Znají se už dlouhých šestnáct let a leckdo je za tu dlouhou dobu považoval za partnery. Byli si velmi blízcí, rozuměli si, to ano. Ale k ničemu víc mezi nimi nikdy nedošlo. Byl pro ni něco jako bratr. Se vším se mu svěřovala, ráda se s ním smála, cestovali spolu, ale vždy to bylo jen v přátelském duchu. Snad až na jediné jeho zaškobrtnutí.
Foto: IVASHstudio/Shutterstock
V opilostí jí vyznal lásku
„Bylo to asi v devatenácti letech. S Patrikem jsme vyrazili jako obvykle pařit, on pil trochu víc, a když mě k ránu objal, dal mi pusu na krk a špitnul mi do ucha, že jsem jeho múza, miluje mě, a chtěl by se mnou prožít celý život. Já k němu samozřejmě nic takového necítila. Tak jsem to přešla bez odpovědi. Navíc mi bylo jasné, že jen přebral, což mi druhý den taky potvrdil. Doslova řekl, že by tehdy požádal o ruku i pouliční lampu, jak byl sťatý. Neskutečně jsme se tomu zasmáli,“ vzpomíná Marie na chvíli, kdy se jejich přátelství málem překlenulo do mileneckého vztahu. Od té doby se vyznání podobného druhu neopakovalo a ona vzpomínku upozadila. Tedy až do jeho svatebního dne.
Došlo jí, že ho miluje
Šla mu za svědkyni a od rána měla divný pocit v břiše. Svíral ji neklid a pocit, že je něco špatně. Když ho uviděla, jak stojí před oddávajícím, ruku v ruce s jinou, došlo jí to. Chtěla by být na jejím místě. „Hlavou mi proběhly všechny ty vzpomínky na naši společnou minulost. A především na chvíli, kdy mi vyznával lásku. Proč já hloupá po něm tehdy neskočila? Neřekla mu, že i já s ním chci být? Tehdy jsem ale bohužel nevěděla, co vím teď,“ zoufá si Marie, která je do svého kamaráda beznadějně zamilovaná. Problém je v tom, že už je ženatý.
Rozvést ho, nebo ne?
„Kdyby s Danou jen chodil, asi bych se tolik nerozpakovala říct mu, co k němu cítím. Dobře vím, že ji sice rád má, ale o nějakou obří lásku nejde. Chtěl prostě jen založit rodinu a ona se k tomu nachomýtla. Není špatná, ale nerozumí si s ní tolik, jako se mnou,“ přemítá Marie a stojí před životním rozhodnutím. Říci Patrikovi o svých citech a pokusit se ho získat pro sebe, nebo nechat věci, jak jsou, a smířit se s faktem, že už je ženatý a ona zaváhala?
Na názor jsme se zeptali Mgr. Petry Jonášové, DiS. z portálu Terapie.cz:
Vážená Marie,
hned na počátku, bych se Vás jako psychoterapeut zeptala, co se ve Vás tak náhle změnilo, že jste celá léta ke kamarádovi nic necítila a najednou, když už není dostupný, proč tak z čista jasna toužíte nejvíce po kamarádovi, kterého jste nikdy nemilovala?
Píšete, že dotyčného milujete. Pokud lidé někoho opravdu milují, tak mu přejí, aby byl šťastný s kýmkoliv, a nenaskytne se jim myšlenka rozbíjet vztah a ublížit jeho partnerce včetně rodiny. Láska je o svobodě. To znamená, že druhého necháme jít za tím, koho miluje, a přejeme mu štěstí. Hřeje nás u srdce to, že je s někým šťastný. Pokud by váš vztah byl oboustranný, tak může být prospěšné ukončit vztah a být s dotyčným, než aby dotyčný ubližoval a lhal svému protějšku, ale to je pouze v případě, že by byl váš vztah oboustranný.
Pro odpověď zvolím popis nejčastějšího modelu.
Tento jev se často objevuje u žen či mužů, kteří mají vnitřní nastavení, potřebu lovit někoho, kdo je nedostupný. Pokud je dotyčná osoba dostupná například i několik let, není pro „lovce“ tak zajímavá. Tento typ člověka si je s danou osobou naprosto jistý a díky tomu ho daná osoba nepřitahuje. Zároveň u těchto osob bývá potřeba ovlivňovat někomu směr života, doslova je může nabíjet pocit vítězství, že v tomto případě daná žena zvítězila nad jinou ženou, cítí se nyní, že je lepší a získala nedosažitelnou trofej v podobě muže.
Jakmile se karty začnou otáčet tímto směrem, dochází k rozvíření hormonů „zamilovanosti“ a tito lidé se domnívají, že dotyčného milují a mají okamžité nutkání rozbít vztah a lovit. Hormony však opadnou, jakmile získá trofej. Ženy a muži v tomto modelu mají potřebu pokořit, ponížit konkurenci (například přebrat někomu partnera), aby si daná osoba dokázala svou sílu, moc a zároveň si podmanila dotyčného potenciálního partnera. Jakmile k tomu dojde, po určité době dochází k tomu, že partner, kterého získá, se pro ni stává jistotou a přestane ji bavit. Neboť tyto osoby přitahuje a fascinuje objekt, který je nedostupný. Jakmile se objekt stane dostupným, klesne zájem. Tyto osoby potřebují zažívat adrenalin, intriky, boje, aby si dokázaly svou sebehodnotu, která jim v nitru duše chybí a v hloubi duše dřímá bolest.
