Usadila jsem babičku pohodlně do křesla a vysvětlila jí, co od ní žádám. Začala s trochou nostalgie a jiskřením v očích vyprávět. Občas jsem ji musela přerušit, abych správně pochopila překvapivé souvislosti.
„Babi, jak u vás doma, v čase tvého dětství, probíhaly vánoční svátky a přípravy na ně?“
Přípravy na svátky začínaly také úklidem, stejně tak, jak je to dnes. My jsme vymetli každý kout stavení a také chlívy musely být pořádně uklizené. Obstarali jsme větve jalovce, které jsme na květnou neděli nechali v kostele vysvětit. Tímto vysvěceným jalovcem se vykuřovaly stáje a chlívy. Ještě dnes cítím tu krásnou lesní vůni. Na Velký pátek jsme drželi půst. Jedlo se až na Bílou sobotu v sedm hodin večer.
“Babi, vy jste dva dny nejedli“?
No, to se dá vydržet. To víš my celý dny někde lítali po polích, ani jsme si na jídlo nevzpomněli.
A potom na Bílou sobotu jsme nasbírali větve kočiček a tatínek je sázel, vpichoval do polí. To aby pole dobře rodila. Kvůli hojné úrodě jsme taky třásli ovocnými stromy.
Ve dvě hodiny jsme s tatínkem šli pro stromeček. Vzal pilku a sekyru a šli jsme sněhovými závějemi až k lesu. Všude bylo bílo, byla to nádhera..
Doma udělal tatínek kříž, do kterého jsme stromeček postavili, a potom hned zdobili.
Žádné bonbony nebo čokoládu jsme neměli, ale maminka nám vždy upekla „hnětýnky“. To byly takové obyčejné keksy z citronového těsta. Udělali jsme v nich zavírátkem od pera kolečka a tím jsme potom provlékali nitky, za které jsme je věšeli na stromeček.
Vyráběli jsme taky řetízky z barevných papírů, no a to bylo všechno. To víš, hnětýnek tam na večer už moc nezbylo, protože my je vždycky hned snědli.
„A vy jste teda neslavili až čtyřiadvacátého?“
Kdepak, slavilo se na Bílou sobotu. To byla to poslední před Božím hodem. Nejdřív byl Zelený čtvrtek pak Velký pátek, Bílá sobota. No a ta neděle předtím byla Květná.
„A jak tedy probíhal večer na Bílou sobotu?“
Posedali jsme si ke stolu a maminka nám dala nejdříve švestkovou polévku. Ta byla! Byla hustá a samé švestky. Dělala se ve velkém hrnci, kterému se říkalo „trubáč“. Byla z nastrouhaného perníku, hrozinek, mandlí a velkého množství švestek.
„Babi, kde jste vzali na Vánoce švestky?“
No kde, nasušili jsme je. Maminka si vždycky dala kupu sušených švestek na stranu, právě na vánoční švestkovou polévku.
Potom se jedl Kuba. To byla taková zapečená dobrota z hřibů, my tehdy sbírali jen hřiby, a z krup. Dochuceno to bylo majoránkou a hodně česnekem. A taky to muselo být mastný, tak se tam přidávalo dost sádla. Když maminka vyndala Kubu z pece, měl takovou tvrdnou a chrupavou kůrčičku a voněl stejně jako chleba.
Potom už byla jen vánočka a čaj.
Před vánočkou dal tatínek každému z nás pod ubrus korunu a kdo měl hlavu, měl štěstí, kdo orla, smůlu. Rozkrajovali jsme také jablíčka, tam měl smůlu ten, komu se ukázal kříž, a štěstí ten, kdo měl hvězdičku. Starší sestry pak házeli pantoflem a které padnul podpatkem ke dveřím, do roka se vdala.
Taky se lilo olovo, ale to já nikdy moc nepochopila. Neviděla jsem v tom olovu nikdy nic.
No a potom začalo veselí, ještě dlouho jsme zpívali, moje maminka krásně zpívala, přišli k nám sousedé a všichni se smáli dlouho do noci.
„Vy jste vůbec neměli žádné dárky?“
Kdepak, holčičko, kde by na to rodiče vzali? Vždyť my byli hrozně chudí. Ale nijak nám to nevadilo, cítili jsme takovou soudržnost a spoustu lásky. Bylo to nádherný a dárky jsme ani nepotřebovali.
Na Boží hod jsme měli husu a na Svatého Štěpána jsme šli koledovat.
„Co jste obvykle vykoledovali?“
Většinou lívance nebo nějaké cukroví. No nic jiného nebylo.
„Babi a co Silvestr, slavili jste ho nějak?“
Ne, vůbec ne. Maminka jen navařila tisícovou polévku, ta byla s krupicí a vajíčkem. A co si pamatuju, tak starší sestry chodily tancovat.
Holčičko, ráda na to vzpomínám. Dnešní svátky, to je něco úplně jiného.
Nechala jsem babičku odpočívat a já sama si pokoušela představit, jaké to asi bylo.
Žádné leštěnky, žádné fronty, žádný stres a shánění a žádné dárky!
“Nic naplat,“ jak by řekla babička, „nic s tím nenaděláme.“
Jiná doba si žádá své a nakonec nám by ten smažený kapr a princezny v televizi také chyběly.
