naše čtenářka s nickem enka1 po zvířeti nikdy zvlášť netoužila. Ale máme tu další příklad, jak si i ty, kterým zvířata až tak moc neříkají, dokážou získat. Bacilka byla vytouženým psem mužské části její rodiny, ale doslova okouzlila i paničku. Bohužel, už o ní píše jen v čase minulém

Nebyla jsem zvířátkové dítě. Nikdy jsem po rodičích nežmuntrala, aby mi nějaké koupili. Ani v dospělosti se vztah ke zvířatům nezměnil, zkrátka nemusela jsem je doma mít. Jenže před lety mě mí tři chlapi v bytě začali přemlouvat ke koupi psa. Jistou dobu jsem odolávala, leč udolali mě a jednoho dne jsme si jeli do chovné stanice Vlčí louky pro zlatého retrívra. Měla jsem podmínku - bude to fena, abych měla doma aspoň nějakou „ženskou“.

Majitel chovné stanice otevřel kotec a v tom se k nám hned batolila chlupatá koule s obrovskýma zvědavýma očima - už jsme dál nevybírali, v tu chvíli jsem zjihla i to pohlaví mi bylo fuk, naštěstí to fenka byla. Nejčistší tvor, jakého jsem kdy potkala, získala si každého.

Mne - někdo mě při návratu domů radostně vítal vrtěním ocásku, což nedokázal ani manžel. Mou matku, která prohlásila, že pokud budeme mít psa přestane k nám chodit, posléze si pod Bacilku při každé návštěvě strkala nohy - ta tak krásně hřeje, dokonce se nemohla na chatě dočkat rána, až se spolu půjdou projít.

Mého strýce, který (máme chaty blízko sebe) tvrdil, že když tam bude jezdit s námi pes, postaví mezi chatami zeď Lidi v baráku - jedna rodina při stěhování tvrdila, že nejvíc se jim bude stýskat po Bacilčině „blaf“, když šli kolem našich dveří.

Nás - obnovili jsme dlouhé rodinné procházky, výlety...........

No nic netrvá věčně, opustila nás. Hodný pan veterinář se uvolil uspat ji v našem autě, ve kterém se tak ráda vozila.

Je mi po ní smutno, ale další si pořizovat nebudem - natolik se nám vryla do srdcí.

enka1

Milá enko1, podle mě by se rána měla zacelit příchodem nového psa. Ale je to vaše rozhodnutí a já vám do toho mluvit nemůžu.

TÉMATA:
PŘÍBĚHY