Připravili jsme pro vás zajímavý rozhovor s doktorkou Alenou Tesařovou. Dámou, která vyrůstala za totality a stejně jako tehdy se i dnes věnuje velmi náročnému povolání. Tentokrát však už z úplně jiné oblasti.

Když se řekne podnikatel a úspěšný šéf firmy, představí si většina lidí ambiciózního čtyřicátníka. I když už jsme si zvykli, že i do vrcholného managementu se probojovaly ženy, setkat se na pozici šéfa firmy s křehkou seniorkou je trochu šok. Když pak zjistíte, že jednáte s opravdovou dámou, spadne vám brada a hlavou začnou bzučet neodbytné otázky. Ne, to není fikce, taková dáma skutečně existuje a my vás s ní teď, milé čtenářky, v magazínu ŽENA-IN.cz seznámíme. Jmenuje se Alena Tesařová a podnikat začala v roce 1997, když jí bylo 52 let... Ano, počítáte dobře, za dva roky bude této úspěšné dámě sedmdesát!

RNDr. Alena Tesařová (*1945)

Vystudovala Přírodovědeckou fakultu dnešní Masarykovy university v Brně a poté nastoupila do práce v laboratoři. Pracovala nejprve na Slovensku a posléze v Brně při Fakultní nemocnici u Svaté Anny. Následovala práce v Institutu pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků. V roce 1997 se vrhla na podnikání...

Alena Tesařová

Jak byste se sama čtenářkám představila?
Jsem ředitelkou české pobočky s exkluzivním zastoupením firmy Dr. Belter Cosmetic, ale to není jediná má role. Jsem také manželka, matka a babička. Práce by neměla být všechno.

Jsem rád, že to říkáte, protože si s vámi moc o práci povídat nechci. Tedy vlastně chci, ale jen okrajově. Takže jste manželka, matka a babička, jak k tomu stíháte šéfovat firmu?
Jsem dobrá manažerka (smích). Naučila jsem se to v době, kdy můj manžel pracoval v Africe a já byla sama na dvě děti, které jsem musela zvládat zároveň s náročným povoláním. Žádné babičky jsem k ruce neměla, o autě jsem si mohla nechat zdát. Nic nebylo k sehnání, na všechno se stály nekonečné fronty… To byla pěkně tvrdá škola. Konečně, i po revoluci manžel pracoval mimo domov, a přesto rodina perfektně fungovala. Tak proč by neměla fungovat firma, kde pracují spokojení zaměstnanci a svoji práci vykonávají rádi…

Když si dám dohromady vaše datum narození a naši minulost, je mi jasné, že jste nemohla být vždycky v soukromé sféře, tedy pokud jste neemigrovala. Jaká byla vaše původní profese?
Jsem klinická biochemička a pětadvacet let jsem pracovala v tomto oboru v krajské nemocnici v laboratoři.

To zní docela složitě. Co dělá klinický biochemik?
Mým úkolem bylo vyšetřovat krevní vzorky, stanovovat v nich jednotlivé látky, a tím napomoci správné diagnóze. Ke konci své kariéry jsem se pak věnovala práci v Institutu pro další vzdělávání zdravotnických pracovníků.

A pak jste se ze světa vědy vrhla na podnikání. Pomohla vám vaše vědecká zkušenost v podnikání? Nebo lépe, co jste si přenesla ze svých minulých zaměstnání do podnikání?
Určitě erudici. Pokožka je složitý biochemický mechanismus, a to je skutečná alfa a omega kosmetické práce. Takto k ní ostatně přistupuje i Dr. Belter a jeho výzkumný tým a já vlastně „jen“ pokračuji v tom, co jsem se naučila už dřív. Důležitá pro tuhle značku není reklama a agresivní marketing. To je jen pozlátko. Zásadní je funkčnost přípravků. Také jsem si přinesla akcent na celoživotní vzdělávání.

Vím o vás, že jste začala podnikat až (a teď nechci, aby to vyznělo nějak neomaleně) ve věku, kdy už běžně lidé spíš chtějí odpočívat… Co vás k tomu přimělo?
Jako většina lidí jsem začala podnikat až po revoluci, jak jste správně poznamenal, dříve to ani nešlo. Hlavně jsem však dostala tu vzácnou příležitost, kterou jsem ráda využila.

Ale mě zajímají hlavně důvody, ne příčiny. Proč jste si prostě nezačala užívat na plný úvazek vnoučata?
To mě nikdy nenapadlo, že bych trávila důchod klasicky, jak je u nás běžně zvykem. Proto jsem se na toto období programově připravovala. Vím, že člověk ve vyšším věku se hůře adaptuje k čemukoliv novému. Musí mít zažité „rituály“, aby si jich užil. To jsem udělala. Vnoučata si také užívám v plné míře, ale není to středobod mého současného života. Tam se musí vejít podstatně více různorodých aktivit.

