Foto: Shutterstock

Kdy jste poprvé zpozorovala, že váš syn bude jiný než ostatní děti? Jak se to projevovalo?  

Asi v jeho dvou letech. Oproti většině dětí měl nerovnoměrný vývoj. V sociálním kontaktu byl opatrný, nepůsobil uvolněně. Také měl opožděný vývoj řeči a porozumění. Trvalo dlouho, než začal mluvit plynule a v celých větách. Na druhou stranu ho velmi brzy zajímala písmena a čísla, všude je vyhledával a četl. Brzy uměl počítat a zajímalo ho, jak co funguje. V autobuse sledoval systém otevírání dveří, zajímalo ho vše technické. V pozdějším věku nás potom překvapil tím, že se před pátými narozeninami naučil sám číst, také ho zajímala matematika, v necelých šesti letech chápal i odmocniny. Když jsem se ho zeptala, jaká je odmocnina z 81, řekl mi, že 9 a 3. Odpověděla jsem, že 9 je tedy druhá odmocnina a 3 je třetí. Syn na to odpověděl, že ne, že 3 je odmocnina čtvrtá. Musela jsem si to jít ověřit pomocí internetové kalkulačky. 

V čem ještě váš syn vyniká, a co mu jde naopak pomaleji?  
Je velmi dobrý v argumentaci. Ví, co říci, aby dosáhl svého. Všemu dobře rozumí, chápe souvislosti, dedukuje. Zajímají ho přírodní vědy a vše technické. Staví stavebnice Lego, Boffin (elektronická) a Gravitrax. Rád čte encyklopedie, dívá se na pořady o vědě, hlavně na Nezkreslenou vědu s Pavlem Liškou. Má perfektní paměť, básničku si dvakrát přečte a umí ji. Rád si čte vtipy a vypráví je. Hodně rád tráví čas se svými kamarády. Hlavně s takovými, se kterými má společné zájmy nebo se smějí stejným věcem. Co mu jde pomaleji, je oblékání. Špatně se soustředí na to, co má zrovna dělat, a nebaví ho to. Také je citlivější. Snadno je z něčeho rozrušený, nemá rád silné zvuky, bojí se tmy, necítí se dobře ve velkém kolektivu. 

Neměla jste strach, že by se mohlo jednat o nějakou poruchu, třeba autistického spektra?  
Ano, měla. Ve věku, kdy se dítě vyvíjí, se právě kvůli nerovnoměrnému vývoji často stává, že projevy chování nadaného dítěte jsou podobné projevům chování autistického dítěte. Syna třeba bavilo pozorovat větrák, stále rozsvěcet a zhasínat, občas se točil dokola, bál se tmy a silnějších zvuků, neměl rád mytí hlavy a stříhání. Abych se v situaci dobře vyznala, vyhledala jsem si odborné materiály online. A ve čtyřech letech jeho věku jsem dospěla k názoru, že se s největší pravděpodobností jedná o nadané dítě, které má oslabení v určitých oblastech. Postupným zráním mozku se u nadaných dětí projevy podobné projevům dětí s poruchou autistického spektra mírní a odeznívají.

Foto: Shutterstock

Už jste zmínila, že jste se pídila po tom, co může být s vaším synem jinak. Bylo snadné najít dostatek informací?  
Narazila jsem na spoustu materiálů online, také na stránky patrona nadaných dětí Qiido, které mi byly svým vysvětlením problematiky nadaných dětí nejbližší. Kontaktovala jsem zakladatelku tohoto nadačního fondu Miriam Janyškovou a začala jsem využívat podporu, kterou Qiido nabízí.  Po dlouhé době nepochopení ze strany učitelek jsem cítila, že ve Qiidu jsem konečně narazila na „své“ lidi. Díky jejich laskavé a zároveň odborné pomoci se nám konečně ulevilo. 

Asi jste pak ověřovali, zda je váš syn mimořádně intelektově nadaný. Jak se to dělá?  
Pomocí diagnostiky intelektového nadání, IQ testů a konzultace s odborníky.

V čem vám pomohl nadační fond Qiido? A jak spolupracujete nyní?  
V Qiidovi mi pomohli nejdříve telefonickými konzultacemi, pak osobní konzultací, diagnostikou intelektového nadání syna, náhledem paní psycholožky Andrey v první škole a následným poradenstvím. Andrea s Miriam nás provázely po celou dobu, kdy jsme měli potíže ve školce a v první škole. Nyní jsme se s Miriam i spřátelily, naše děti také a uvažujeme o mé spolupráci s Qiidem.

Poslala jste syna do běžné školky? Jak ho tam přijali?  
Ano, ve třech letech šel do běžné státní školky. Trvalo mu půl roku, než se adaptoval a začal se zúčastňovat kolektivních aktivit. Do té doby si raději hrál sám s vláčkem. Po půl roce si našel kamaráda a kamarádku, se kterými si doteď rozumí. Ve školce jsme s učitelkami řešili problémy, že se syn pomalu obléká, občas se vzteká, vše mu dlouho trvá, směje se tvaru těstovin v polévce, polije se kakaem a strhává děti ke smíchu. Také že mu vadí, že má trochu špinavé ruce, že nechce vybarvovat tvary a malovat a podobně. Zpětně bychom ho raději dali hned od začátku do soukromé školky s malým kolektivem. Školku jsme tenkrát však neměnili, protože tam už měl kamarády. 

Do první třídy pak už nastoupil do nějaké speciální školy pro mimořádně intelektově nadané děti?  
Takové státní školy byly daleko a zároveň byla velmi malá šance se tam dostat. Syn nastoupil do soukromé školy, která měla být zaměřena na nadané děti. Protože to tam ale nefungovalo, jak by mělo, po dvou měsících jsme se rozhodli k odchodu ze školy a k dodatečnému odkladu školní docházky – i tuto situaci jsme konzultovali s paní psycholožkou Andreou z Qiida, byla takovým naším odborným průvodcem. 