Tak si ty svátky užijte „po vašem“ a přeji vám, abyste cítili tu soudržnost a lásku, kterou cítila o Vánocích už moje babička.
Nový komentář
Komentáře
Tak, pokud to babička takhle vypravovala, tak je opravdu trošku popleta. Začátek článku je rozhodně o velikonocích, větve kočiček se trhaly před Květnou nedělí a na Květnou neděli se světily (taky kde by se v prosinci vzaly, že) a skutečně se zapichovaly na kraj polí jako ochrana úrody. V některých krajích se posvěcené kočičky i polykaly jako ochrana před nemocemi. Květná neděle je poslední neděle před velikonocemi, po ní následuje tzv. svatý týden, který má pojmenované dny od středy - Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota a neděle, které se říká Hod boží velikonoční. na Velký pátek je přísný půst, který se leckde dodržoval opravdu přísně. Ostatně celá doba 6 týdnů před velikonocemi je postní doba.
Před vánoci jsou 4 týdny adventu, který je svým způsobem také postní dobou. Štědrý večer je vlasně předvečer Hodu božího vánočního a zpestřoval se mnoha zvyky jako házení pantoflem a lití olova, rozkrajování jablíček... Kuba se pekl na vánoce a dodnes leckde peče. Je to proto, že na Štedrý den vlasně ještě nejsou vánoce a tudíž se nejedlo maso - proto houby, které maso nahrazovaly a proto v bohatších rodinách a dnes ryba - ryba není brána jako maso, protože maso znamenalo maso z teplokrevných zvířat.
A nakonec - moje babička byla ročník 1907 a nevím jak slavili vánoce jako dítě, ale svým dětem dárky pod stromeček dávali, je pravda, že to byly drobnosti a sama říkávala, že nejkrásnější dárek dostala první rok po svatbě. Vdávala se v lednu a hned první léto při nějaké práci venku ztratila snubní prstýnek. Prý se říkalo, že takové manželství nevydrží. A děda ho náhodou našel a vydržel jí to neříct až do vánoc, kdy našla prstýnek pověšený na vánočním stromku. A ještě jedna historka. Babička byla ze 6 dětí a měla o dost mladší sestru a bratra. Jedny vánoce jim se svou starší sestrou koupily někde loutkové divadélko. Ta sestra mi po mnoha letech vypravovala, jak začala po těchto vánocích opět věřit, že je "ježíšek", protože věděla, že něco tak krásného a drahého by jim rodiče rozhodně koupit nemohli.
Holky, držte se, ale Vánoce bez dárků a stromeček jenom se sušenkama si z dětství pamatuje můj tchán. A to má vzpomínky zřejmě na poválečná léta. A mívali čočkovou polévku, co jako druhý jídlo už nevím, ale salát a kapr nebo řízek to nebyl.
Jindřiško, ty jsi spěchala a malinko to odflákla ( smajl).
Je to moc krásný, no a že je to popletený s Velikonocema, za to už asi stará babička nemůže, skleróza si nevybírá, ale myslím, že každý rozumný člověk to pochopí, ne :) Chtěla bych žít v takový době....
danus: Já myslím, že vzpomínky by musely být ještě starší.
Mám ozdoby po prababičce, nijak bohatí nebyli,ale ozdobičky měli z korálků a zvonečky z papíru a lepidla(myslím, že se tomu říká kašírované) ozdobené barevným papírem.
A s těmi velikonocemi je to opravdu propletené.
svým způsobem je to geniální, na vánoční stromek pověsíte velikonoční kraslice a je postaráno o revoluční výzdobu, od štědrého dne, až do bílé soboty:o))
Do prdele, tady se dnes nenadává?
evusche: až na ty mandel je všechno vyjmenované to nejlevnější co šlo sehnat - ani ty rozinky se nekupovaly...a preník na strouhání není ten, co si kupuješ dneska za drahé peníze.
vy jste ale rejpalky!
peknej clanek a vzpominani :-)
no já myslím že hlavní téma článku je o tom jak dřív byli lidé pospolití a měli radost už jen z toho že jsou spolu...a ne jako dnes kdy se z Vánoc stal hon za mamonem a nejdražšími dárky..
Krásný článek.
Celkově mi ta babička přijde stylizovaná do doby konce 19. století, ale jestli dobře počítám, je ročník 1920, pamatovat si něco může nejřív z roku 1927
švestkové polévce doma říkáme švestková omáčka, je zasmažená máslovou jíškou a jíme ji s vánočkou a místo mandlí tam máme vlašské ořechy. Je to opravdu moc dobré.
no mě se nezdá i to, že babička říká, jak byli chudí, ale švestková polévka z hrozinek, nastrouhaného perníku a hlavně mandle. To přeci tenkrát jen tak někdo neměl. Nebo ano?
To mi teda vysvětlete...:-)))
vidím, že před lety bývalo všecko jinak, dokonce i Velký pátek a Bílá sobota byli/y/a(co tam správně patří??!!) v prosinci...:)))
Hm... Květná neděle před Vánocema? Podivné... Jsme asi jinde v čase, kalendář se nějak posunul od doby našich babiček...
linka: Taky bych to viděla spíš na Velikonoce, ale berme v úvahu věk babičky, asi se jí to maličko popletlo ...
Jo a ještě ... "starší sestry házelY...", prosím...