Milá redakce, dneska se chci i já připojit k tomuto tématu, i když běžně dopisy nepíšu. Toto téma mě ale natolik oslovilo, že nemůžu nenapsat.
Měla jsem skvělou babičku. Bohužel už musím psát v minulém čase, protože mi předloni umřela. Byla to osobnost, která mě velice ovlivnila v mnoha směrech. Obdivovala jsem vždycky její noblesu, inteligenci a sečtělost, ale i to, že jí nikdy nevadila žádná práce, byť těžká. Prožila v životě mnoho hezkého i zlého a vždycky mi o tom krásně vyprávěla.
Akorát jsem jako dítě nikdy nepochopila, proč měla v kuchyni nalepený citát, ani už nevím jakého antického myslitele. Ten zněl takto: "Nyní už na paměti měj, že jednou přijde stáří". Nerozuměla jsem této myšlence až do doby, kdy babička vážně onemocněla a já jsem musela bezradně sledovat, jak její svíčka dohořívá. Do té doby vitální dáma, která ještě téměř v osmdesáti letech pravidelně navštěvovala kadeřnici, pedikúru a nechávala si šít kostýmky, se najednou proměnila ve starou, nemocnou a unavenou ženu, která už nemá sílu žít.
Odešla mi právě, když jsem byla v osmém měsíci těhotenství, proto byl její odchod pro mě dvakrát bolestnější. Nikdy se nesetkala se svým pravnoučkem, na kterého se tak těšila. Dnes už je to skoro dva roky, co mi babička umřela. Ta babička, která uměla vždy poradit, vyslechnout má trápení a která mě učila životnímu nadhledu. Stále cítím, jakoby mě bylo o kus míň.
Chci proto vzkázat všem, kdo ještě babičku mají, aby si její přítomnosti užívali, aby poslouchali moudra a rady, které už jim nikdy nikdo nedá.
Markéta
----------------------
Milá Markéto, i Tobě děkuji za krásné vyprávění. Jsem opravdu moc ráda, že je Vás tolik, které dnešní téma oslovilo.
Krásné úterý všem přeje
Nový komentář