Pane jo, plačky u televize, to je moje.

Zrovna asi tak 14 dní zpátky tomu, naskakuje mi husí kůže, jen si na to vzpomenu. No schválně, jestli poznáte, odkud pochází zvolání, při kterém tuhne krev v žilách – a následně spouští uvolňující vodopád šťastných slz: “Ježíšikriste, Jakube!!!!“

Když prozradím, že tenhle srdcervoucí výkřik pochází od copaté bytosti jménem Kristla, „děvčete jako jahoda“, je jasné, že mě prostě nejvíc bere Babička.


O Vánocích, Velikonocích, v sobotu,  na Nový rok, o prázdninách, Babička černobílá nebo vo farbe, na ničem nezáleží tolik jako na Viktorce, Tyrlovi se Sultánem, slečně Hortenzii a krabici papírových kapesníků…


Pochod myslivců, bouře v údolíčku, rachot mlýnského kola umocněný mým posmrkáváním, to všechno mi tepe v hlavě tak, že přes clonu slz nemůžu ani pořádně vyhlížet, jestli už se Barunka vrátila…. A z toho mám na krajíčku i teď.

Krásný, štastně uplakaný pátek. 

Lucie

Milá Lucie... jéé, Babička. Věř.. kanou mi, kanou... "Včeličky, včeličky, babička nám umřela..."

No... tos mi neměla dělat.... Díky moc :o)))

 

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY