„Vím, co si o mně hodně lidí myslí: ta je ale sobecká, kde jsou její hranice a jak se může takhle chovat?! A já si jsem toho všeho vědoma, jen už nevím, jak z toho ven. Jsem jako závislá, a tak říkám: Jmenuji se Barbora a mám dva vztahy.”

Foto: Shutterstock
Bára nikdy o kluky a vztahy nouzi neměla. První vážný vztah měla v sedmnácti letech a trval tři roky. Její první přítel jí tehdy zlomil srdce, a z toho se léčila další dva roky, než se mužům opět otevřela. 

„Martin, můj první kluk, se mnou opravdu hodně zamával. Byla jsem ještě hrozně mladá, ale ještě teď, když si na to a na něj vzpomenu, trochu mě u srdce zabolí. Mé další vztahy se mnou už takový kolotoč neudělaly. Naštěstí,” vzpomíná Bára na svoji první lásku.

„Do pětadvaceti let jsem byla víceméně sama, nepočítám-li nějaká ta rande. Pak jsem naskočila do vlaku vztahů a ne a ne z něj vyskočit.”
„Teď je mi dvaatřicet a už rok udržuji dva vztahy naráz. Stydím se, je mi z toho často hloupě, zamotávám se do nepříjemných výmluv, jsem v situacích, které mi nejsou komfortní, a hlavně jsem pořád na pozoru,” říká Bára a dodává: „Na druhou stranu mi tento dlouhodobý průšvih přináší spoustu energie, lásky a vášně. A tak to je možná důvod, proč v tom setrvávám.”

Barbora si oba své partnery, kteří o sobě vzájemně nevědí, našla na seznamce. „Nechci sdělovat jejich jména, a tak jim říkejme třeba Filip a David. Filipa jsem našla na Tinderu, Davida na portále eDarling. Oba prakticky ve stejnou dobu, kdy jsem byla otevřena tomu jít zase na nějaké rande. Filip mě neskutečně bavil tím, jakou měl spontánní a veselou povahu. Od prvního rande to bylo a je jedno velké dobrodružství, adrenalin a legrace. Oproti tomu je David můj klidný přístav. Člověk, s nímž naopak cítím zázemí a potřebu jen tak se stočit do klubíčka, být vedle něj a nechat si od něj něco vyprávět.”

Oba muži se však zatím nevyjádřili k budoucnosti. Ani s jedním z nich si Bára nevyznala lásku a jak sama přiznává, ani z její strany nepadlo ani slovo o společném bydlení nebo jiných krocích. „Já vlastně sama nevím, jestli mi jsou oba věrní a jak naše společné fungování vnímají. Neptám se. S Filipem trávím čas stejně často jako s Davidem. Pro sebe si nechávám maximálně tak jeden, občas dva večery v týdnu. Je to celkem honička. Ale na moji obranu, ani jeden z nich mi neřekl, že se mu po mně stýská, když spolu nejsme, ani Filip, ani David mi nikdy neřekli, že mě mají rádi, natož že mě milují. Přesto když jsme spolu, je to vždy naprosto skvělé.”

„Mnoho kamarádek mi neustále říká, ať se s jedním z nich rozejdu. Už jsem si na papír napsala jejich pro a proti, už jsem zkoušela jednoho z nich na čas více ignorovat, ale nevydržela jsem to dlouho. Mám pocit, že ke mně oba patří a pokud půjde jeden z kola ven, bude mi něco chybět. Vím, že jsem sobecká a morální hodnoty mám asi nulové, ale tak to je, nevím, jak z toho ven. A vůbec, nevím, zdali vlastně z tohoto průšvihu ven chci.”

Také si přečtěte:

Reklama