Objevuje se to nejčastěji u lidí, kteří zažívali odmítání ze strany alespoň jednoho z rodičů. Kvůli tomu došlo k pocitu méněcennosti, uzavření citů před případnou bolestí a mají poruchu, díky které se snaží dobývat osoby, které jsou pro ně nedostupné. Tak jako mohl být někdo z rodičů, nebo z okolí. Opakují stále dokola bolestivé scénáře jak pro sebe, tak pro okolí. Jde o nízké sebevědomí a o to dokázat sobě, že konečně přesvědčíme někoho nedostupného, aby s námi byl, a přimění okolí k podrobení, aby došlo ke kontrole nad někým či nad něčím.
Doporučila bych Vám, Marie, udělat si časovou přímku a vzpomenout si na Vaše předešlé partnerské vztahy, zda se Vám tento princip už někdy nestal. Jakmile zjistíte, že se Vám toto opakuje, je velká pravděpodobnost, že se může jednat o tento vzorec chování.
 Věřím, že v každém člověku dříme vlastní životní síla a potenciál. Mou náplní práce je pomoct vám najít tento potenciál a naučit se ho využívat – žít ze svého pramene. Můj terapeutický přístup je daseinsanalytický. Ke každému klientovi přistupuji individuálně a vyhledávám způsoby, které mu budou vyhovovat. Cílem terapie není změnit sám sebe, ale najít sám sebe, objevit své potenciály, možnosti a svou vnitřní sílu. |
O portálu Terapie.cz
Pokud vás něco trápí, nevíte si rady nebo si jen chcete utřídit myšlenky, řekněte si o pomoc. Na Terapie.cz najdete ověřené odborníky, kteří vám porozumí. Zvolte si osobní či online sezení klidně hned zítra a začněte pečovat o své duševní zdraví. Toho správného terapeuta si vyberte na www.terapie.cz.
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
Teď ať už do toho nevrtá. Souhlasím s názorem psycholožky, ona prostě chce jen vyhrát. V momentě, kdy by mu rozbila vztah, zjistila by, že už ho vlastně nechce.
"Milovala a miluje" ho platonicky. Teď uvažuje o tom, že ho "rozvede". Tak to by mě fakt zajímalo, jak to zařídí. No, a až dojde na milování tělesné, aby nebyla zklamaná. Něco si vysnila, chudinka.
Ať do toho nevrtá. Měla času dost.
Tentokrát se mi moc líbí vyjádření Petry. Děkuji.
A ještě poznámka. Znají se od střední, a to už 16 let. Tudíž, řekněme, že se znají od 14 let. Teď je jim kolem 30. V 19 jí namol řekl, že ji miluje. A to ona bere jako podklad pro úvahy o zničení jeho manželství, protože ji určitě ještě taky miluje? Tvl Marie, ty bys měla už dospět, tohle je uvažování pubertální, nepříliš chytré holky. Kdybych měla přemýšlet, koho rozvedu, kdo mi v 19 vyznával lásku, a to i střízlivý, tak musím jet do Brazílie, za tím fešným týpkem z Ria, co se mnou chodil na přednášky.
Dej si facku, Marie. A pak ještě jednu a pak ještě deset. A když to nepomůže, tak pokračuj, dokud se ti v té tvojí zlé, zhrzené, žárlivé a nepřející kebuli nerozsvítí. Na ženatého může žádné nároky a práva nemáš, tak zařaď zpátečku. Já jsem nenásilný člověk, s výjimkou, kdy někdo ubližuje dětem, zvířatům a v případě, že by se mi nějaká slepice snažila prsit před manželem,. protože ona má city a já zavazím. Neovlivnila bych, jestli by jí dal přednost, ale ovlivnila bych otisk mé pěsti přes její celý obličej. Bez svědků. Tak bacha, ať ti jeho žena nedá pár přes ústa.
Marie jednoduše žárlí. Nemůže se smířit s myšlenkou, že jiná žena by mohla mít k tomu chlapovi důvěrnější vztah než ona. Což se v manželství jaksi dá očekávat. Marie sice pána ani tak moc nechce, ale o hodně víc nechce, aby ho měla jiná žena, a aby se Marie ocitla na vedlejší koleji. Případně se bojí, že pán bude dávat přednost své rodině, což by taky měl, a na Marii už nebude mít čas. Nemiluje ho, jen ji naštvalo, že si dovolil se oženit, zatímco Marie zůstala svobodná. To, jak nehezky se Marie vyjadřuje o manželce, je smutné a potvrzuje to, že zhrzená žena je nejhorší živelná katastrofa.
Měli na to dost příležitostí, kdyby chtěli, dávno by se dali dohromady. Otázka je, zda by si rozuměli jako partneři. Kdyby spolu žili. To je trochu rozdíl. Měla jsem bezva tetu. Její snacha ji jako tchýni ale viděla úplně jinak. Znala jsem dvě kamarádky. Když se dočkaly a byly spolu na jednom pracovišti, byla to doslova katastrofa a každodenní boj. Ono nic není, jak na první pohled vypadá a dokud to člověk nezkusí v reálu, nikdy nemůže vědět,jaké to bude. Marii z příběhu bych doporučila obrátit pozornost od kamaráda, který teď bude mít svůj život, někam jinam. Na seberozvoj, na jiná přátelství, na nové koníčky. Kdyby jí chtěl za ženu, jistě by ji to byl řekl i za střízliva.