Na miminka jsem nikdy nebyla. Smířená s tím, že se Bůh prostě netrefil a do těla ženy nacpal myšlení muže, tedy pokud se miminek týkalo, pohlížela jsem na miminka jako na něco, čeho je lépe se nedotýkat, jelikož by se mi to pod rukama mohlo rozsypat nebo by mě to mohlo pokakat.
V životě jsem byla zamilovaná několikrát, z toho asi stošestapadesátkrát až po uši. Avšak v přítomnosti mé dcery jsem prožívala nepopsatelné milostné extáze. Pravidelně jsem svého partnera děsila výbuchy pláče, pro mě neklamnými to projevy bezmezného štěstí, pro něho důvodu k obavám. Oxytocin, způsobující mateřské přilnutí k dítěti, ve mně proudil jak Zpívající Fontána. Zatímco si s ním i se mnou můj partner věděl stále méně rady, já mu byla hluboce vděčná. Tedy tomu oxytocinu. Za četných bezesných nocí mi byl věrným společníkem. Na rozdíl od mého partnera se spolu se mnou trpělivě budil, kdykoli miminko zaplakalo, přes den mi láskyplně poskytoval oporu při nekonečném kojení a tišení stále plačící holčičky.
Nejen, že se mi miminko pod rukama nerozsypalo, ba i jeho kakání se stalo neodolatelně zajímavým předmětem mého zkoumání. Teprve když člověk porodí, uvědomí si tuto jednoduchou moudrost, že totiž důležitost kolísání cenných papírů na burze si ani v nejmenším nezadá se zdravou stolicí vašeho vlastního dítěte. Moje miminko bylo to nejkrásnější na světě, produkující ta nejlíbeznější hovínka.
Když miminko odrostlo, začalo se mi stýskat. Toužebně jsem nahlížela do kočárků čerstvých maminek a na kulatá bříška maminek budoucích. Bojovala jsem s vnitřní touhou rodit a rodit až do úpadu. Napadla mne dokonce hříšná myšlenka, že totiž my ženy možná někde v hloubi našeho bytí nevědomky trpíme touto neukojenou touhou. Od třinácti až do třiapadesáti se učíme, že si (z různých důvodů) musíme dávat pozor na otěhotnění (musíme nejdřív dokončit školu, jsme ještě moc mladé nebo už moc staré, nemáme dost peněz, nejsme vdané nebo teprve krátce nebo už zase nejsme, nebo se svět řítí do katastrofy nebo kýhovýra), jelikož bychom si zkazily život. Jaká to zvláštní filosofie o něčem tak zázračném, jako je dítě.
Naše cítění je od ranné puberty uváděno ve zmatek logickými poučkami nelogického světa. Ale to jsem se dostala jinam. Ačkoli... Dodnes se sama sebe ptám, zda má dřívější netečnost, pokud šlo o miminka, byla způsobena individuální chybou stvořitele, který mi do koktejlu zapomněl přimíchat přirozenou touhu po dětech, nebo vlivem okolního světa, podle něhož bylo dítě především zátěží.
Jedna má kamarádka porodila tři děti. Všechny tři doma, bezbolestně a neplánovaně. Vychovala z
Mateřské cesty jsou nevyzpytatelné. Každá si tu svou musíme ujít tím svým způsobem. Mně pomohlo to, že jsem měla dost času urovnat si nejprve věci v sobě, o sobě i se sebou. A tak když se mi trubička těhotenského testu nečekaně zbarvila všemi barvami duhy, nedalo mi už žádnou práci vypnout rozum ("Do prčič!") a nechat se zaplavit příjemnou vlnou intuice: "Vlastně je to fajn," promluvila jsem sama k sobě s rostoucím vzrušením: "Budu mít dítě"!
A od té chvíle jsem byla definitivně a beznadějně zamilovaná.
