Když jsem byla dospívající děvčátko, velké poprsí nebylo v módě a já měla mindráky z toho, že to "mé" je poněkud mimo daný rámec. (I když dnes už vím, že tomu tenkrát bylo opravdu jen velmi mírně, žádná anomálie, ani v náznaku, v tom nebyla).
Pokřikování a pozornost kluků a mužů mně vůbec nelichotily, ba naopak, doháněly mě ke studu a komplexům.

V určitém věku jsou tyhle pocity normální - a tak si je buď vybavujeme z vlastních zkušeností, nebo je už důvěrně známe z pozice matek. Zdají se nám přehnané, zbytečné, nadnesené.

V období dospívání je to o přijmutí svého těla (i s nedokonalostmi), ale jak čas a léta plynou, můžeme se k podobným úvahám vrátit. Nespokojenost se vzhledem poprsí nás může trápit po porodu, dietě, nemoci, anebo z jiných důvodů. Co s tím?

Šárka byla poměrně atraktivní žena, za kterou se muži rádi ohlíželi. Věděla to o sobě a uměla jejich pozornost přijímat. Po porodu ji ale začal intenzivně pálit problém.
PRSA.

Když odkojila dceru, její prsa změnila tak podstatně vzhled, že se na ně Šárka styděla podívat i do zrcadla. Byla povadlá, plná stryjí, a protože také dost pohubla, vytahaná až někam k bránici. Optimista by řekl, že se Šárka nápadně začala podobat Indiánkám nebo domorodým Afričankám (jak je známe z obrázků). Pesimista, kterým se stala i Šárka, by prohlásil, že se takhle v životě nemůže nikde ukázat. Dokonce ani před manželem.
Sex? Jedině v naprosté tmě!

Nějakou dobu to šlo. Bohužel, změny v sexuálním životě manžel brzy zaznamenal a nedokázal se smířit s tím, že jeho žena, se kterou si vždy po téhle stránce rozuměl, je najednou jako vyměněná, stále se hlídá, jak vypadá, odmítá se před ním převlékat a zamyká se v koupelně, i když to nikdy před tím nedělala.
Párkrát se pohádali, párkrát usmířili, ale tak nějak oba věděli, že TO není prostě ono.

Šárka znala důvod, a tak ho jednoho dne svému manželovi svěřila. Stálo jí to hodně úsilí a odvahy, ale řekla, že se prostě stydí za svůj vzhled a že na to nedokáže zapomenout ani ve stavu vzrušení. Manžel se tvářil nechápavě, ale prohlásil něco ve smyslu, že on si změny na jejím vzhledu nevšiml a že se mu stále Šárka líbí...
Zdálo se tedy, že je vše zažehnáno. Ale nebylo.

Šárku sex už nebavil jako dřív (ke svému mindráku měla navíc spoustu práce doma a kolem dítěte) a Pavel (manžel) si začal krátit volné večery sledováním erotických pořadů v televizi a později i na videu. Tam viděl samé nádherné a dokonalé krásky, s dokonalou pletí, postavami a samozřejmě prsy. Každý den (spíš večer) jich - těch dokonale krásných - viděl určitě desítky.
Šárka zpočátku zálibu svého muže nekomentovala, ale časem jí začala vadit. Viděla s jakým zájmem Pavel ty krásky sleduje (bože, na ní takhle nikdy nekoukal!!) a když si vzpomněla na to, jak vypadá ona, lomcoval s ní vztek a lítost dohromady.

Zatrpkle prohlašovala, když byl zase na programu erotický pořad (což bylo denně), že to se to těm "rajdám" kroutí, když nemají žádné starosti, mají dostatek peněz a za sebou mají tým chirurgů, který jim udělá na míru a mužské oko stavěná prsa, rty a další. Všichni je opudrovávají, líčí, speciálně upravují a ony mají za úkol jen cvičit, odpočívat, správně jíst (samozřejmě bez toho, že by si musely potraviny samy nakoupit, dotáhnout v taškách domů a dokonce zpracovat!!) a navštěvovat solárium.

Všechno došlo až tak daleko, že Šárka spala sama v ložnici, večer co večer brečela bezmocností do polštáře a Pavel - alespoň pohledem - trávil večery s nejvybranějšími krasavicemi, v iluzích, že všechny ostatní jsou takové, jenom ON má doma TOHLE.(a otevřel-li jakýkoli časopis, viděl-li jakýkoli film - všude byly a jsou k vidění opravdu jen ty dokonalé).

Krize vrcholila. Šárka skoro jako malé nedozrálé dítě chtěla manželovi oplatit ponížení, jaké sama se svým komplexem prožívala, a tak někdy sledovala pořady erotického charakteru s ním, v naivní představě, že tam uvidí ona taky dokonalé muže, které by před Pavlem okatě mohla obdivovat a dávat najevo, jak ji vzrušují..

Ale - co si budeme povídat: V tomhle směru se rovnoprávnosti nedočkala. Není. Zatímco žena ukáže i v erotickém filmu vše, vrchol mužské erotiky zůstává stále maximálně "zadek" (nebo něco nepříliš zajímavě vyhlížejího visícího někde pod břichem...) 

Definitivní konec přišel v okamžiku, kdy při jedné hádce Pavel Šárce vmetl do očí, ať se na sebe podívá, jak vypadá, že  musí sledovat v televizi, jak má ženská vypadat, protože ta její prsa - to je hrozný!

Rozvedli se. Jako důvod udali sexuální nesoulad.

On si našel novou partnerku celkem rychle a asi bez problémů (jestli měla ideální prsa a ostatní náležitosti, nevím), ona nemohla dlouho nikoho najít. Vždycky, když se někdo objevil, představila si, jak se před ním svlékne, jak hrozně se mu nebude líbit a jak ji pak už nebude chtít.
Bála se si někoho pustit k tělu.

Protože ale nebyla ošklivá, ani hloupá, potkala (až za několik let!) muže, se kterým si rozuměla a kterému se nakonec svěřila, proč má tak strašnou hrůzu ze sexu.
Nevysmál se  jí a ani nenaléhal, aby "tedy ukázala".
Za pár týdnů k sexu došlo.
Ona byla překvapená, že se na ni on dívá, jako na normální ženu, která po porodu nemůže být dokonalá, ale rozhodně nemá důvod ke komplexům (a vycítila, že to nemyslí jen jako lichotku), on byl překvapený, že vůbec nějaký ostych ze svého těla ona vůbec má.

Problémy se už v tomhle směru neopakovaly.
Přesto se Šárka rozhodla, že pro tuhle svoji lásku udělá to, co chtěla dávno. Půjde na plastickou operaci prsou.
Jak říká: "Už nikdy nechci zažít ten pocit, kdybych se musela dívat na to, jak on obdivuje na jiné něco, co já nemám."

Chybí jí už nastřádat jen malý obnos peněz (větší část už má). Cítí, že pak bude pro ni svět mnohem hezčí.
Psycholog, za kterým byla na předoperační konzultaci, s jejím krokem souhlasí.

Nevím, taky bych chtěla být kráskou z časopisů...

 

(zpracovala Ariadna)

             
Reklama