K napsání tohoto vyprávění jsem se rozhodla po víkendové návštěvě zájemců o kocourka Puclíka.
Černý, asi 5 měsíční kocourek Puclík se dostal do azylu 17. 12. 2006 ze Zálezel u Ústí. Vyhublé zvířátko s téměř holým krčkem a svrabem v uších si okamžitě zvyklo na plnou misku, teplo a pohlazení. Záchůdek mu taky nebyl cizí, a tak jsem usoudila, že v době, kdy mu ještě bylo hej, žil asi v bytě. Snad se ztratil, snad byl vyhozený, to už nikdy nezjistím. Vím jen, že hladový a zablešený se jednoho dne ocitl přede dveřmi paní, která mu konečně dala najíst a nechala ho vyspat v teploučku. Psů, která tato paní má, se nebál, snad ten krutý hlad byl silnější než pud sebezáchovy. V azylu prožil první dny v karanténě s černou kočičkou Leničkou, a i když už od té doby nemusí být v karanténě a řádit může se spoustou jiných koťat, jejich přátelství trvá stále.
První zájemci o Puclíka se ozvali na Silvestra a jeho umístění bylo domluveno na následující víkend. Nepřijeli, nedali vědět. Druzí zájemci na domluvenou schůzku nepřijeli také. Třetí zájemce kocourka v azylu choval, laskal a krásně mluvil, ale v dohodnutý den opět nedorazil. Tuto neděli to byli již čtvrtí zájemci, ale Puclík je stále v azylu. A přitom je to mazel přítulák.
Protože se vztah Puclíka s Leny prohlubuje (i když se někdy i poperou, jsou za chvíli kamarádi), rozhodla jsem se, že jejich život v novém prostředí bude pro ně veselejší, když ho prožijí spolu. Oba jsou černí, a tak šanci mají malou, ale za pokus to stojí.
Nejsem nadšením bez sebe, když si lidé přijedou pro jedno malé kotě (protože dvě už jsou pro ně vysoké náklady), které čeká celý den, až přijdou dvounožáci domů a laskavě ho pohladí. Dny jsou pro takové hravé kotě dlouhé a nudné, a tak spí a smutní. Má však výhodu, že brzy dospěje a zleniví. Představa takového života je smutná. Ani lidé, ani děti, ani zvířata nejsou šťastní, když jsou sami.
Říká se, že černá kočka v domě přináší štěstí, a přesto je chce málokdo. Puclík a Lena mají smůlu. A nejsou sami. Tři černé kočičky (Bobinka bílá tlapka, Šmudlinka černá a Madlenka černá) dospěly v azylu bez jednoho jediného zájemce. Jakou tedy budou mít šanci nově hlášená odrostlá černá koťata, která každým dnem mají přijít? Přijetím do azylu zaberou místa na dlouhou předlouhou dobu jiným, zraněným, nemocným... azyl není nafukovací, ale copak je možné nepřijmout koťata jen proto, že jsou černá?
Máte-li zájem adoptovat kocourka Puclíka a Leny, případně dát domov jinému zvířátku z Azylu Lucky, obraťte se na paní Zárubovou (lucky@kocky-online.cz).
Nový komentář
Komentáře
Mně se černé kočky líbí a moje mamka na ně trpí od mala. To mě překvapuje, že lidi o černé nemají zájem
Kropajda1:
Jsi svatá žena ! Čtyři kočky v bytě, to už je vstupenka do nebe.
Hned bych řady našeho zvířectva (černý kocour, hnědý trpasličí jezevčík, jeden křečík, jeden křeček, dvě andulky a 13 rybiček různého exotického druhu) rozšířila, leč manžel je striktně proti (není se co divit, vyrůstal pouze s králíky v králíkárně). Pokud má touha po pořádné zvířecí smečce v naší domácnosti nepřeváží nad touhou ponechat si manžela ve své péči, asi zůstane při starém...
Meander: Ta je nádherná
Pěkná číča, taky jsme měli takového černého mazlíka
ale už kočky domů nee..
Meander:
tu chci!!! Boze
Miluju cerne kocky! Mela jsem jednu takovou "obycejnou"
Meander: Co máš z toho..kocour jedné mojí kamarádky je zas homosexuál
Meander: Kocour sexuální loudil.
Hernajs, nemáte na něj nějaký špatný výchovný vliv ?
Ten náš je opožděný degenerovaný aristokrat, zřejmě levoboček, když se ocitnul v útulku.
mam-ča: Můj kocour od nějakých sedmi měsíců ojížděl vše, co se tvarem blížilo kočce
Byl vždycky posedlý masturbací, krytí ho moc nebralo.
Jaštěrička:
To je náhodou moc zajímavý.
My jsme si přinesli sedmiměsíčního kocourka z útulku, a krátce na to naše protřelá dvouletá kočka začala mrouskat. Jak ona toho troubu přesvědčovala, nastavovala, necudně se rozvalovala...
A kocour nic. Byl ještě v pubertě, a nic mu to neříkalo. Po delším zaškolování kočkou na ní napřed jezdil jako na koni, a zcela ignoroval, že má kočka někde nějaký otvor. Až jí nakonec nějak ty koťata ušudlal.
Pak nastala fáze, kdy kočka už byla těhule, a kocour konečně přišel sexu na chuť. Ale se zlou se potázal, kočka ho div nesežrala. Museli jsme ho na čas odstěhovat.
A tak po odchování koťat šli oba na kastraci, a je po vášních.
Jaštěrička: No cococo, my tady jenom fundovaně probíráme velmi důležitou oblast kocouřího života
Ťapina: Kadla: mam-ča: Teda ,holky,vy máte téma
mam-ča: Jenže chuť si lze vytvořit i jinak, než hormonálním puzením, když už jeden ví, na co si ji tvoří. Jinak by nemohly ženy, které berou HA nebo ty po přechodu souložit taky
Hormony jsou potřeba k tomu, aby se mladý nezkušený zajíček (teda kocourek) vůbec o něco začal pokoušet, ale když už ví, co dělá a proč to dělá, tak už hormonů až tolik netřeba. To je stejné, jako se značkováním nebo s rivalitou mezi kocoury. Kastrace v pozdním věku už nic neřeší.
Mam-ča: Náš kocour o tu chuť nepřišel. Asi je to případ od případu.
Ťapina: Kadla: Děvčata, koulema se nesouloží, ale musí na to být chuť. A tu kocouři ztrácejí spolu s koulemi.
Náš kocour to zkusil jednou, pod nátlakem kočky, a pak šel na kastraci. Asi na to první "šuknutí" neměl moc hezké vzpomínky, neb byl téměř znásilněn, takže po kastraci už na nějaké hry lásky rezignoval.
Ťapina: To je náhodou super. Užívat si může, ale řady případných bezprizorních koček šířit nebude... :-)
Ťapina: Tak jsi mě předběhla
mam-ča: Stejně jako předtím. Oni tam kocouři - stejně jako lidi - nestrkají koule
mam-ča: Copak se souloží koulema?
Právě proto se musí kastrovat co nejdřív, protože kdo už zkusil, toho už to moc neovlivní
Kadla: to je možná fakt..ale už ten vztah k nim nebude mít ..ee.. "koule" :D
Kadla: 53. Jo ? Jak, a čím ? smím-li se zeptat ?