Iveta Vrbová
Zahraniční dopisovatelka, Holandsko
Nový komentář
Komentáře
como_ves_chido: Třeba takové, že je spousta lidí, kteří chtějí dítě a nemohou ho mít. Na druhé straně jsou plné dětské domovy dětí, které nikdo nechce.
Nebo útoky různých teroristických skupin, při kterých umírají tisíce nevinných lidí. To má být Boží spravedlnost?
peguša: moc velká škoda,že ty mateřské city nepřišly dřív....
Vivian: Taky si myslím, že Bůh s tím nemá zas až tak co dělat. Důležité je, že to dopadlo dobře. Nevěřím v Boha a mám k tomu svoje důvody.
Krásně napsané
peguša:
ještě že se Bůh nenechal od svého záměru odradit (potraty) a to dítě jí dal
Měla jsem kamarádku a ta nikdy nechtěla mít děti. Její sestra měla dvě a podle mé kámošky byly nesnesitelné. Běhaly, pokřikovaly, pořád něco chtěly, dohadovaly se mezi sebou a podobně. Zkrátka dělaly to, co dělají všechny děti. V mé kámošce to vzbuzovalo naprostý odpor k dětem jakéhokoliv věku.
I stalo se, že otěhotněla a tak hurá na potrat. Za rok znovu. Jenže půl roku po druhém potratu otěhotněla znovu a na další přerušení bylo moc brzo a tak si "to" musela nechat a chystala se svatba. Říkala jsem si, chudák dítě, to asi zkusí, když ho máma nebude mít ráda. A ejhle! Když bylo miminku asi třičtvrtě roku, byla jsem u kámošky na návštěvě a málem mi vypadly oči. Láskyplně svého chlapečka opečovávala a byla tou nejšťastnější mámou na světě. Dokonce se mi svěřila, že už plánují s manželem druhé dítě. A stalo se. Protože bydlela ve městě vzdáleném 200 km, viděli jsme se znovu až po dvou letech a to už držela v náručí svého druhorozeného. Nikdy bych nevěřila, jakou sílu má mateřský pud. A to je moc dobře.
*Kotě*: ... pak teprve pochopí, že i hovno může být líbezné
como_ves_chido:
Počkej, až to bude TVOJE dcerka, to si piš, že bude mít ty nejlíbeznější
na světě
como_ves_chido:
jen počkej jak mu opusinkuješ tu líbeznou prdýlku
como_ves_chido: u vlastního
je to něco úúúplně jinýho....
Nadhera!!!!! Holka dyt mi bysme se na to ted nejradej vrhly vsechny po tomhle clanku!!!
DIky
Jeee, to je krasny clanek a objevila jsem ho tak pozde. Snad je pisatelka ovlivnena prostredim, pochopila jsem, ze zije v Holandsku, ktere zboznuju a myslim si, ze tam ani clovek nemuze premyslet negativne
. Tento clanek by si mela precist Aneta z nedavneho pilotniho clanku, ktera je teoreticky ochotna opustit sve jeste nenarozene dite pro svoji "zivotni" lasku.
Krásný, dám přečíst sestře, která děti sice miluje, ale prej žádný nikdy nechce.
Nika: a bříška maminek
...
....
když je zdravé je krásná věc...
nemít zdrav.problémy, šla bych do toho potřetí
... mě tady taky něco tiká...
Taky jsem mívala podobné pocity - problém dítě šel mimo mě. podívala jsem se, ale to bylo vše. Teď když mi bude 27, začím obhlížet maminy s bříškem i s kočárkem tak nějak závistivě
.Jak říká náš taťka - biologické hodiny mi netikají, ale přímo bijí...
Takže já chci taky miminko!!!
Anonyme blahopřeji a roním slzy, protože ve 42 letech už jsem neměla odvahu si mimíska nechat. Stále to hrozně bolí.
jé, po takovémhle článku mám chuť rodit
je to hezký
moc hezky napsane
...kdo chce kam, pomozme mu tam
hodne stesti anonyme