprašují.:-( Kdysi jsem viděla jednu pohádku, čaroděj tam proměnil rudé růže na suché, černé (zcela černé, ne jenom květy) a od té doby černé růže prostě miluji. Kombinace černé růže s bíllými větvičkami vypadají naprosto úžasně.
Z pokojových rostlin upřednostňuji masožravky (ale Adéla je na můj vkus příliš velká).

První mrchožravku jsem si koupila v obchůdku s krásným sloganem  - "Masožravé květiny, skvělý dárek pro tchýni". :-) Umělým rostlinám příliš nehodluji, hlavně v některých nepřirozených barvách.

Nepřirozené modré barvy mi vadí především u růží a slunečnic. Když vidím modrou růži nebo slunečnici, protáčí se mi panenky. To není nic pro mě.

Před několika lety mě však naprosto uchvátily dlouhé kované růže. Je to nádherná, precizní práce a ne právě nejlevnější, ale už když jsem je poprvé viděla, věděla jsem, že jich chci mít alespoň sedm do vázy.
Pokud by mi někdo chtěl darovat kytičku, určitě se mi trefí do vkusu, když koupí kaly, gerbery, irisy, slunečnice, gladioly, barevné tulipány (marně čekám na Černého tulipána Alaina Delona) nebo růže (karmínově rudé, žluté, oranžové nebo žluté s oranžovvým žíhováním a lemováním).

Mám ráda i luční kvítí a na jaře se těším, až pokvetou narcisky, ovšem jen ty žluté a klasické, ne ty se složitým přeplněným květem, které vypadají, že se každou chvíli musí sklátit k zemi.
Nesympatické jsou pro mě především klasické jednobarevné karafiáty...

Vždycky mi připomínají pohřby a komunismus. Nikdy se mi nelíbily ani lilie (Lilii mám ráda jedině od Karla Kryla) a orchideje. Smíšené pocity mám k antúriím... jejich erotický květ připomínající mužskou chloubu, no... V míchaných kyticích vypadají někdy i docela pěkně, ale jinak...

Jednou jsem viděla v květinářství smuteční věnec z antúrií s nápisem - "Nikdy nezapomeneme, Karel a Milan", a promiňte mi to, ale musela jsem se smát. Věnec  asi s 18 trčícími pindíky, no... nemohla jsem se prostě udržet.
Tolik o mém vztahu ke květinám.
Přeji všem krásný den,
BastMetztli

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Máš pravdu, když říkáš, že nepřirozené barvy vyšlechtěné u květin nejsou ono. Také se mi to nelíbí. K těm pindíkům, jestli ono to nebylo nakonec i onomu nebožtíkovi určeno pro zasmání. :-) Přeji krásný den a děkuji Tiza příspěvek. Míša

Tak vidíte, že sympatie a antipatie vůči některým květinám nemám jen já jediná...

 

Napište mi i vy jaké květiny jsou vám nesympatické a jaké naopak a proč, na redakce@zena-in.cz