Babičkou ve třiceti? Že to v našich krajích není možné? Ale je. I když sama jsem tomu původně nechtěla věřit. Podle vyprávění kamarádky by se dal natočit film. Ale i takové věci se dějí.
Jana byla pohledná dívenka, která si ve svých třinácti stále hrála s mladšími kamarádkami - oblékaly panenky, vozily kočárky. Jenže najednou přišla rána pro celou rodinu. Žačka 8. třídy základní školy otěhotněla. Děvče si asi od hraní s panenkami odskočilo hrát si na maminku a na tatínka. Janinka si ve své naivitě a nezkušenosti ničeho nevšimla, až když jí začalo podezřele růst bříško a navíc jí nebývalo "dobře", maminka ji vzala k lékaři. Obávaly se žaludečních problémů, ale z interny se šupem ocitly na gynekologii. Už se nedalo nic dělat, Janinka byla ve třetím měsíci. Rodiče byli v šoku, dcerka jim ochotně sdělila, kdo je původcem „neštěstí“. Ne, Janinku nikdo neznásilnil. Ani ji nesvedl chlípný „stařec“. Otci bylo 14. Nikdo si nevšiml, že by s ním chodila, nikdo je neviděl spolu, prostě se to stalo...
Sešly se rodinné rady – padaly nadávky, výčitky, ale nic se nevyřešilo. Oba mladí rodiče byli pod zákonem, ani úřady si s tím nevěděly rady. Na ukončení těhotenství už bylo pozdě.
Nastávající otec nebyl a ani nemohl být trestně stíhán a odsouzen, protože byl v době „činu“ nezletilý. Zplnoletit ho nemohli, protože svatba v tomto případě nepřicházela v úvahu – byly to vlastně ještě děti a neměly ani občanské průkazy. Janinka mezitím chodila se zasněným výrazem, bříško se jí vzdouvalo a nikdo z okolí nevěděl, na co myslí a zda si vůbec uvědomuje, co to je být těhotná. Nadále navštěvovala základní školu. Jenže vysvětlete prvňáčkům, že ta holka z vyšší třídy je těhotná. Byli vyjevení a doma vyprávěli o spolužačce, která má velké břicho. Rodiče si stěžovali a ředitel milou Janinku vyhodil ze školy 2 měsíce před jejím ukončením. Aby také ne, Janinka byla těsně před porodem. A tak nedokončila ani povinnou školní docházku. 
Jak to dopadlo? Je to jak v červené knihově, ale skončilo to happyendem. Janince bylo osmnáct a byla svatba. Vzala si otce své dcery, která už navštěvovala školu, a v následujících letech si pořídili ještě dvě děti. Jen nevím, zda Janinka sama dokončila své základní vzdělání.
A proč nadpis Babičkou ve třiceti? Mamince Janinky totiž bylo 30, když se stala babičkou. Nevím, zda jí závidět. Ale já bych se v takové situaci nechtěla ocitnout. A naštěstí mi to nehrozí. Já se narozdíl od „babičky“ stala ve třiceti teprve matkou.
Dovedete si představit být ve 30 babičkou?
Co byste dělaly v takové situaci?
Znáte podobný případ?
Odsuzujete to?
Napište mi svůj názor na redakce@zena-in.cz
Nový komentář
Komentáře
to lonkue:
blá, blá, blá...
Jednou je ti zhruba 20 let, pak skoro 30 let, pak přispíváš do diskuze o tom, v kolika letech je vhodné mít dítě, a najednou máš nevdanou dceru. Hmmmm... Ty jsi opravdu případ pro psychiatra!
Mánička: Proč? Když si to někdo v průběhu těch pěti let rozmyslí, tak snad není zakázané si ho nechat vyndat. Jsou to jeho peníze.
Někdy si připadám jako chodící děloha. Všichni se starají, jestli UŽ mám děti. Kurwa jaké už? To dokud je nemám, neměla bych dostávat občanku nebo co? 
Mně přijde, že ženská, dokus nemá děti, aby pomalu nesměla ani vycházet z domu.
cherinka:
Meander: No to asi neee. No já ji taky málem nedostala, protože i přes 3 těhotenství mám malou dělohu - jen tak tam vešla!
cherinka: Oni tvrdí, že nejde zavést.
Nevěřím, že mají na srdci naši peněženku. 
