Moje babička byla veliká šoumenka a imitátorka. Ač celkem dáma, jak došlo na předvádění opilé zpěvačky, obecní pošťačky nebo jakékoliv situace, která stála podle ní za zmínku, nestačili jsme valit oči. Vyprávění doprovázela různými skřeky, výkřiky, grimasami a přála bych vám vidět i pohybové kreace. Prostě úžasná legrace a na spoustu jejích představení mám živé vzpomínky.
 
     Jako 15letá puberťačka jsem se za babičku ovšem styděla, podotýdám, že dnes se občas přistihnu, že se chovám podobně. Jedny prázdniny jsem ležela v její posteli, pod pruhovanou duchnou a nemohla mluvit, měla jsem angínu. Hodně jsem na ně trpěla. Babička nebyla jen herečka, ale i léčitelka a neskutečný hypochondr, nemoci - to bylo její. Hučela dlouho do dědečka, ten mě naložil do auta a jeli jsme k doktorovi. Vyseděla jsem s horečkou nekonečné hodiny v čekárně a když na nás došla řada, babička mě postrkujíc před sebou předvedla doktorovi, se slovy: "Tak se na ni podívejte, pane doktore....," a tahala z tašky vajíčka a bonboniéru, lamentovala nad tím, jak jsem stále nemocná, "... a považte, jak chrápe, no jak starej chlap, to není normální!" zakončila babička výčet příznaků, zakoulela očima, roznožila, zaklonila hlavu, zavřela oči, kolíbala se a chrápala, hlasitě, hrůzostrašně, babi si prostě dala záležet.  Dvoumetrový doktor měl co dělat, aby se nesmál nahlas a neplácal se u toho do kolen. Myslela jsem, že se propadnu.  Diagnóza zněla, nosní mandle ven.
 
     A taky že jo, babička jinak nedala, a tak jsem se ocitla v 15 mezi malými špunty v nemocnici a přišla o nosní mandli.
 
Díky, babi, mám na co vzpomínat a je mi vážně od té doby lépe.
 
--------------
Krásný a veselý příběh! Úplně tu bbaičku vidím! Škoda, že se pisatelka zapomněla podepsat... určitě by od nás dostala hezký dáreček. Takže tímto prosím autorku, aby mi poslala své nacionále na meryl@zena-in.cz. :o)))
Krásný den všem...
 
    
  
 
Reklama