V létě jsem se já, (velko)měšťačka, odkojená MHD, odstěhovala do hor, a byla tak mimo jiné odsouzena k dennímu dojíždění autem do práce. Tudíž i tento pátek.
Poslyšte mou hrůznou story,
jak zdolávala jsem hory
navzdory náledí, sněhu, mlze...
TY jedeš? Jo, řekla jsem drze.
Ometla jsem auto, sebe,
s obavou omrkla nebe
a tváříc se jak Fittipaldi
do vozu nacpala své faldy.
Že letní mám jen gumy?
To zvládnu, ať každej čumí.
Zařadila jsem v té slotě
a čuměl soused - byla jsem mu v plotě.
Říkám mu sorry takřka plačky
a už se řítím do zatáčky.
Hodím tam dvojku, jak je mým zvykem,
dostávám hodiny obrovským smykem.
Pak už to rovně je přímo z města,
ježišimarjá, kde je však cesta?
Stopu držím stěží
a ono sněží a sněží...
Fakticky perfektní vozovka,
přede mnou ve škarpě škodovka.
Projíždím mírnou zatáčku,
za ní je avie na sračku.
Kousek dál ford a oktávka,
vlevo zas bývalá dodávka.
Ačkoliv mrzne, pot ze mě leje.
Kde cestáři jsou do...
A jaká je pointa mého díla?
Zima nás opět zaskočila.
P. S.: Těch nebohých třicet kiláků jsem jela skoro dvě hodiny.
SONYCZECH
Myslím, že zde není co dodat. Hlavně že jste to přežila, gratuluji. Díky za příspěvek, a pokud má i někdo další zajímavé zážitky se sněhem, rád je zveřejním! Napište mi na adresu redakce@zena-in.cz!
Nový komentář