Provence vždy milovali umělci. Sluncem rozpálená krajina překypuje tolika barvami a vůněmi, že o inspiraci museli doslova zakopávat. Pablo Picasso pobýval třeba ve vesničce Vallauris, kde se věnoval práci s keramikou. Kousek dál je Valbonne, tady se zas mohou chlubit kaplí s výzdobou od Henriho Matisse. V Nice je zase třeba muzeum věnované dílu známého malíře Marca Chagalla.

     Komu se stýská po velkoměstskému ruchu, měl by vyrazit právě do Nice. Spíš si tedy připadáte jako někde v Itálii, ostatně hranice jsou jen kousek odtud. Minimálně si projděte slavnou Anglickou promenádu na mořském břehu a dejte si vynikající těstoviny v některé z restaurací.
Lázeňské město Cannes známe hlavně jako dějiště filmového festivalu: můžete si obejít festivalový palác, na chodníku kolem něj jsou v betonu otisky dlaní nejrůznějších herců a hereček. Za chvíli se možná, stejně jako já, přistihnete přitom, jak obíháte jednotlivé dlaždice a srovnáváte velikost své ruky s Meryl Streepovou či Sylvestrem Stallonnem (tedy s otisky jejich dlaní, samozřejmě.) To vše pod shovívavým dozorem evidentně pobaveného francouzského strážníka…

     A četníci - to je přece Saint Tropez! Pověstná četnická stanice, proslavená komediemi s Louisem de Funès, stále stojí. Jen vypadá možná kapku oprýskaněji než ve filmu. Kousek od ní je takový nenápadný kamenný stánek. V něm funguje informační středisko nadace slavné star Brigitte Bardotové, která se dlouhodobě věnuje péči o opuštěná a týraná zvířata. Když budete mít štěstí, můžete ji tu i zahlédnout, jako se to poštěstilo nám, ale na rozdíl od nás mějte lépe nachystaný fotoaparát. Nicméně - pořád vypadá dobře!

     O něco tišší než zhýčkané Saint Tropez je městečko Antibes. Dodneška se tu dochovaly masivní kamenné hradby, ze kterých se můžete pokochat pohledem na moře. Další parádní vyhlídku nabízí Cap d´Antibes asi tři kilometry od centra. Po křížové cestě vystoupáte na vrchol, kde najdete kapličku a poblíž maják. Kaple je zasvěcená Panně Marii – tentokrát coby ochránkyni námořníků. Na zdech jsou zachyceni mořští vlkové, kterak s pomocí světice bojují s nepřízní osudu. Výtvarně to sice trošku připomíná obrazy Ivana Mládka, nicméně soudě podle nejrůznějších děkovných dopisů, darů a množství zapálených svíček je její patronát úspěšný. Zpáteční sestup vás zavede třeba do čtvrti, kde mají rezidence ti opravdu bohatí. Bohužel většinou uvidíte jen tlusté betonové zdi a kamery, občas na vás mrkne modré oko luxusního bazénu.

    Součástí Antibes je také Juan les Pins, kde se koná slavný jazzový festival. A u náměstíčka mají pekárnu, v níž si můžete koupit tu nejkřupavější bagetu a vynikající pain au chocolat (něco jako šáteček s čokoládovou náplní). Město Grasse leží více ve vnitrozemí a honosí se titulem Město parfémů. A že to není nadsázka se záhy přesvědčíte. Jak složitá a náročná je výroba esencí, z nichž se voňavky potom míchají, vám předvedou v libovolné parfumářské dílně. Právě v Grasse pořádají nejznámější výrobci Fragonard, Galimard a Molinard své prezentace. A všude to voní tak, že se vám z toho točí hlava. A točit se nepřestane ani nad cenami v příhodně umístěných muzejních obchůdcích, kde si zájemci mohou zakoupit cokoli voňavého. Znalci ale tvrdí, že v Grasse seženete parfémy mnohem levněji než v jiných částech Francie.

     Severozápadně od Grasse, asi tak 60 kilometrů, leží Verdonský kaňon. Pozor – neplést s lotrinským  městem Verdun, kde proběhla nechvalně proslulá bitva! Řeka Verdon se tady ostře zařízla do krajiny a pro svůj tyrkysově modrý tok si vytvořila hluboké koryto, místy se úplně schovává ve skalních tunelech. Na šedavě bílých úbočích strže se snaží růst všelijaké odolné rostliny, což ještě zvyšuje dojem divokosti. Fotografům se tady nabízí celá škála možností pro nádherné snímky, které byste klidně mohli vydávat za obrázky z dovolené v USA. Verdonský kaňon, dlouhý 21 kilometrů, si s těmi americkými totiž v ničem nezadá. Přístupný je ale jen zčásti a je nutné počítat s docela namáhavým pochodem.

     Kaňon se dá celkem pohodlně objet i autem, dejte si ale velkou časovou rezervu. Komu by to ještě nestačilo, tak si může třeba dopřát bungee jumping, ten tu nabízejí milovníkům adrenalinu. Skákat budete v doslova ideálních podmínkách, hloubka kaňonu je od 250 do 700 metrů. Mě při pohledu na kamenité dno a pěnící se vodu nic podobného ani nenapadlo, krotce jsem se spokojila s půjčením šlapadla a krátkou projížďkou při ústí řeky do jezera Saint Croix. Tady se můžete v klidu i vykoupat. Při cestě zpět na pobřeží se můžete ještě kochat krásou masivu Esterel, jehož rudé skály omývá moře. Kromě pastvy pro oko poskytují jeho solidní kamenné břehy potápěčům ideální podmínky pro jejich radovánky.

     A protože jsme ve Francii, nesmím zapomenout na jídlo. O těstovinách už byla řeč, dělají je tu na všechny způsoby. Nejvíc mi chutnaly ty s mušlemi a jakousi aromatickou šafránovou omáčkou. Ale co byste měli rozhodně ochutnat, je bujabéza (bouillabaise) – polévka ze tří druhů ryb. Nabízejí ji skoro v každé restauraci, ale chcete-li zaručeně čerstvou, musíte se v podniku objednat už den předem. Ta trocha námahy se bude bohatě rentovat v podobě nezaměnitelné chuti téhle labužnické speciality.

    I přes přesycenost lidmi, auty a civilizací vůbec je francouzská Provence bez nadsázky nádherné místo. Místo, které jednou navštívíte a budete na něj myslet. Voňavý kousek světa v  palčivých barvách. Místo, kam se budete chtít stále vracet.

TÉMATA:
ZAHRANIČÍ