Ve vztahu mezi prarodiči a dětmi je rodič postaven do role pozorovatele. Babičky a dědečkové si moc nenechají mluvit do svého působení na vaše potomstvo. Vzpomínám si, jak jsem miloval tatínkovu maminku - brala mě totiž skoro každý den do cukrárny.
Když se podívám na své školní fotky, vždycky si vzpomenu na babičku Kočovou, tatínkovu maminku. Až do druhé třídy jsem patřil mezi nejtlustší děti ve třídě a právě fotky to dosvědčují. Důvod? Babička Kočová mě totiž krásně rozmazlovala. Ráda chodila odpoledne posedět do cukrárny a já byl pro ni vhodným společníkem. No jo, sladkosti, to bylo a je moje!
Vzpomínám si, že jsem u babičky v pokoji rád spal, když jsem byl nemocný, a vzpomínám si, jak se občas mamka dohadovala s babičkou, že mě moc rozmazluje. Vzpomínky jsou to ale zamlžené dětským pohledem, a pokud vím, tak jsem s babičkou chodil do cukrárny prakticky do té doby, než nás navždy opustila.
Paradoxní je, že babičkovskou „výkrmnu“ jsme měli v rodině z obou stran. Maminčina maminka, babička Kaněrová, ji ale aplikovala na pejska. Ale to už je jiný příběh, který by s naším tématem tak nesouvisel...
Téma dne 15. června 2012: Prarodiče a vnoučata
- Jaký mají vztah vaše děti s vašimi rodiči?
- Daří se vám tento vztah nějak korigovat?
- A pokud ještě nemáte děti, napište mi, jaký máte, nebo jaký jste měla vztah se svými prarodiči?
Příspěvky zasílejte formou příběhů do redakční e-mailové schránky (viz níže). Jejich délka ať je rovna nebo delší tomuto odstavci, budete tak mít větší šanci na uveřejnění a tedy i větší šanci k získání dárku, který pošlu jedné z přispěvatelek. Tentokrát to bude sladký balíček, ve kterém najdete výrobky Orion a Haribo. Uzávěrka zasílání příspěvků je 15. 6. 2012 v 15.00 hodin.
- Redakční e-mail: Redakce@zena-in.cz
- Heslo (předmět e-mailu): PRARODICE A VNOUCATA
Nový komentář
Komentáře
enka1 — #8 U nás to bylo podobné. Ale druhá babička mi to vynahradila. Měla nás ráda všechny!
Vzpomínky na prarodiče a prožitky s nima si člověk rád vybavuje.Měla jsem jen jednu babičku a dědu,ty druhé dva jsem nepoznala,odešly z tohoto světa dřív než jsem se narodila.Sama jsem babička a vnuci byli vždy pokračování mého života a tak jsem se snažila je vést pokud to bylo možné,aby měla na mne jen dobré vzpomínky.Stane se taky,že jiný prarodič pak začne závidět hezké vztahy a těžce je dokáže narušit a přidají se další jiné okolnosti nepříjemné a začnete se obávat jakéhokoliv kontaktu.Je to smutný příběh.
Trefa — #22 jedna moje babička byla taková akční a inovátorka, pořád něco vymýšlela a jezdila se mnou na nezapomenutelné výlety, druhou babičku jsem viděla jen o prázdninách a s tou jsem si užívala pravého rozmazlování
Trefa:ja jsem mela jen jednu babicku.druha umrela strasne mlada.ale ta jedna byla strasne hodna.strasne na ni vzpominam.
Měla jsem moc hodné babičky
Závidím,jednu babičku jsem nezažila a druhá neměla čas.
Moje babičky mě moc nerozmazlovaly
Trochu závidím, já babičky ani dědečky nikdy nepoznala.
Babička nás vnoučat měla víc, ale nejraději měla prvního vnuka, ale ten zemřel na zápal mozkových blan. Ale nám ostatním měřila všem stejným metrem, je fakt ten že nikdy nezapomněla na naše narozeniny a na vánoce jsme od ní všichni dostali nějakou maličkost. Už je 42 let po smrti. Vzpomínám na ni moc ráda.
Moje babička - maminka maminky s námi bydlela a de facto mě vychovávala, protože maminka musela v mých 3 měsících do práce. Jestli mě rozmazlovala, to nevím, já byla celkem hodné dítě, jen někdy jsem se vztekla, ale babička mi nikdy nehubovala, ani mě nebila. Moc dobře vařila a také se mnou chodila do parku, četla mi pohádky, povídala si se mnou. Nikdy nezapomenu, jak jsme spolu chodily nakupovat, tehdy ještě nebyly samoobsluhy, tak jsme chodily do pekárny, do mlékárny, do masny, do zeleniny a babička každou prodavačku znala jménem a s každou si příjemně popovídala, paní prodavačka se na mě usmívala a někdy mi něco dobrého podstrčila. Byly to idylické časy a když babička v mých osmi letech umřela, myslela jsem, že ten žal nepřežiju - měla jsem ji radši než maminku, nejradši na celém světě. Dodnes na ni s láskou vzpomínám.
Moje rozmazlovací babička bydlela daleko a s tou druhou jsem byla nejradši na poli, protože za svazek ředkviček bylo 10haléřů a to byl za výkend sakra výdělek
.
U nás teda vztahy přes generaci jsou sice fungující, ale ne vřelé... nebyla příležitost.
Oba mí dědové zemřeli dávno před mým narozením, a babičky v době, kdy jsem byla dítko sotva odrostlé. Přičemž žily v jiných městech, takže jsme se opravdu nevídali každý den.
No a v době, kdy moji potomci byli dětmi, oboje jejich prarodiče měli ještě do důchodu daleko, chodili do práce a tudíž se nemohli nijak obzvláště vyžívat v rozmazlování vnuků.
A taky žili v jiném městě než já s manželem a dětmi, a tudíž jsme se vídali cca jednou za měsíc... Sama vnoučata nemám, a nevypadá to, že by se v budoucnu nějaká vyskytla, takže není co řešit. 
já jsem poznala jen jednu babičku,když jsem ji přišla navštívit,dala mi korunu na zmrzlinu.
Měla jsemhodné prarodiče
bonda — #10 taky bych brala nějakou babičku a dědečka.Dědečka jsem nepoznala žádnýho a babičky jen do 12 let.Za to náš malej má i praprababičku
ach jo, kdybych takměla nějakourozmazlovací babičku
Babička mých dětí jako by nebyla, jen pro některá určitá vnoučata. Ale moje maminka , to je pravý opak.
Jedna z našich babiček rozmazlovala jen jednoho vnuka. Že má ještě vnučku, od té už i dvě pravnoučata, ji absolutně nezajímá
nás taky babička i dědeček rozmazlovali, i když dědeček byl i přísný, ale spravedlivý a nikdy na ně oba nezapomenu. I dědečka z taťkovy strany jsme měli moc rádi, hůř to bylo s babičkou, ta byla a zůstala jízlivou potvorou, která protěžovala jen dceřinu rodinu a synovou pohrdala
Mě babbička nerozmazlovala...na to měla brášku