Chlouba prvorepublikové architektury a místo, kde se scházela smetánka, to jsou pražské Barrandovské terasy. Dnes byste je nepoznaly. Ačkoli již bylo na jaře vydáno stavební povolení, na Barrandově se toho moc neděje.

Nejprve se podívejte na jeden zajímavý film...

Ano, to je historie důmyslně promyšleného komplexu Barrandovských teras. Mohli jste si prohlédnout jak dobu největší slávy, tak dobu smutku. Dokument pochází z roku 2010 a je tedy potřeba dodat doušku, že od té doby byly terasy prodány a vlastní je podnikatel Michalis Dzikos.

V dubnu letošního roku je konečně na světě stavební povolení a rekonstrukce teras tak může začít. Tou je pověřena firma Istar, která i vypracovala zajímavý projekt. A skutečně zkraje k několika zásahům došlo a obyvatelé v okolí teras si všimli pracujících dělníků, jenže to byla jen chvíle. Nyní stavba dále stojí. Zajímalo nás proč, a tak jsme se obrátili na Jaromíra Hrdličku, vedoucího firmy Istar, který si s projektem už za ta léta užil své...

V novinách se psalo, že se čeká na stavební povolení, které již máte, kde je tedy zakopaný pes? Proč stavba stále stojí?
Stavba „Obnova a dostavba Barrandovských teras“ je pravomocně povolena a byly již zahájeny některé práce na staveništi. Rozsah těchto prací je ale nepatrný. A kde je zakopaný pes? Příprava tohoto projektu trvala příliš dlouho, bylo nutno překonat nesčíslně potíží (některé spory jsou nedořešeny doposud), a tak došlo na realizaci ve chvíli, kdy investiční záměr, který se zrodil v roce 2003, přestal odpovídat ekonomickému prostředí. Nezbývá než záměr a s ním i projekt přizpůsobit realitě. Neznamená to ale změnu celkového konceptu, spíše jde o zvážení funkce některých prostor a o rozložení projektu v čase.

Kdy myslíte, že by mohla být obnova teras dokončena?
Pokud jde o lhůty a termíny, nedovolím si již hovořit o žádném datu. Není zde žádný přesnější předpoklad. Moje přání v tomto směru asi není překvapivé - přál bych si, aby práce pokračovaly hned teď, to ale není reálné.

Jaké jsou vaše pocity z celé rekonstrukce Barrandovských teras, jste rád, že tuto zakázku máte, a těšíte se na výsledek, berete to trochu jako poslání s úctou k historii objektu, anebo jsou to jen problémy?
Taková stavba je jedinečná, její příprava je nejen úmorná, ale také neobyčejně obohacující. Měl jsem díky ní příležitost pracovat s vynikajícími partnery, mezi nimi s architekty Kubou a Pilařem, kteří patří v této profesi k několika nejlepším v naší zemi. Mohl jsem u nich obdivovat obrovskou invenci, ale také pedantský, nekompromisně odpovědný přístup k práci. Díky setkání s architektem Zdeňkem Lukešem a s historikem umění PhDr. Michaelem Zachřem jsem pak nahlédl do historie architektury a připadá mi, že teď vidím svět jinak než dříve, že se ve městě potkávám s pozoruhodnostmi, které jsem před tím přehlížel. A nejen to - setkal jsem se třeba i s bývalým správcem Barrandovských teras, který vyprávěl, jak Terasy (a Lucerna) fungovaly v době největší slávy, a doplnil jsem si tak poznatky z knihy vzpomínek V. M. Havla. Je to bezesporu nejzajímavější práce, která mne za 40 let potkala, a rád bych ji dokončil.

Jak by měly terasy vypadat po dokončení, to se můžete podívat zde (dvojím kliknutím na obrázek se náhled zvětší)...

Těšíte se na obnovu Barrandovských teras? Navštívila jste někdy toto místo? Je v místě vašeho bydliště stavba s podobně zajímavým osudem?

Kam dál...

Reklama