Jen stěží se na světě najde dívka, která by neznala Barbie. Symbolem dívčí krásy a vnější dokonalosti, panenka, jejíž jméno se stalo synonymem pro atraktivní blondýny, slaví padesátiny.
Na právě probíhajícím hračkářském veletrhu v Norimberku to připomněla firma Mattel.
Také její narození se poprvé slavilo na veletrhu, ovšem to bylo v New Yorku v březnu 1959.
Mattel ale přiznává, že jeho tvůrci pomalu hledají přiměřenou náhradu. O Barbie už totiž není tak velký zájem jako dřív.
Barbie, model ´59
Také jste měla svoji bárbínu?
Reklama
Nový komentář
Komentáře
na svůj věk vypada Bárbí fakt skvěle
, bledá závist 
Měla, všechny od Matella. Naši mě strašně jako jedináčka rozmazlovali a všechny moje vrstevnice mi záviděli
...stejně se mi ale skoro všechny zničily, koupala jsem je a myla jim vlasy 
takže se časem rozpadly. 
Pokud někdo chce holčičky odradit od hraní si s klasickými panenkami, tak doporučuju pustit horor Dětská hra. Dcera se potom vyhýbala i regálům s panenkama v hračkářství
Já měla spoustu panenek, ale nehrála jsem si s nimi, protože jsem se jich bála. Vypadaly jako mrtvé děti s otevřenýma očima a koukaly
Barbie bych brala, ta nebyla tak hnusná jako ty miminkovské panenky, ale u nás ji měla jenom jedna spolužačka, jejíž matka se spustila s kapitalistickým cizincem. 
Barbínu měla jedna holka od nás z domu, nosila ji s sebou ven na hřiště a já jsem jí ji děsně záviděla. Připadala mi naprosto famózní, dodnes si pamatuju, že ji měla ze Švédska a byl to ten model Daisy. Sama jsem si hrála nejvíc s těma pěticentimetrovýma bakelitovýma panenkama jako Altamora
Neoblíbenější hračkou ovšem byly kočky, které jsem oblékala do svých miminovských šatiček, balila do povijanu a nutila dělat miminko v kočárku
Naštěstí jsem si taky ráda kreslila a malovala
To my měly malé pěticentimetrové panenky a k nim jednu panenku pětadvacítku - ta se u nás sháněla velmi špatně a stála celých dvacet korun. To bylo papíru, který jsem odvezla do sběru, abych si ji mohla koupit.
Bydlely v krabici od margarínu, ta měla prořezaná okna a v nich záclonky, taky měla samozřejmě dveře. Pokud mě paměť neklame, tak jsem si s nimi přestala hrát, když jsem jim to bydlení zařídila a ušila dost šatiček a upletla dost svetříků a čepiček, odhaduji, že to bylo tak nějak ve druhé třídě. Mrkačku jsem dostala za to, jsem byla hodná v nemocnici, ale s tou jsem si nikdy nehrála, na to mi připadala moc drahá a moc krásná. Měla blond vlasy, ty jsem jí záviděla.
Vzhledem k tomu, že jsem stejně stará jako Barbie a že jsem žila v socialistickém Československu bez kontaktů na "západů, tak jsem ji neměla. Ale byla bych ji měla ráda, kdybych byla tušila, že nějaká "dospělá" panenka existuje. Já jsem nikdy nebyla mateřský typ a děsně mě štvalo, že panenky vždycky představovaly děti.
evelyn:
evelyn: to tě musely holky sežrat
.
já si pamatuji panenky 3.nejstarší bezejmenná po starší sestře,velká gumová,později jsem ji udělala make-up fixami.pak moje vlastní mrkací,blondýnka irenka-měla to jméno na krabici.U našich ji utýrali vnuci a moje dcera.ta třetí byla malá gumová,asi 25 cm vysoká,tu jsem si vynutila už jako nastávající puberťačka,na ni jsem pletla,šila,háčkovala.Neměla prsty-okousal jí je náš pes coby štěně.Dcera pravou Bárbínu neměla,jen ty falešné,ale měla pro ni i "Kena" kočár s koňmi na baterky.Na bárbíny si taky šila.
bookcase: Maruška se zase loupala, takže měla po sobě zelené fleky.
Dimsy: já už ji nemám
. Mám akorát Abdula, ale tomu nějak strouchnivěly gumičky, co mu držely nohy a ruce, takže je bez ruky.
Dimsy: To bylo
. Než jsem ji dostala, chodila jsem na ni koukat do Prioru
bookcase: Co měla! Pořád ji mám. Teda jestli nám někdo nevykradl sklep.
Solei: asi nebyly..ani nevím. S bárbinama jsem si hrála až s neteří..a taky neměla pravou, ale atrapy
bookcase: Taky jsem měla pananku chodicí, mrkací. Jmenovala se Maruška.
Tak v době mého dětství byly barbíny takřka povinné, kdo neměl pravou, musel mít alespoň náhražku
Já měla tu náhražku, ale v kolektivu oblíbenou, protože byla stará a vypadala trošku jako ta na fotce.
bookcase: ani netuším že v době mého dětství nějaké barbíny byly, nejspíš mi ten kus plastu co ani nemrká přišel nezajímavý (popravdě mi taková příjde doteď)
Vzpomněla jsem si, že jsem měla a vlastně ještě mám černošskou panenku. Jmenovala se Abdul.
jo a mrkačka Anežka byla chodící, to byl taky ve své době hit
