Dobrý den,
chvilku jsem přemýšlela nad zlomy v životě a určitě jich člověka potká víc a v tu určitou dobu jim přikládáme větší či menší důležitost. Ať už je to první den ve školce, škole, první láska, první neúspěch, vstup do zaměstnání, pořád se kolem nás děje něco, co třeba otočí náš dosavadní život jiným směrem...
Ale kdybych pominula všechny výše vyjmenované změny v životě, tak já mám dva velké životní zlomy - narození syna a nynější těhotenství. Ač to může vypadat jako otřepaná fráze, obě události mi hodně změnily život.
Narozením prvního syna jsem změnila svůj životní stereotyp - práce, koníčky a najednou jsem se ocitla skoro na samotě jen s malým děckem, a tak nějak se s tím dlouho srovnávala. Kdo něco podobného zažil, asi ví, jaké to je být odtržen od společnosti a denního kontaktu s lidma - to byla moje práce.
Jenže druhý zlom nastal před několika měsíci - druhé těhotenství a najednou moje energie začala mizet, když první problémy zmizely, tak se objevily další a tenhle kolotoč všech problémů mi zase otočil život o 180 stupňů, hlavně ten den, kdy jsem už po několikáté byla hospitalizovaná v nemocnici a na ten den nebo spíš noc hned tak nezapomenu...
To je ten zlom, kdy si řeknete, já hloupá jsem kdysi brečela, že jsem sama doma s malým a co bych teď za to dala!
Z nemocničního pokoje vás zdraví
děkuji za příspěvek. Ze začátku, když jsem jej četla, popisovala jste přesně situaci, které se trochu bojím, že nastane, až budu jednou těhotná.
Vy jste díky zlomu ve Vašem životě přehodnotila své priority, na mě to asi ještě čeká. Oběma nám držím palce a Vám z celého srdce přeji, abyste se brzy vrátila v pořádku domů z nemocnice!
Nový komentář
Komentáře
A zas ty moje chyby. Já snad nedokážu psát jak člověk. Moc se omlouvám.
Držím palečky a přeji štěstí
. Máš strach o mimi, stýská se ti po tom starším... Chápu tě, já musela nechat třítýdenní
manželovi a nastoupit do nemocnice, páč mi ho nechtěla jedna ...píp... přijmout. Až za pár hodin se mě primář u vizity ptal, proč tak strašně pláču. Ještě z pokoje volal manželovi, ať malého okamžitě doveze, že než dojedou, bude všechno nachytáno. Taky bylo. A musím říct, že mi osbně dovezl na pokoj postýlku a ta ...píp... se mi musela přijít omluvit. Bohužel, Jajda (starší séra toho broučka) za mnou na návštěvy nesměla, byla chřipková epidemie. A když jí táta odvezl "aji bráchu", tak byl moc smutná a ještě dlouho po mém návratu si nás chodila kontrolovat.
Podobné pocity jsem měla, když jsem se vrátila z nemocnice, kde mi dali zlomenou nohu do sádry. Po prožité bolesti a dvouměsíční neschopnosti jsem teď ráda za každý obyčejný den, kdy můžu jít do práce a zase normálně chodit mezi lidi.
Moc a moc hodně
přeji
Sorry, to patří pod jiný článek
Můj
si letos zlomil loket pár týdnů před zájezedm do Alp, který jsme dostali k Vánocům.
Tak jsem jela bez něj
Přeji hodně štěstí a ať vše dobře dopadne