Na rovinu přiznám, že k otázkám pro tento rozhovor mě inspirovala vnitřní strana obalu její zatím poslední knihy. Jmenuje se Momentky. A opět potěší asi každou velkou holku. Ale teď už dejme slovo populární české spisovatelce a novinářce Barbaře Nesvadbové. 

Jakou nejhloupější věc jste kdy provedla? A věříte, že jste se poučila?
Stopla jsem v nočním Londýně auto tmavších spoluobčanů. Dcera na mne začla hrozně vřískat. Když ono lilo. A nikde žádný taxík. Bi se čílila, že s mojí nerozvážností se takřka nedá existovat. Od té doby se vždycky zarazím, když chci stopovat. Teda, už to prostě nedělám.

Jaký je váš nejčastější noční sen? A umíte ho zanalyzovat?
Pravděpodobně se mi v noci sny zdají, ale bohužel si je opravdu nepamatuji. Nicméně, mám profesní úchylku, že sním i přes den. Ve své podstatě žiju v příbězích ve své vlastní hlavě neustále. Často mi dá práci uvědomit si, co je realita.

Barbara Nesvadbová

Jste hrdá, že jste Češka? A co za tím stojí?
Jsem. Je pro mne zemí Čapka, Voskovce a Wericha, Seiferta, Peroutky - to bych mohla vypsat sto jmen. Není pro mne zemí Švejka. No, a takový Okamura nebo Soukup - tyhle extrémy se najdou v každé společnosti.

Kterou literární postavou byste si chtěla vyzkoušet být? A proč právě jí?
Rozhodně bych nechtěla být paní Bovaryová ani Anna Karenina. Možná Zuckermann od Rotha. Nebo Robin, ten pes od Frýbový, to by také nebylo zlé. Kocourek Modroočko? To raděj ta sexy Zelenoočka. Ale, vím, zcela vážně, ráda bych byla Alenka z Říše divů. Miluju její větu: “Ano, taková jsem byla. Ale ráno. Od té doby jsem se přece mnohokrát změnila…”. Nebo medvídek Pú. To je naprosto nedoceněný charakter. Jeho postava má moudrost mystiků. Na toho musím ještě nejmíň padesát let pilně sloužit. (smích)

Co pro vás znamená SVOBODA? A jak ji využíváte?
Možnost vlastního rozhodnutí. Právo na svoji osobní nerozvážnost. A pak samozřejmě právo volit, právo na práci, možnost cestovat, číst cokoliv se mi zamane. Právo na svobodný názor.

Barbara Nesvadbová  - Momentky

A mimo tu inspiraci z obálky vaší knihy, kde jsou i částečně výše uvedené otázky, nám ještě prozraďte, kde a v kterou dobu nejraději píšete?
V noci. Když všichni spí. I kočky. Když zhasnou pouliční lampy. A proč? Sama nevím, asi je to čas, který je jen můj.

Na festivalu Humbook, jenž se na podzim konal v Praze, jsme se přítomných spisovatelů obvykle ptali, zda mají nějaké své rituály. Jak jste na tom v tomto směru vy?
Kdysi dávno to byla cigareta, ne tedy při psaní, ale při editování. Ještě dnes se mi po ní stýská. (smích) Krom nohou do tureckého sedu asi jiný rituál nemám. Ale píšu rukou, mám pěkné mozoly. Tedy, texty do knih píšu rukou, a texty novinářské, ty píšu klasicky do compu.

Děkujeme za rozhovor.

foto:  archiv B. Nesvadbové

Přečtěte si také:

Reklama