Příští rok v červenci vypukne olympiáda v Tokiu. Už se připravujete?
Trénuju pořád, ale ještě nevím, jestli na ni vůbec pojedu. Na mistrovství světa jsme si sice vyjeli místo, ale je jen jedno a zatím se nerozhodlo, kdo pojede. Bude se vybírat asi z pěti lidí s nejlepšími výsledky. Někteří zrovna odjeli na předolympijské závody. Je to poprvé, co někdo uvidí závodní kanál.

Proč jste nejela také?
Za čtrnáct dní mám státnice, a navíc mám mít plánované volno. Po sezóně máme vždycky měsíc pauzu. Kdybych jela, přišla bych o ní a potom už bych si moc neodpočinula.

Jak vidíte svoje případné šance?
Je to ještě dlouhá cesta, ale šanci mám, protože díky mistrovství světa mám o dva body víc než ostatní.

Předpokládejme tedy, že vyberou vás. Na první olympiádu jste se kvalifikovala před čtyřmi lety. V čem bude ta příští rok podle vás jiná?
Určitě ve zkušenostech, budu vědět s čím mám počítat.

Co vás na té první překvapilo?
Překvapilo mě, jak moc to bylo skvělé a taky prostředí Brazílie. Všechno tam bylo špatně. V jeden den nám například celým domem protékala voda. Taky se říká, že olympijská vesnice je přísně hlídaná a nikdo cizí se do ní nedostane. Ale v Brazílii se do ní dostal, kdo chtěl. Nebylo to tak hlídané a díky tomu jsme se mohli podívat na různé sporty a měli jsme tak hodně možností. Díky různým zádrhelům byla ta olympiáda vlastně dokonalá, pořád byla zábava a ani na chvíli jsme se nenudili.

Jak hodnotíte sezónu?
Letos to bylo hodně zajímavé, mám za sebou těžký rok. Dodělávám školu, do toho problémy v rodině a na začátku roku mě potrápila ruka. Všechno mi padalo pod nohy a nedařilo se mi ani na vodě. Ke konci sezóny se to začalo obracet a nejlepší výsledek přišel v tom nejdůležitějším závodu na mistrovství světa.

Skončila jste čtvrtá a od medaile vás dělila jen vteřina. Jaký je to pocit?
Vzhledem k tomu, jakou mám za sebou sezónu, bych před závodem brala čtvrté místo všema deseti. S výsledkem jsem rozhodně spokojená. Čtvrté místo je poslední, které dostává plusové body na nominaci na olympiádu.

Ruku už máte v pořádku?
Od loňska jsem měla bolesti zápěstí. Vždycky mě chvíli bolelo a potom přestalo. Ale když mě bolelo tři měsíce vkuse, už to byl při tréninzích problém. Nevěděli jsme, co s tím mám, až později jsme zjistili, že problém je v rameně. Měla jsem tam něco utrženého, poslední měsíc a půl už je to naštěstí v pohodě.

Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?
Vyhrála jsem mistroství světa, ale paradoxně si nejvíc vážím druhého místa na mistrovství Evropy juniorů. Měla jsem mononukleózu a celou zimu jsem netrénovala. Nečekala jsem, že můžu mít šanci, ale vyšlo to. Dokonce jsem se po závodě i rozbrečela, a to normálně nebrečím.

Víte, kolik času trávíte na vodě a kolik na souši?
To nevím, ale ve vodě jsem opravdu často. Když mám jet na dovolenou, místo hor si vždycky vyberu moře, ráda plavu a surfuju.

Blíží se zima. I v tomhle období trénujete na vodě?
Přes zimu jsou hlavní tréninky v posilovně, plaveme v bazénu apod., ale chodíme i na vodu. Nejezdíme na ni, jen když je pod nulou. Soustředění absolvujeme v teple, v Austrálii, ve Spojených Arabských Emirátech nebo na Zélandu.

Poskytuje vám oblečení dostatečnou ochranu před ledovou vodou?
Mělo by. V zimě netrénujeme techniku, ale hlavně vytrvalost. Jezdíme rychle a nezastavujeme, aby nám nebyla zima. Oblečení je teplé, ale třeba loni mi šprajda (utěsnění lodi) protékala, takže jsem z toho byla pořád nemocná.

