Za dolní tok Vltavy se označuje úsek z Vyššího Brodu do Boršova. Díky jeho poloze pod hrází vodní nádrže Lipno II je jeho splavnost zaručená celoroční. Úsek je vhodný pro otevřené lodě. S jejich dopravou se nezatěžujeme a lodě si předem zajistíme v některé z půjčoven, které v okolí Vltavy fungují. Loď nám dovezou do kempu, odkud vyjíždíme, a zase si je na předem domluveném místě vyzvednou. Předem doporučuji zakoupit nebo si na internetu najít kilometráž řeky. Pak už nás nic nepřekvapí.
Se stravováním si také hlavu dělat nemusíme. Okolí Vltavy žije čilým turistickým ruchem, a tak po cestě narazíme na spoustu restaurací a vodáckých hospůdek v sezoně kvalitně zásobených. Ale nabídku Intercontinentalu nečekejte. U spousty stánků s občerstvením mají nabídku českých míchaných nápojů s rozličnými názvy, jako je třeba Kůň v trávě, Mozek, Semafor atd. V kempu Na Pískárně si můžete k snídani dopřát třeba i koblihy.
Z Vyššího Brodu se již po řece vydáme vstříc dobrodružství. První záludnost nás čeká již pár metrů od začátku naší plavby, jez Bílý mlýn, který je sjízdný přes propusť u levého břehu. Když se nám podaří propustí projet bez cvaknutí, odmění nás Vltava mírnými peřejkami a poměrně klidnou plavbou až k cvičnému slalomovému korytu na Herbertově. Letos jsme měli štěstí a šlajsna byla vykládovaná, takže jsme nemuseli loď přetahovat přes korunu jezu (přetahuje se vlevo). Cvičné koryto je dlouhé asi 200 m a loni jsme se v něm v plastové Vydře hned na záčátku cvakli. Letos jsme jeli na Pálavě (nafukovací dvoumístná loď) a korytem jsem se jen provlnili.
V Rožmberku si uděláme krátkou přestávku. Loď zakotvíme před stylovou restaurací U Martina, je na levém břehu (je asi 50 m nad sportovní propustí, která je vpravo). U Martina se naobědváme, a pokud nám zbyde čas, prohlédneme si hrad, který se nachází nad městem na skále. Hrad byl založen na význačné obchodní stezce a první zmínku o jeho existenci nacházíme již kolem roku 1253. V současné době se v hradě nachází muzeum hrdelního soudnictví.
Po překonání již zmíněné sportovní propusti v Rožmberku nás čeká už jen klidná plavba mírně meandrující Vltavou, sem tam se objeví peřeje. Břeh řeky je lemován kamennými mužíčky, které tam stavějí vodáci, a jarní voda mužíčky opět vrátí řece. Za zmínku stojí ještě gotický kostel Jana Křtitele v Zátoni . Byl postaven v letech 1490-1510 na místě původního románského kostela.
Sluníčko pomalu zachází za obzor, a tak hledáme, kde hlavu složit. Blíží se kemp Na Pískárně. Tady se navečeříme, když máme štěstí, objevíme na jídelním lístku třeba i rajskou, koprovku nebo guláš. Kemp Na Pískárně nabízí také ubytování v chatkách.
Druhý den nás čeká plavba do Českého Krumlova. Je to plavba asi v délce deseti kilometru, ale po cestě je 8 jezů, z nichž se jeden vždy přetahuje. První nás čeká u papírny Větřní, je to malá retardérka, kterou se loď jen provlní. Nyní už u papírny funguje čistička, ale dříve jezdil každý vodák na tomto úseku, jako kdyby se s pádlem v ruce narodil. Nikdo nechtěl být třeba fialový, kdyby se ve vodě vykoupal. Pak následuje šlajsna ve Spolí. Nachází se pod "papouščí skalou", proč se jí tak říká pochopíte, až ji uvidíte. Nad šlajsnou je stánek s občerstvením, kde vřele doporučuji utopence, přímo vytažené z podjezu.
To už pomalu vjíždíme do Českého Krumlova, města zapsaného na seznamu památek UNESCO. První jez je přetahovací, sice je tam u pravé strany šlajsna, ale je zakládovaná. Nad tímto mostem
Lodě odevzdáme na místě, na kterém jsme se domluvili s půjčovnou. Nejpříhodnější místo je vlevo pod zámeckým pivovarem, odkud to máme na nádraží slabou půlhodinku.
Nový komentář
Komentáře
Taky jsme sjížděli Vltavu, akorát dnes už je příliš frekventovaná, to před 25 léty se sjížděly řeky lépe a hlavně byla možnost volného táboření.
Ó, Krumlove, letos mi to nějak nevyšlo
Ó, Krumlove, letos mi to nějak nevyšlo
moc hezky posané, díky