Bára Munzarová: Mám pocit, že mě už nemůže nic překvapit

Herečku Báru Munzarovou můžete spatřit na divadelních prknech, na televizní obrazovce, anebo také může kolem vás nepoznaná prosvištět na motorce. A protože motorkářská sezona je v plném proudu, rozhodla jsem se, že náš rozhovor začnu poněkud netradičně, a to právě touto její zálibou. No uznejte, kdy se poštěstí povídat si s herečkou o motorkách?

Vaši zálibu k motorkám nesmírně obdivuji. Moc se mi líbí ženy na motorce, hned bych do toho šla, kdybych se nebála. Vy se nebojíte? Zejména jízdy po Praze?
Bojím se velmi. Možná právě proto jsem ještě neměla žádnou nehodu… Na motorce musíte jako řidič daleko více předvídat situaci než třeba za volantem. A věřte mi, že kdo zvládne bezpečně jízdu centrem Prahy, je dostatečně vyškolen na cokoliv.

Jak dlouho už jezdíte na motorce?
První motorečku jsem si pořídila asi před třinácti lety. Malého skútra, padesátku. Byla to ale na moji náturu malá kubatura, tak jsem postupně zvyšovala přes stovku až na současnou dvěstěpadesátku Yamahu. A s tou jsem spokojená. Je to do města, pro ženskou tak akorát, žádná divočina, jen spolehlivost a praktičnost. A to je přesně to, co já jako kozoroh upřednostňuji.

Účastnila jste se i nějakých motorkářských srazů?
Ne, tak to nikdy. Já mám motorku hlavně jako praktické přibližovalo po městě. Snadno se všude dostanu bez čekání v zácpách a krásně všude zaparkuji.

V souvislosti s motorkami mě napadá i další otázka. Jakou posloucháte hudbu? Rockovou?
Tak to vás asi zklamu. Tvrdá rocková hudba mně nic neříká. Dávám přednost klidnějším, melodickým věcem, navozujícím fajn náladu. Takže si ráda poslechnu Stinga, Robbieho Williamse, Simply Red, Phila Collinse, George Harrisona, Franka Sinatru, Beatles, Simona a Garfunkela... a tak hezky snivě a romanticky se co do poslechu hudby rozmazluji. 

Pojďme nyní od snivé hudby a motorek k vaší další činnosti, vlastně pracovní, a to k herectví. Jste dcerou slavných rodičů – jedné z nejoblíbenějších hereckých dvojic: Luděk Munzar a Jana Hlaváčová. Byla vaše cesta k herectví tímto faktem už předurčena, nebo jste chtěla dělat něco úplně jiného?
Chtěla jsem studovat FTVS, obor trenérství, angličtina, psychologie. Od malička miluju sportování všeho druhu. Často jsem slýchávala noční debaty rodičů o divadle a nijak zvlášť mě herectví nepřitahovalo. Jako malá jsem spíš vnímala negativní stránku popularity svých rodičů, a to hlavně ve chvílích, kdy s námi nemohli nikam jít bez toho, aby je lidi neokukovali. Rozhodnutí jít dělat přijímačky na DAMU se u mě dostavilo opravdu až takříkajíc na poslední chvíli. Talentovky na DAMU se konaly dřív než talentovky na FTVS, ono to na poprvé vyšlo, a tak je ze mě tedy herečka…

Myslíte si, že jste v hereckém projevu více po mamince, nebo po tatínkovi?
To asi nemohu sama soudit. Ale jelikož vždycky všichni říkají, že jsem tak nějak správně namíchaná, myslím, že to bude platit i v hereckém projevu.

Máte opravdu moc hezkou, dnes již osmiletou dceru Aničku. Tíhne také k rodinné herecké tradici?
To se teprve asi časem ukáže. Rozhodně už tedy vím, že je pohybově nadaná, a to nám všem dělá velkou radost. Ale vše ostatní teprve ukáže čas. Já jí jen přeji, aby byla v tom, co bude dělat, šťastná.

