Když mi to matka, babička mé dcerky oznámila, myslela jsem, že půjdu do kolen... Mé matce bude hnedle třiačtyřicet, má dobrou práci, má krásnou roční vnučku, a má také – bohužel – podivného přítele, se kterým, jak jsem se právě dozvěděla, čeká dítě!!!

 

Hned jsem tuto „báječnou“ novinku volala manželovi. Ten se začal smát na celé kolo a jediné, co mi k tomu řekl, bylo: A je tvá máti normální?

Tuto otázku si pokládám i já...

Je má matka normální???

 

Nejenže hazarduje se svým zdravím, přeci jen – mít ve 43 letech mimino, není tak zcela obvyklé a její věk se může odrazit nejen na průběhu těhotenství, ale i na zdraví dítěte... A druhou věcí je, že matky přítel mi ani trošičku nesedí.

 

Nepracuje, je finančně závislý na příjmech matky, ale máma toto nevidí. Máti je do něj zamilovaná až po uši a stále dokola nám opakuje, že je konečně v životě šťastná.

S přítelem žijí 5 měsíců a co já tedy vím, on za tu dobu neměl jediný pracovní poměr.

 

Z čeho bude má matka žít, až půjde na mateřskou??? To nevím. A evidentně to neví ani ona sama. Na tuto otázku mi řekla, že se uvidí, jak to bude, a že její přítel má již nějaké místo rozjednané.

(Nevěřím tomu!)

 

Takže jsem z celé této nešťastné situace otrávená a nejhorší je, že matka mé pádné důvody pro potrat nehodlá ani vyslechnout, natož akceptovat.

Chová se opravdu jak zamilovaná šestnáctka a vidina toho, že bude mít miminko a svatbu, ji zcela naplňuje štěstím.

 

Ale já se ptám: Bude takto šťastná i ve chvíli, kdy se dítě narodí a její přítel je bude muset živit? Mám svoji mámu ráda a mám o ni strach.