„S Markem jsme se seznámili ve škole a skvěle jsme si padli do noty. Během let se nám mnohokrát stalo, že si ostatní lidé mysleli, že tvoříme pár, tak sehraní jsme byli. Jenže jsme spolu nikdy nezačali chodit, přestože, jak se ukázalo, jsme se navzájem milovali,“ popisuje Eliška.
Ta si na Marka myslela už od začátku přátelství. Z její strany tam prostě vždycky byla i zamilovanost. Protože ale z Markovi strany nikdy necítila, že by chtěl jejich přátelství posunout na jinou úroveň, nikdy mu nic neřekla ani nenaznačila. Myslela si, že ji má rád jen jako kamarádku a nechtěla jeho vztah k sobě zničit tím, že by se mu vyznala ze svých citů.
„Během těch deseti let jsem ani moc nerandila, protože jsem prostě milovala Marka. Ten několik vztahů měl, ale taky mu nic dlouho nevydrželo a nikdy se netvářil, že by šlo o něco vážnějšího. Před rokem jsem ale potkala Patrika. Byl moc milý, hodný, a když mě po půl roce chození požádal o ruku, souhlasila jsem. Přeci jen už je mi přes třicet a chci založit rodinu. Myslím, že Patrika miluju, i když s city, které pořád mám k Markovi, se to prostě nedá srovnat. Před několika lety jsem si je ale zakázala a docela se mi dařilo je potlačovat,“ tvrdí Eliška.
Ta měla před časem s Patrikem svatbu, na které se Marek trochu připil. Ale zase ne tolik, aby nevěděl, co mluví. Vzal si Elišku stranou a řekl jí, že už to v sobě nemůže dál dusit a konečně to ze sebe potřebuje dostat.
„Řekl mi, že mě těch deset let miluje, ale že nikdy necítil, že bych chtěla něco víc než přátelství, a tak se o nic nepokusil. Nevěřila jsem svým uším. Taková osudová chyba v komunikaci, o které se dozvím zrovna v den, kdy si beru někoho jiného. Totálně mě to položilo a už jsem si zbytek dne D nedokázala užít. S Markem jsem od té doby nemluvila. Ani jeden nemáme odvahu, abychom se tomu druhému ozvali. A já pořád jen přemýšlím o tom, že jsem se mohla vdát za svou životní lásku a netuším, co budu dělat,“ uzavírá Eliška.
K článku se vyjádřila Bc. Karin Emily, psychoterapeutka, arteterapeutka a speciální pedagožka
Eliška učinila životní rozhodnutí a vzala si (na rozdíl od Marka) muže, který ji dokázal vyznat lásku a nabídl jí to, po čem toužila.
Oplakávat „osudovou lásku“, která nebyla nikdy vyřčena a zůstává tak iluzí dokonalosti? Můžeme pouze fabulovat, zda šlo o Patrikovu nerozhodnost, nebo obavy se vázat, nebo i strach z možného odmítnutí… V tom samém modu setrvávala i Eliška, která téma vzájemné blízkosti nikdy s Patrikem neotevřela. Eliška má pravdu v tom, že se opravdu zanedbala dospělá komunikace a nikdy se nespojily témata vzájemného očekávání a konkrétního definování jejich vztahu. Patrikova chvíle pravdy, která byla spuštěna jeho potřebou zbavit se vnitřního přetlaku - podpořeno alkoholem, měla to nejvhodnější načasování. A Eliška bohužel nevidí, že tento akt není reakcí hodnou zralého muže, ale zraněného chlapce, který se lituje. Patrik měl mnoho času i během plánování Eliščino svatby na sdělení svých citů. Nestalo se tak. A proto měl tiše a s pokorou respektovat vývoj situace, kterou nebyl schopen zvrátit, když byl ještě čas. Na místě Elišky bych se spíše zlobila za způsobené emoční rozkolísání, které jí jak sama říká, zkazilo den D.
Bylo by dospělé ohodnotit muže činu, kterým se stal Marek, a pracovat a kultivovat lásku tam, odkud plyne se vším co k ní patří. Romantické příběhy nenaplněné lásky by Eliška měla nechat v knihovničce románů pro děvčátka, a přiznat domnělé lásce svého života i vlastnost, která mužům nesluší. Zbabělost.
|
|
Zdroj: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Nový komentář
Komentáře
A nebyl ten Marek chudý a nešel "náhodou" do světa, aby vydělal peníze na svatbu? A ten Patrik byl bohatý, hrdý, cílevědomý. Eliško, vydrž! Určitě se stane něco, že zjistíš, že Patrik je vlastně nějaký tvůj příbuzný a šlo o životní omyl, ale Marek na tebe věrně čeká a určitě se spolu v budoucnu zase sblížíte a budete žít v absolutní dokonalosti a lásce až do smrti. Víte, že všechny Elišky, které jsem osobně poznala, byly nějak mozkově ujeté? Ty příběhy v televizi - Inga Linström - Ztracená láska, Nekonečná láska, Nenaplněná láska apod., to je skutečně pro takové Élišky.
Líné huby - holá neštěstí.
Mimochodem terapeutka si zřejmě ty mládence popletla. Chudák Patrik dostal čočku, že je zbabělec, přitom on je tam jediný odvážný, že si vzal Elišku po tak krátké známosti.
Jestli takhle terapeutka radí všem, ani si neudělá poznámku, kdo je kdo, aby se v tom vyznala... no nic. 
Dodatek - tohle se nedělá, je to stejné, jako když se nevěrník či nevěrnice přiznají a přehodí tím odpovědnost za svoje konání, v Markově případě za nekonání, na protějšek. A ten se pak trápí, vesměs zcela zbytečně, kvůli něčemu, co nestojí za to. Kdo chce chlapa, co přijde opilý oznámit hned po svatebním obřadu "deset let jsem tě miloval a ty ses mi teďka vdala za jiného, pláču slzy"?
