Před lety jsem si s nadšením koupila, tehdy na našem trhu nevídanou, publikaci o barevné typologii. Autoři-vizážisté a poradci v oblasti image přišli s revoluční teorií rozdělit populaci podle přirozeného zabarvení pleti, vlasů a očí do čtyř typů podle ročních období: JARO  LÉTO  PODZIM  ZIMA.

 

Konečně nás ti západní stylisté naučí, jak se stát krásnými a ještě krásnějšími.

Konečně se z nás šedých myšek vyloupnou krásné labutě a už konečně pochopíme, jak to ty  italské, francouzské či skandinávské turistky dělají, že jsou tak zatraceně šmrncovní.

Němky mi prominou.

 

I začetla jsem se do té chytré knihy, abych byla ještě chytřejší než moje kamarádky a mohla jim zasvěceně radit

Stala jsem se dobrovolně pokusným králíkem a začala s určováním typu u sebe.

Pěkně podle návodu. Odlíčit, hodit přes ramena „neutrální“ ručník, aby nerušil, a zkoumat se v zrcadle s přiloženým vzorníčkem u obličeje.

Rodina si myslela něco o bláznech, ale já byla tím vědeckým experimentem tak zaujatá, že mi to bylo šumafuk.

Po důkladném barevném rozboru své pleti, očí, vlasů, obočí, řas a bělma jsem dospěla k  závěru, že jsem ZIMA.

Pár detailů mi tam sice nehrálo, ale nebudu přece takovej hnidopich.

Vrhla jsem se do probírky svého šatníku. Ani mě nepřekvapilo, že moc barev zářivé zimní palety nemám, protože jsem povahou spíš introvert, a jedovatá cyklámenově růžová či královská, odborně royal, modrá, by na mne zbytečně upozorňovaly.

 

A není právě v tom zakopaný pes? Nemůžu být přece krásná, když preferuji spíš neutrální barvy a měla bych nosit ty jasné, výrazné až vyzývavé, tolik charakteristické pro zimní typ.

 

To se musí změnit, musím se přece překonat. A tak jsem vyzbrojena vzorníčkem a nově nabytými znalostmi vyrazila na nákupy. Nakoupila jsem pár křiklavých kousků v domnění, že mi prozáří mou nudnou image. Ale zázrak se nekonal. Hadříky jsem párkrát provětrala, bez valné odezvy okolí, a pokorně je zasula hluboko do skříně.

 

Kde se stala chyba, co jsem udělala špatně?

Asi to neumím správně určit. Vypravila jsem se tedy za odbornicí v oblasti barevné typologie, kterých se v krátkém čase vyrojilo jak hub po dešti.

Vyklopila jsem nemalý peníz a dáma, která v tom měla sama už na první pohled zmatek, mě jednoznačně určila jako LÉTO.

 

Tato „diagnóza“ mě jen utvrdila v tom, že všechen ten humbuk, to balábile kolem barevné typologie jen mazaný reklamní tah, jak z nesebevědomých, naivních a krásychtivých žen vylákat peníze. Sama jsem toho zářným důkazem.

 

No uznejte, jaký výsledek může mít dogmatické lpění na barevné škále, když stokilová dáma jarního typu smí nosit pouze jemné pastely. Bude vypadat jak pochodující mísa ovocného salátu.

 

Nebyla by škoda odmítat trendové barvy jenom proto, že se nevyskytují v naší paletě?

 

Nikomu ale nevnucuji svůj názor.

Určitě se mezi čtenářkami najdou horlivé stoupenkyně barevné typologie, ženy, které se tímto diktátem řídí léta a naprosto jim vyhovuje.

 

Jak jste na tom vy? Napište mi o svých zkušenostech, pozitivních i negativních.

Reklama