Ráda bych Vám také napsala o své babičce, která byla vlastně mojí druhou mámou, protože mě vychovala a starala se o mě. Moje máma se velice brzy po mém narození vrátila do zaměstnání a proto veškerá péče o mě přešla na moji babičku, tátovu maminku.

Babička byla národností Němka ze Sudet, ale protože jí po válce sousedé dosvědčili, že schovávala ve sklepě dva uprchlé židy, netýkal se jí odsun a mohla zůstat v Plzni se svojí rodinou. Neměla jednoduchý život, prvního syna měla za svobodna, protože její nastávající padl v 1. světové válce. Až potom si ji jako svobodnou matku vzal můj dědeček a měli spolu ještě čtyři děti.  

Já jsem se narodila v roce 1960, když byla babička již v důchodu, ale stále měli s dědou velké hospodářství, kterého se vzdala až po dědově smrti v roce 1968. Děda zemřel v srpnu tři dny po našem „osvobození“, protože neunesl další okupaci, jak řekl babičce.

Babička byla, jak jsem již napsala, akurátní Němka, velice dbala na pořádek a čistotu, vše muselo být tip ťop.

Když jsem byla mimino a celé noci jsem probrečela, chodila se mnou v náručí v noci po dvoře a nahlas mi zpívala německé písničky. Když se o jeden a půl roku později narodil můj bratr, zůstala jsem u babičky a bratr, který musel mít strojek vzhledem ke špatně vyvinutým kloubům, byl zase u mámy. U babičky jsem byla šťastná, celé dny se mi mohla věnovat, učila se se mnou, učila mě německy a anglicky, v době kdy všude byla preferována jen ruština. Díky její péči a výchově jsem neměla ve škole nikdy potíže s učením. Učila mě ale i praktické věci uklízet si po sobě, šít, vařit apod. což jsem v pozdějším životě ocenila.

Naše babička byla vždy také v centru dění na vesnici, kde jsme žili. Příprava masek na masopustní průvod, tím trávila celý leden, aby všechny oblékla do patřičných úborů. Také příprava májky, která pak stála na návsi se odehrávala u nás na dvoře.  Babička byla i sportovně činná. Hrála s námi fotbal, v zimě bruslila na zamrzlém rybníku nebo s námi dětmi závodila a běhala, prý pro lepší kondici, po dvoře, který byl přes 100 metrů dlouhý.

Babička ráda a velice poutavě vypravovala nejrůznější příběhy. Nejraději jsem měla její vyprávění z doby, kdy byla mladá, mohla jsem jednotlivé příběhy poslouchat pořád dokola. Rozuměla legraci a nikdy také žádnou nezkazila.

Zemřela když mi bylo 15 let a já jsem pak záhy po její smrti odešla do Prahy na střední školu na internát a zůstala jsem tady i na vysoké škole. Bohužel se svými rodiči jsem si nikdy moc nerozuměla. Začala jsem se o sebe sama starat již v těch 15 letech, když jsem odešla z domova. Díky babiččině výchově k samostatnosti jsem to dokázala i když mi bylo někdy hodně krušno a smutno.

Nyní mám již dva dospělé syny, starší studuje na vysoké škole, mladší zrovna včera odmaturoval s vyznamenáním, ale vyprávění o mojí babičce a o tom co všechno jsem s ní prožila mají rádi stále.

A musím se přiznat, když je mi dnes někdy těžko nebo smutno vlastně se modlím k mojí babičce a prosím ji o pomoc a o radu. Jsem přesvědčená, že mi nějakým způsobem pomáhá stále.

Dana M.

O víkendu si můžete přečíst co v redakčním mejlu zbylo a nebylo použito. Ne, že by to bylo horší, ale třeba se to přehlédlo, nebo v daný okamžik nestihlo. Příjemné čtení vám přeje

Reklama