Ježíšmarjá, kdyby byl co k čemu, tak nejpozději v okamžiku, než ti dva řekli ano, měl vylézt veřejně, střízlivý a přede všemi říct "Eliško, neber si ho". Bylo by to sice jako scéna ze špatného filmu, ale pořád lepší, než takhle potajmu, když už je po všem, někde v temném koutku... bože, Bárto. 
Tohle žádné rozumné východisko nemá. Dalo by se říct "kdo nehraje, nevyhraje" - když chci vyhrát něco úžasného, musím si taky něco vsadit. Tady si nevsadil nikdo. Marek i Eliška nevylezli ze svých komfortních zón, protože co kdyby se stalo něco blíže neurčeného, ale zajisté fatálního. Nevím tedy co, ale to je jedno. Oba zůstali u osvědčeného modelu přátelství a neriskli si říct tomu druhému, že by měli zájem. No tak teď to prohráli všichni. Nejvíc bohužel Patrik, Eliščin čerstvý manžel, který k tomu přišel jako slepý k houslím. Kdyby s ním Eliška zůstala, bude na něm furt hledat každou chybičku, říkat si "proč jsem si já nešťastná nevzala Pištu Hufnágla - eh, tedy Marka", bude protivná jak noc a manželství půjde do kopru, to nikdo dlouho nevydrží. Ono by to bylo i nečestné a nesportovní, být s Patrikem jen proto, že holt byl po ruce a vypadal, že bude umět zabezpečit rodinu. To si rozhodně nezasloužil, být jen náhražka. Když s ním Eliška nezůstane a vletí do vztahu s Markem, taky to není žádná výhra. Pán měl fůru času říct o svých citech včas. Takhle těsně po svatbě, a ještě se na to musel opít - to teda děkuju pěkně, dáreček je to. Nebrat ani ozdobně zabaleného. No a Marek by to taky nevyhrál, mohl by sice mít Elišku, ale už napořád s hořkým pocitem, že se vdala za jiného. Že dala přednost Patrikovi. To taky není dobrý základ pro vztah a vůbec ne pro manželství.
Vážně ještě budeš vzdychat po srábkovi, který ti svoji nehynoucí plamennou lásku vyzná v TVŮJ svatební den? Egoistický srab, který měl deset let na to, sebrat odvahu a risknout to? Tak, jak to děláme všichni celý život, když chceme být s někým, koho milujeme? A vybalí to na tvoji svatbě? Vzala bych ho vidlemi. Osobně se domnívám, že jedině inteligentní, co teď máš udělat, je tohoto člověka odstřihnout ze svého života. Ale jo, už to vidím, rozvedeš se, a půjdeš jako za hlasem svého srdce. Za někým, kdo je takový sobec, že ti zničí svatbu. Souhlasím do písmene s terapeutkou. Bylo by super, kdyby se to dozvěděl tvůj muž a šel rádoby milovníkovi spravit ciferník.
To se mi stalo už dvakrát, že se mi nějaký kluk kdysi hodně líbil, ale člověk byl zblbnut tou sexistickou propagandou necpat se a čekat, až kluk něco udělá první a pak po letech se dotyčný od někoho dozvěděl, jaký byl svého času můj velký idol a řekl, že si tehdy vůbec nemyslel, že zrovna on by se mi mohl nějak líbit a kdyby to býval věděl...no, ale teď už se mi stejně dávno nelíbí. :D
Poučení z toho je, že když se vám někdo líbí, je dobrý mu to říct a nečekat, že něco podnikne on a taky je dobrý nevrtat se v minulosti, protože zrovna včera se mi to hrubě nevyplatilo. Vzpoměla jsem si na kluka, co se mi líbil, když nám bylo třináct a byl moc krásnej a takovej ťuňťa a tak...no já, kráva, jsem ho vygůglila...jo, čekala jsem, že bude hnusnej, to už je skoro pravidlo, že kluk, co býval hezký, je dnes plešatý tlustoprd s bradavicí přes půl ksichtu, ale nejen to...ta fotka byla od soudu a já debil byla zvědavá, co spáchal...no on znásilnil čtyřletou holčičku, takže si můžu gratulovat, že mám po pěkných vzpomínkách.:(
Tentokrát s terapeutkou souhlasím. Zůstala bych s Patrikem, Markovi všechno moc dlouho trvá a taky je asi trochu natvrdlý. Sice na mě je žádost o ruku po půl roce trochu brzy, ale proč by to nemělo vyjít. Eliška by si neměla dělat romantické představy, jak by to bylo s Markem super.
Jo něco takového jsem taky zažila, ale v pubertě. Mě se líbil jeden starší kluk, ale nevěděla jsem jestli se líbím jemu, byly jsme vlastně taková parta více holek a kluků, takže jsme se vydali denně. Já měla pár krátkodobých vztahů a on taky. Jednou jsme se opili a líbali, já myslela, že to bylo vlivem alkoholu, tak jsem to neřešila. Po nějaké době mi řekl, že má o mě delší dobu zájem, ale že měl strach, že ho nebudu chtít. No tak jsme si to vyjasnili a začaly tak trochu spolu chodit, prostě jsme se scházeli jen mi dva asi pár týdnů a pak nějak jsem se scházeli čím dál méně a pak vůbec. Ani jsme se oficiálně nerozešli, jen to nějak vyšumělo. ... Jednoduše řečeno ať se Eliška drží manžela, kamarád měl 10let na to se vyjádřit a neudělal to.
Tak tohle je smutný. Nesouhlasím s paní Emily. Měla by být s Markem.