^{s dcerou Aničkou}

V dubnu mělo premiéru autorské představení Divadelního spolku Frída - Interview s Upírem. V tomto představení máte hlavní roli spolu se svým současným životním partnerem Martinem Trnavským. Řekněte nám prosím něco více o tomto představení. Hostujete s ním například i po republice?
Interview s upírem je již jedenácté autorské představení Divadelního spolku Frída, se kterým již třetím rokem vystupuji v Praze a v Brně a brázdím po vlastech českých. Autorem a režisérem této Fríďácké novinky je moc šikovný režisér, autor, herec a divadelník Jakub Nvóta. Je to, řekněme, sociální tragikomedie o dvou opuštěných outsiderech společnosti, kteří se snaží najít sami sebe tak zvláštním a řekněme urputným způsobem, až málem ztratí i  jeden druhého. Je to velice vrstevnaté, barevné představení, plné překvapení, hravosti a témat, která se týkají každého z nás. A jak už to tak Frída mívá, těžko se dá tahle novinka žánrové zařadit. Hraji tohle představení moc ráda. Zazpívám si, zastepuji a střihnu si uklízečku Emu Borárošovou se vším všudy. I s pracovními rukavicemi…

Je to velmi odlišná postava od dalších rolí, které s Frídou hraji. V představení Thelma a Louise jsem za drsnou ženu, které muži hodně ublížili, a tak se po zbytek života brání maskou tvrdé ženy, přestože je uvnitř velmi citlivá a zranitelná. V představení Frankie and Johnny se nořím do duše zhrzené, vystrašené servírky, která, přestože velmi pošramocená z předchozího vztahu, stále doufá, že najde opravdovou lásku, a v Sex,drugs and rock and rolljsem za životní múzu hlavního hrdiny, která přijde jen na pár výstupů, ale zazdobí a nechá pány, aby si pak vše rozdali sami.

Není vám líto, že jste odešla ze stálého angažmá na hostování?
Po jedenáctiletém angažmá ve Vinohradském divadle, odkud jsem odešla vloni na jaře, a po pětiletém angažmá v Divadle J. K. Tyla v Plzni je mé hostování v Divadelním spolku Frída velmi občerstvující a tvůrčí. Ráda poznávám nové vody a obohacuji si již poznané a zaběhnuté principy něčím pro mě novým a doposud neznámým. I když ono divadlo se dělá buď dobře, nebo špatně. A je jedno, kde a s kým. Hlavně vás to musí bavit. Jak se do divadla začne chodit jako do práce, něco zásadního z tvořivé herecké profese se vytrácí a je to znát.

Jaká je vaše nejoblíbenější divadelní role?
Každá, která mě baví. Takže v současné době všechny. A když zavzpomínám a vrátím se do plzeňských vod, milovala jsem Maryšu, Desdemonu, Nevěstu v Krvavé svatbě a Ádu v muzikálu Holka, nebo kluk, která mi dokonce vynesla nominaci na Thálii za operetu a muzikál. V Plzni bylo moc dobře!!!

A je nějaká vysněná? Ať už divadelní, nebo filmová?
Asi bych si někdy chtěla zahrát Emílii Marthy v Čapkově Věci Makropulos. Ale to by muselo být s dobrým režisérem. Některé takzvaně „moderní“ předělávky klasických děl mě zabíjejí, a to pak stonám, jen když se na to mám jít podívat, natož toho být účastna jako herečka.

Moc jste se mi líbila v roli doktorky Barnové v Tv seriálu Ordinace v Růžové zahradě. Vrátíte se ještě do tohoto seriálu?
Děkuji. A zda se vrátím? Dějová linka doktorky Barnové je ve hvězdách, takže na tuhle otázku vám v tuhle chvíli myslím neodpoví ani samotní seriáloví scénáristé.

