„Nuže, nadělejme cihel a vypalme je ohněm, vystavějme sobě město a věž, jejíž vrchol by dosahoval k nebi,“řekli si lidé na světě jednotným jazykem. To proto, že v době po potopě světa mluvili všichni stejně. Stejně jednotně si také nápad schválili.

babylon

Rozhodli se tedy lidé postavit věž, aby oslavili sebe. To muselo poněkud rozhodit Boha. Do té doby přece oslavovali jen Jeho.  

Co si to ti lidé vlastně o sobě myslí, říkal si Bůh toho roku. Přesněji, v 6. století před Kristem…

A lidé té doby nebyli žádní troškaři. Šli na to skutečně ve velkém stylu.

Podle Hérodota byla totiž věž 90 metrů široká a 90 metrů vysoká. Skládala se ze sedmi věží a jednoho chrámu.

První patro bylo vysoké 33 metrů, druhé patro 18 metrů, třetí až šesté po šesti metrech. Jednalo se vlastně o stupňovitou pyramidu neboli zikkurat.

Podle některých historiků se Babylonská věž též nazývala Etemenaki.

V Bibli se toho o Babylonské věži překvapivě moc nedozvíme. Nebo ne tolik, kolik bychom chtěli, když už teď víme, že to není zase až taková pohádka.

Z knihy Genesis kapitoly 11, verše 1 až 9 se dozvídáme pouze že potom, co Hospodin potrestal lidstvo za ošklivé chování potopou, potomci Noemovi zase začali zlobit. Například onou stavbou Babylonské věže. „Nuže, vystavějme sobě město a věž, jejíž by vrch dosáhl k nebi, a tak učiňme sobě jméno, abychom nebyli rozptýleni po celé zemi.“  Hospodin, jak už jsme říkali, se namíchnul a: „Protož sestupme a změníme tam jazyk jejich, aby jeden druhého jazyka nerozuměl... Protož nazýváno jest jméno jeho Bábel.“ Tolik Bible.

To je trochu málo na to, že Babylon existuje a zbytky věže, je-li to ona, patrně také. A tak nám budiž pomocí zmíněný pan Herodotos, otec dějepisu, který žil asi v letech 484 až 424 před Kristem.

Ten píše o Babylonu poměrně dost podrobně. Dozvídáme se, že v centru Babylonu stál i chrám Dia Belos s železnými branami.

Kromě toho tam bylo postaveno osm věží nad sebou, jedna na druhé. Výstup na tuto vysokou věž tvořilo schodiště obtočené zvenčí kolem všech osmi věží. Na nejvyšší z nich se podle Herodota nacházel veliký chrám, ve kterém se, mimo jiné, vyjímala široká postel s překrásnými přikrývkami a vedle ní zlatý stůl.

Kromě jediné vyvolené velice krásné ženy sem nesměl nikdo vystoupit.

Marduk nahradil Boha?

O existenci Věže hovoří i novodobí badatelé poměrně konkrétně a v číslech.

Když totiž rozluštili nápisy na hliněných destičkách, zjistili například,  že na celou stavbu bylo  zapotřebí asi  85 milionů cihel pálených z jílu. Že základnu měla 91 metrů a byla stejně tak vysoká. Čtyři patra po  6metrech a na vrcholu, podržte se, 15metrová Mardukova svatyně obložená tmavomodrými glazurovanými kachlíky se zlatým zdobením!

Tak. A už jsme asi doma.

To, co Boha rozlítilo, byl Marduk, jemuž byl chrám na vrcholku zasvěcen. Kdo to ale byl? Kdo se cpal na boží židli?

O bohu Mardukovi se proslýchá, že to byl jeden z mimozemšťanů, kterému se zalíbilo být uctíván jako bůh. Možná proto i ta velice krásná vyvolená žena, o které píše Herodotos… ale to už je spekulace. Byť pěkná a měla by logiku.

Jak celý skvost, celá stavba vypadala, dokud stála, se asi podrobně nikdy nedozvíme. Stále je ale námětem a dobrým podnětem pro fantazii bezpočtu umělců i naši vlastní. A nejen to.

Schopnosti by byly

Když se člověk podívá například na rekonstrukci brány bohyně Istar z Babylonu, nepochybuje o tom, že tihle stavitelé měli dost poznatků a snad i schopností tuto monumentální věž postavit. Vždyť v Babylonu se nacházely dva ze sedmi antických divů světa. Visuté zahrady královny Semiramis a právě babylonské hradby, o kterých se tvrdí, že byly dostatečně široké pro provoz koňského čtyřspřeží.

Zmatení jazyků i naše vlastní?

Není to zase nic až tak těžkého jít a zmást jazyky. Vždyť se podívejme kolem sebe. Jedna strana nerozumí druhé, muž nerozumí ženě, učitel žákovi, a naopak...

Nerozumíme si jako společnost, jako jednotlivci, a vlastně ani jako civilizace. Nedokážeme si ujednotit priority, pohled na život, na prostor, kde žijeme, na potřeby své i jiných, lžeme, podvádíme, fabulujeme, vytváříme zmatek...

A tak je Babylonská věž skutečná. Je to symbol díla, které přerůstá lidský rozměr. Symbol příliš sebevědomé a pyšné společnosti, postrádající pokoru a skromnost. Setrvalý stav.

Amen :-)

Reklama