Foto: Shutterstock

Proč jste se rozhodli pro odklad a přestup na jinou školu?  
Protože nám nevyhovoval přístup paní učitelky. Nebyla ochotná pomoci, což nám potvrdila i paní psycholožka Andrea z Qiida, která byla ve škole na náhledu ve výuce. Navrhovala paní učitelce řešení, ale ta na svém přístupu nechtěla nic měnit. Paní učitelka měla podle mě představu, že nadané děti jsou převážně šikovné holčičky, které krásně malují a dobře se vyjadřují, jsou zorganizované a samostatné. Bylo to čitelné i na tom, že dívky oslovovala zdrobnělinami, zatímco chlapce ne. Náš syn podle ní nadaný nebyl. Byla přesvědčená, že potřebuje asistenta pedagoga. Protože jsme chtěli, aby si syn od té nepříjemné zkušenosti odpočinul a měl více času socioemočně dozrát, odklad byl pro nás v tu chvíli nejlepší volbou. A zpětně nelitujeme.

V čem je současná škola a přístup učitelů jiný?  
Zatímco první paní učitelka byla perfekcionistka a vyžadovala dokonalost od sebe i ostatních, naše současná paní učitelka je velmi kreativní pohodářka. Má ráda děti a práce ji moc baví. Umí děti zaujmout a nadchnout, vymýšlí spoustu aktivit, děti motivuje originálními hrami. Například nyní, ve druhé třídě, se přizpůsobila tomu, že děti mají rády Minecraft a téma roku je vše čtverečkové. Je na tom založená celoroční třídní hra a děti to moc baví. Zároveň je paní učitelka silná osobnost a má přirozenou autoritu. Pro každé dítě vymýšlí takové úkoly a činnosti, kde mohou vyniknout a zároveň posílit své oslabené oblasti. Hodně jsme byli také spokojeni s tím, jak děti učila online v době uzavření škol. Je nám velkou oporou. Zároveň je syn v malém kolektivu. Ve třídě je pouze 10 dětí, což je pro nás ideální. Škola je soukromá, školné je nízké. Přála bych všem rodičům, kteří jsou ve svízelné situaci, aby měli takové štěstí jako my, a našli pro své nadané děti to nejvhodnější prostředí. 

Jak se syn zařadil mezi spolužáky?
Ve druhé škole, po dodatečném odkladu, se syn zařadil dobře. Díky skvělé paní učitelce. Brzy si našel nejlepšího kamaráda, se kterým se mají rádi a mají stejné zájmy.

Co mu ve škole dělalo největší potíže?  
Potíže mu možná dělalo přizpůsobit se režimu a muset se věnovat i tomu, co již umí, nebo co ho nebaví. Nyní je pro něj výzvou naučit se například prohrávat, lépe ovládat své emocionální reakce. 

Jak se projevilo to, že syna učivo, které už znal, nudilo?  
Stejně, jako se to projevuje u dospělých lidí, když se nudí v práci na poradě. Nedávají pozor, vymýšlejí si jiné činnosti, dělají srandičky, hledají motivaci jinde. 

Foto: Shutterstock

Jak vy jako rodiče podporujete svého syna v rozvoji jeho mimořádné inteligence?  
Snažíme se mu předkládat podněty a navštěvovat místa, kde se může rozvíjet. Například chodíme na dny otevřených dveří ve vědeckých ústavech, školách, dále na výstavy a další akce, do planetária a podobně. Syn se dívá na Nezkreslenou vědu na youtube, hraje Minecraft, kupujeme mu stavebnice, které ho rozvíjí. Také trávíme čas s ostatními rodinami s podobnými zájmy. Naposledy jsme byli na výstavě Sluneční králové v Národním muzeu. 

Co byste poradila ostatním maminkám, které tuší, že i jejich dítě je tak nějak jiné, intelektově nadanější?  
Myslím, že to nejpodstatnější je naladit se na dítě a vnímat jeho potřeby. Každé dítě projeví, co ho zajímá. Vy jako rodič mu tedy můžete nabízet to, co chce. Koupit mu encyklopedii, brát ho do planetária, mluvit s ním o vesmíru, učit ho počítat a podobně. Nic mu nenutit, pouze reagovat na to, o co samo projeví zájem – takzvaně „s ním plout“. Samozřejmě je důležité si všímat oslabených oblastí svého dítěte, a ty vědomě rozvíjet. Například já jsem se zaměřila na synův socioemoční vývoj. Mluvíme o pocitech, jak vznikají, jak s nimi nakládat, pokud jsou negativní. Hodně mluvíme také o mezilidských vztazích. V Qiidovi mi paní psycholožka Andrea poradila knížku Emušáci Ferda a jeho mouchy. Také se snažíme trávit hodně času mezi dětmi. Učím syna krok po kroku samostatnosti, například jít si sám něco koupit, zařídit, dát ženám kompliment a podobně.

Je také důležité informovat se o problematice nadaných dětí. Doporučuji například online Qiido Akademii pro rodiče nadaných dětí. Zároveň je fajn přátelit se s rodiči, kteří mají také nadané děti. Všichni se tak můžete navzájem obohatit a sdílet kladné i záporné stránky, které intelektové nadání přináší.

Já osobně mám z nadání svého dítěte velkou radost, život je díky němu barvitější a rozmanitější. Držím vám, rodičům nadaných dětí, palce. Ať máte pevné nervy, daří se vám své děti podporovat a ať vám to přináší naplnění a štěstí!

Čtěte také:

Reklama