^{se svým partnerem Martinem Trnavským}

Na okolí působíte velmi mile a usměvavě. Umíte se vůbec rozčílit?
Neumím. Ale uvědomuji si, že bych to mnohdy potřebovala umět, abych se alespoň navenek, třeba jen na malou chvilku, pro své okolí stala tím, kdo na sobě nenechá dříví štípat. Já totiž vydržím opravdu hodně a spousta lidí na to spoléhá. Je ale na druhou stranu fakt, že když pomyslná míra přeteče, dokážu si v sobě každou jednotlivou kapitolu či nepříjemnost uzavřít velmi jasně a čistě. Proběhne to v sice klidu, ale za to asi za cenu hlubšího ponoru a s tím spojené třeba bolesti.

Co vás naposledy vyvedlo z míry?
Poslední dobou jsem si ustála poměrně dost zásadních a nelehkých životních situací, takže mám pocit, že mě už nemůže překvapit nic. Ale ano! Vlastně si vzpomínám na nedávný úžas. Velmi nečekaný, protože pozitivní. Chodívám často plavat s Aničkou do akvaparku v Čestlicích a při poslední návštěvě se mi „zadařilo“ zapomenout mobilní telefon v jedné z mnoha převlékacích kabinek. Nic netušíc jsem ještě absolvovala oběd v přilehlé restauraci a na zapomenutý telefon jsem přišla asi až za půl hodiny. Jen tak ze zájmu jsem se zašla na telefon zeptat na recepci... a on ho opravdu někdo našel a čestně odnesl na Ztráty a nálezy. Nálezci touto cestou moc děkuji a raduji se z poznání, že to třeba s námi se všemi ještě není tak úplně ztracené.

Je něco, co byste ve svém životě udělala jinak?
Nic. Stojím si za vším. Za každým svým rozhodnutím. Všechno mě totiž posouvá. Jak to dobré a pozitivní, tak to méně zdařilé. Víte... já se respektuji, učím se poslouchat samu sebe a případné přešlapy si ustávám rovně a bez uhýbání. Jsem tak vychovaná. Jdu rovně a přímo. Děkuju vám, maminko a tatínku, že jste mě tak vychovali, a v tomto ohledu jste mi velkým životním vzorem. Mám ráda, když je čistý stůl a na něm vyložené karty.

A naopak, je něco, co byste neměnila za nic na světě?
Svou dceru Aničku!!! Tečka.

S herečkou Bárou Munzarovou jsem z časových důvodů mluvila bohužel jen po telefonu. Byla velmi milá a příjemná. Omluvila se mi za časovou zaneprázdněnost, a aby mi to prý nebylo líto, tak až někdy pojede po Praze na motorce, a náhodou mě uvidí, tak mi prý určitě zamává. :)

Vizitka

• ^{Barbora Munzarová se narodila 28. prosince 1971 v Praze.}
• ^{Jejími rodiči jsou herečka Jana Hlaváčová a herec Luděk Munzar.}
• ^{Po absolutoriu na pražské DAMU začínala v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni}
• ^{V roce 1999 přešla do Divadla na Vinohradech, kde působila jedenáct sezon.}
• ^{Hrála v řadě populárních televizních seriálů: např. Šípková Růženka, Místo nahoře, Pojišťovna štěstí, Příkopy, Ordinace v Růžové zahradě. Výjimečnou roli dostala ve filmu režiséra Jiřího Stracha: Vůně vanilky (2001).}
• ^{S bývalým manželem hercem Jiřím Dvořákem má dceru Aničku (* 2002).}
• ^{V současnosti žije s hereckým partnerem Martinem Trnavským.}
• ^{V březnu letošního roku se stala patronkou soutěže humanitární organizace ADRA. Hlavní náplní této organizace je pomoc dětem z dětských domovů.}

^{Foto poskytla: Bára Munzarová}

Čtěte také:

• Olga Lounová: Ztracený vztah je pro mě prohra
• Eva Hrušková: Loutkoherectví se stalo mojí celoživotní láskou