Usadila jsem babičku pohodlně do křesla a vysvětlila jí, co od ní žádám. Začala s trochou nostalgie a jiskřením v očích vyprávět. Občas jsem ji musela přerušit, abych správně pochopila překvapivé souvislosti.

 

„Babi, jak u vás doma, v čase tvého dětství, probíhaly vánoční svátky a přípravy na ně?“

 

Přípravy na svátky začínaly také úklidem, stejně tak, jak je to dnes. My jsme vymetli každý kout stavení a také chlívy musely být pořádně uklizené. Obstarali jsme větve jalovce, které jsme na květnou neděli nechali v kostele vysvětit. Tímto vysvěceným jalovcem se vykuřovaly stáje a chlívy. Ještě dnes cítím tu krásnou lesní vůni. Na Velký pátek jsme drželi půst. Jedlo se až na Bílou sobotu v sedm hodin večer.

“Babi, vy jste dva dny nejedli“?

No, to se dá vydržet. To víš my celý dny někde lítali po polích, ani jsme si na jídlo nevzpomněli.

A potom na Bílou sobotu jsme nasbírali větve kočiček a tatínek je sázel, vpichoval do polí. To aby pole dobře rodila. Kvůli hojné úrodě jsme taky třásli ovocnými stromy.
Ve dvě hodiny jsme s tatínkem šli pro stromeček. Vzal pilku a sekyru a šli jsme sněhovými závějemi až k lesu. Všude bylo bílo, byla to nádhera..
Doma udělal tatínek kříž, do kterého jsme stromeček postavili, a potom hned zdobili.
Žádné bonbony nebo čokoládu jsme neměli, ale maminka nám vždy upekla „hnětýnky“. To byly takové obyčejné keksy z citronového těsta. Udělali jsme v nich zavírátkem od pera kolečka a tím jsme potom provlékali nitky, za které jsme je věšeli na stromeček.
Vyráběli jsme taky řetízky z barevných papírů, no a to bylo všechno. To víš, hnětýnek tam na večer už moc nezbylo, protože my je vždycky hned snědli.

 

„A vy jste teda neslavili až čtyřiadvacátého?“

Kdepak, slavilo se na Bílou sobotu. To byla to poslední před Božím hodem. Nejdřív byl Zelený čtvrtek pak Velký pátek, Bílá sobota. No a ta neděle předtím byla Květná.

 

„A jak tedy probíhal večer na Bílou sobotu?“

Posedali jsme si ke stolu a maminka nám dala nejdříve švestkovou polévku. Ta byla! Byla hustá a samé švestky. Dělala se ve velkém hrnci, kterému se říkalo „trubáč“. Byla z nastrouhaného perníku, hrozinek, mandlí a velkého množství švestek.

 

„Babi, kde jste vzali na Vánoce švestky?“

No kde, nasušili jsme je. Maminka si vždycky dala kupu sušených švestek na stranu, právě na vánoční švestkovou polévku.
Potom se jedl Kuba. To byla taková zapečená dobrota z hřibů, my tehdy sbírali jen hřiby, a z krup. Dochuceno to bylo majoránkou a hodně česnekem. A taky to muselo být mastný, tak se tam přidávalo dost sádla. Když maminka vyndala Kubu z pece, měl takovou tvrdnou a chrupavou kůrčičku a voněl stejně jako chleba.

Potom už byla jen vánočka a čaj.
Před vánočkou dal tatínek každému z nás pod ubrus korunu a kdo měl hlavu, měl štěstí, kdo orla, smůlu. Rozkrajovali jsme také jablíčka, tam měl smůlu ten, komu se ukázal kříž, a štěstí ten, kdo měl hvězdičku. Starší sestry pak házeli pantoflem a které padnul podpatkem ke dveřím, do roka se vdala.

Taky se lilo olovo, ale to já nikdy moc nepochopila. Neviděla jsem v tom olovu nikdy nic.
No a potom začalo veselí, ještě dlouho jsme zpívali, moje maminka krásně zpívala, přišli k nám sousedé a všichni se smáli dlouho do noci.

„Vy jste vůbec neměli žádné dárky?“

Kdepak, holčičko, kde by na to rodiče vzali? Vždyť my byli hrozně chudí. Ale nijak nám to nevadilo, cítili jsme takovou soudržnost a spoustu lásky. Bylo to nádherný a dárky jsme ani nepotřebovali.

Na Boží hod jsme měli husu a na Svatého Štěpána jsme šli koledovat.

 

„Co jste obvykle vykoledovali?“
Většinou lívance nebo nějaké cukroví. No nic jiného nebylo.

 

„Babi a co Silvestr, slavili jste ho nějak?“

Ne, vůbec ne. Maminka jen navařila tisícovou polévku, ta byla s krupicí a vajíčkem. A co si pamatuju, tak starší sestry chodily tancovat.

Holčičko, ráda na to vzpomínám. Dnešní svátky, to je něco úplně jiného. 

 

Nechala jsem babičku odpočívat a já sama si pokoušela představit, jaké to asi bylo.
Žádné leštěnky, žádné fronty, žádný stres a shánění a žádné dárky!
“Nic naplat,“ jak by řekla babička, „nic s tím nenaděláme.“
Jiná doba si žádá své a nakonec nám by ten smažený kapr a princezny v televizi také chyběly.

 

Tak si ty svátky užijte „po vašem“ a přeji vám, abyste cítili tu soudržnost a lásku, kterou cítila o Vánocích už moje babička.

 

   
Reklama