Co vás vlastně k vodě přivedlo?
Rodiče, oba na vodě jezdili. Mám dva sourozence a všichni jsme dělali spoustu sportů. Naši nám dali vybrat, co chceme. Se ségrou jsme chodily na akvabely a jako doplňkový sport jsme měly vodu. Sestra jezdila víc, ale já jsem se k nim připojovala. Asi ve 14 jsme se rozhodla v akvabelách skončit a začala jsem dělat vodu naplno.

Není ve 14 pozdě?
Podle mě ne. Myslím si, že je lepší, když děti dělají víc sportů a později se rozhodnou, na co se chtějí zaměřit.

Jak se díváte na dnešní děti? Nechybí jim sport?
Už když jsem chodila na základku, tak o tělocviku spoustu dětí sedělo na lavičce a říkaly, že jsou nemocné. V rámci projektu Sazka Olympijský víceboj jsem začala jezdit po školách a docela mě překvapuje, jak se tělocvik rozvinul. Možnost zapojit se do víceboje děti dost motivuje k tomu, aby na tělocvik chodily. Hodiny jsou organizované a zábavné. Hodně totiž záleží na přístupu tělocvikářky nebo tělocvikáře.

Vy jste měla dobrého tělocvikáře?
Na základce to fungovalo akorát tak, že jsme přišli na tělocvik a hráli jsme volejbal. Potom byl opačný extrém, převzala nás hodně ambiciózní učitelka, která po nás chtěla spoustu věcí. Ale pohyb by podle mě měl být hlavně zábava.

Co v rámci Sazka Olympijského víceboje děláte?
Jezdíme po školách, máme přednášky a pořádáme soutěže. Každý sportovec si připraví něco, co souvisí s jeho sportem. Já jim připravím slalom mezi náhražkami branek a půjčím jim i oblečení na vodu a pádlo. Vedeme je k týmové práci, neběhají samy za sebe, ale za tým.

Mají o vaší disciplíně vůbec povědomí? Chlapci většinou chodí na fotbal nebo na hokej a dívky na atletiku nebo tancování.
Liší se to a hodně záleží, kde škola je. Na vesnici je většinou pár kroužků a děti si nemůžou moc vybírat. Naproti tomu v Praze můžou dělat skoro cokoli. Dřív se o našem sportu zase tolik nevědělo, ale hodně se to zlepšilo. I díky jeho úspěchům ho zná mnohem víc dětí.

Roste vám nástupnická generace?
V Česku se snažíme dělat si velkou základnu. Ne každé dítě má šanci to někam dotáhnout, ale nejdůležitější je, že nemají čas na blbosti. Seženou si kamarády a rozvíjí se jim osobnost.

Zmínila jste, že vás čekají státnice. Co studujete?
Mám bakaláře a teď se chystám na inženýrské státnice. Studuju dálkově Vysokou školu ekonomie a managementu (VŠEM), obor management firem. Ale není to úplně obor, kterému bych se chtěla věnovat. Lákají mě daně, baví mě a podle mě je to užitečná věc.

Po skončení sportovní kariéry máte tedy jasno?
Ano, bohužel během trénování nemám čas na praxi, která je důležitá, ale už jsem se porozhlížela.

Takže konec kariéry není v nedohlednu?
Úplně ne, uvidím po olympiádě. V našem sportu bohužel není tolik peněz, abych se zajistila na celý život. Jednou budu muset skončit a chodit do práce.

Takže vaším sportem se nedá uživit?
Mám normální plat, který mě uživí, ale není to tak, že bych si do budoucna uspořila. A taky si chci založit rodinu.

Dá se rodina skloubit se sportovní kariérou?
Holky to mají mnohem těžší než kluci. Buď si všechno naplánují, počkají si na konec sezóny a budou se snažit vrátit rychle zpátky, nebo musí skončit.

Dokážete si představit první variantu?
Já osobně ne. Asi je to možné v případě, že partner může jezdit na závody a soustředění, ale na to musí závodnice vydělávat dost peněz, aby uživila rodinu z jednoho platu.

O Kateřině Kudějové:
Vodní slalomářce Kateřině Kudějové je 29 let a na svém kontě má řadu úspěchů. K těm největším patří tři zlaté medaile z Mistrovství světa ve vodním slalomu a dvě zlaté z Mistrovství Evropy. Na Letních olympijských hrách v Riu skončila na desátém místě. Trénuje ji Jiří Prskavec starší.

Čtěte také:

Reklama