Meander: Možná proto, že je dost drahá a aby si ji někdo nedával pouze třeba na 1 rok, pokud plánuje v blízké době rodinu.
cherinka: Netvrdím, že by sis to sama vymyslela.
Někteří gynekologové mají holt trochu předpotopní názory. 
Meander: To není z mé hlavy - Mirena, to říkal můj gynekolog. Taky nevím proč by neměla být. Já jsem s ní fakt mooooc spokojená.
cherinka: Mladá už bůhvíjak nejsem, ale bezdětná ano a můj gynekolog, který není žádné šméčko, mi Mirenu nabízí.
Babička myslím neměla co kecat.Protože jak počítám,tak počítám, tak její dceři bylo v 8. třídě 14 a kolik bylo jí??? 30????30-14=16.To jsou roky, když čekala 30letá paní holčinu.Takže mamince bylo o dva roky více,když byla těhotná právě s ní.Čemu se divit.Nic neodsuzuji. Je to každého věc. Jen by bylo od okolí a hlavně matky hloupé, že ji odsuzovali.
jeva...no to není novina...ve 30ti matkou
...právě že u nás je to docela dost možné...na základku jsem chodila se spolužačkou tmavší pleti a ta taky nedodělala základku...šla na mateřskou...společně s mamkou
Asi jsem divná, ale já jsem ráda, že děti mám (teda ne děti, ale 3 syny) a už se těším na vnoučata, i když je mi jasné, že to hned tak nebude, ale oba starší kluci mají přítelkyně, které (asi jsou taky divné) děti chtějí, ne třeba hne po škole, ale chtějí je mít do 30. Ono mládí napřed nechtějí, ale když už by je chtěli, tak to nejde..
Jinak co se týče HA - mám Mirenu a nedám na ni dopustit, ale není to antiko pro mladé a bezdětné.
a....: prvního syna jsem měla ve dvaadvaceti a půl, druhého o dva roky později, bylo to krásné období, jsem moc ráda, že je mám, ale zároveň jsem ráda, že teď, kdy jsem ještě relativně mladá, oni už jsou dost velcí na to, aby mě neuseli ít pořád za zadkem a já si můžu klidně vyrazit s kamarádkou na pohárek, na kafe, pokecat, do kina .... což druhé dvě kamarádky, které čekaly na kariéru a postavení a zabezpečení až přes třicítku nemohou - já jim ty uřvané, pročůrané a poslintané drobečky klidně pohlídám, pochovám, ale pak mamino starej se. Ony mě měly za blbku, že jsem si místo užívání a volna pořídila dvě děti, já si teď užívám a usmívám se.
mela jsem prvni dite v 18 letech ale ve trinacti si myslim ze ji meli nechat udelat potrat.Vim ze to jde.
Lindaa 111: Mně je 46, manželovi 52 a naší dceři (pravda, té nejmladší
) je 11 a půl - vyhobuje?
evelyn: přesně tak, moje slova
Ostatně Janinky maminka si s janinkou taky pospíšila.
Copak to bylo za ráci? 
a....: nevím, kolik ti je
ale já taky patřím do té skupiny žen, které jsou rády, že už jsou jejich děti velké a nemyslím si, že by to bylo smutné 
za sebe můžu říct, že nejsem ze svých třech mateřství zklamaná, a to jsem byla matkou od svých necelých dvaceti do cca 48, kdy bylo mé nejmladší dceři 18 let, svoje děti jsem chtěla a ani jsem se nemusela vdávat, jak bylo tenkrát tak nějak zvykem 
Moji babicce bylo "celych" 36, kdyz se stala babickou. No najak si to dneska nedovedu predstavit :-))
Manx:To je fakt těžký říct, že nesnáším nebo naopak miluju děti, poku nejsi vyloženě zaujatá. Já jen vím, že s nima umím dost dobře zacházet a vyjdu s nima, proto mi nevadí.Některý považuju za milý a těm nesnesitelným se snažím vyhnout. Ono jde taky o to, jakých dětí si člověk podvědomě všímá. Když někdo má děti celkem rád, tak si všimne těch sympatických, když někdo soudí, že to jsou všechno spratci, v paměti mu zůstane nějaký ten dáreček, co se tuhle v obchodě válel vzteky na zemi a vřískal. Já třeba takovýho okruhem obejdu a zapomenu