Teď jste asi hodně zaměstnaná babička. Jak to vaše rodina vnímá, nežárlí na vaši práci?
Určitě nežárlí. Váží si mě, a respektují to. Konečně, i můj muž ještě pracuje, a to rád a s chutí. Předává své zkušenosti nabyté z bohaté zahraniční praxe vysokoškolským studentům. My vlastně neodlišujeme práci a volný čas. Celý den máme naplněný příjemnými aktivitami. Ať je to hlídání vnoučat, sport, kultura, nebo ta práce.

Dalo by se říct, že je vám vaše práce koníčkem?
Zcela určitě. Pohybuji se ve světě krásy a péče o ni. Co může být lepšího? Dříve jsem v práci poznala těžkou klinickou praxi v nemocnici. Kosmetika je tedy částečně lehčí téma a člověk se u něj může více bavit. Fundovaný přístup, jaký ke kosmetice Dr. Belter má, ji ale ve skutečnosti staví na podobně vysoký stupeň v oblasti poznání a profesionality. A proto je pro mě právě tato práce zálibou. Pojí oba důležité aspekty dohromady.

Nebude to lichotka, když prohlásím, že na své okolí působíte jako dáma. Na mě tak totiž působíte. Chci se zeptat, jak se to slučuje s podnikatelskou branží? Neválcuje vás konkurence?
Těžké to určitě je. Tato doba je opravdu velmi dravá a svět obchodu je aréna bez pravidel. Věříme ale, že když budeme jednat slušně a spolehlivě, tak naše spolupráce s kosmetičkami bude naplněna důvěrou, a bude tudíž dlouhodobá. Rozhodně nejsme kosmetický gigant. Na druhou stranu už jsme na trhu patnáct let a klientky se k nám vrací. Sázíme spíš na poctivou každodenní práci než na prudký růst a příkrý pád. Nenabízíme jen produkt, ale i službu. Své klientky vzděláváme, a také proto k nám mají důvěru.

Proč jste si jako oblast podnikání vybrala zrovna německou kosmetiku?
Ta se k nám také dostala po revoluci a já se s ní seznámila jako konzument. Prostě mě s ní má kosmetička ošetřila. Láska na první pohled. Poznala jsem její téměř okamžité účinky. Začala jsem se s ní ošetřovat i doma. A poté jsem chytila příležitost za pačesy.

Byly začátky těžké?
S dneškem se to vůbec nedá srovnat. Ten rozdíl je markantní. Zboží jsme si sami přiváželi, sami proclívali a jezdili pro něj na celnici. Jednou nám všechno rozbalili a nesmyslně kontrolovali. Všechno se muselo vyplňovat ručně. Měli jsme velmi jednoduchý skladový program. Taky jsme začínali jen ve třech jako takoví Tři mušketýři.

Takže si myslíte, že dnes je podnikání jednodušší, než tomu bylo v porevolučních letech?
To jsem neřekla. Nyní je trh nasycený a je obrovská konkurence. Navíc se všichni potýkáme s důsledky panující krize, a to všechno ovlivňuje situaci v podnikání. Na druhé straně ale využíváme nejnovější technické a komunikační možnosti, které práci nesmírně zkvalitní a urychlí.

Doufám, že se na mě nebudete zlobit, když se teď pozastavím nad vaším věkem. Jste jen o rok mladší než moje maminka. Ona sice také občas chodí do práce, aby si k našemu nevelkému důchodu trochu přivydělala, ale bývá z ní hodně unavená. Nechcete někdy všeho nechat? Nejste už z podnikání a toho dravého světa vyčerpaná?
Únava je úplně normální a nikdo se jí nemůže zcela vyhnout. Tělo si zkrátka občas samo řekne a člověk se tomu nesmí bránit. Já jsem se ale ve firmě obklopila mladými a vzdělanými spolupracovníky, se kterými přichází nová energie i spousta nápadů. Díky tomu máme krásné stránky na internetu, e-shop, fungujeme na sociálních sítích a tak dále...

A to vám tu energii vrací? Práce s mladými lidmi?
Ano, to mě velmi nabíjí a motivuje jít stále kupředu a porozumět novým věcem. Cítím respekt a uznání za to, že je chápu, ale někdy je zase poněkud usměrňuji. Výsledek spolupráce je však vždy radostný, a o to mně ve firmě jde. Máme takové moto: pracujeme pro radost. Pokud se radost vytrácí, musíme něco změnit. Právě to, co je nové a zajímavé, nás motivuje vydržet. Nejvíc asi mě.

Celou dobu našeho rozhovoru mi v hlavě vrtá jedna otázka, tak ji položím docela na závěr. Máte děti, vnoučata, manžela a (pevně věřím, že) šťastnou rodinu. Máte úspěšnou firmu. Co je váš sen, který byste si ještě chtěla splnit?
Vydržet takto co nejdéle.

Přečtěte si také...