Děti si z mého studu dělaly legraci
Okolo pěti let jsem se začala ptát, jak se miminko dostane do bříška, a jak potom z něho ven? Máma se na mě nervózně podívala a pokaždé mě odbyla, že na tyhle věci jsem moc malá. Když jsem poprvé uviděla nahého chlapečka, samozřejmě mě udivilo, že tam dole je jiný než já. Když jsem se mámy zeptala, proč má dole „tkaničku“ a já ne, s povzdechem mě odbyla: „Tak to příroda zařídila. A neříká se tomu tkanička. Už mlč a nedívej se tam, kam nemáš!“

Až když jsem začala chodit do školy, od spolužaček jsem se dozvěděla, jak se „dělají“ děti a jak se narodí. Ale díky pruderní výchově jsem se při těchto debatách červenala a styděla, z čehož měly ostatní holky legraci. Jednou po škole, mohla jsem chodit do čtvrté třídy, na mě před školou čekaly kamarádky a Hanka, která byla o dva roky starší, řekla: „Lído, vsadím se, že kromě mrňat na koupališti jsi nikdy nikoho nahého neviděla. Pojď, něco ti ukážeme.“ Když jsme došly do parku a usadily se na lavičce ukryté v houští, Hanka z tašky vytáhla nějaký časopis a podala mi ho. Byl plný fotek nahých mužů se ztopořenými penisy i souložícími se ženami. Zhoupl se mi žaludek a s odporem, ale taky studem jsem Hance časopis vrátila.
„Hrůza! To, co jsem viděla, mi úplně stačilo. Jestli se vám tohle líbí, tak nejste normální!“
Iveta si zaťukala na čelo a uraženě odfrkla: „Myslíš, že tvoji rodiče spolu tohle nedělají? Kdyby ne, tak bys tady nebyla. Jsi divná, Lído.“

O sexu mě poučily kamarádky
Že jsem „divná“, jsem si uvědomila na střední škole. Spolužačky a spolužáci mezi sebou běžně mluvili o sexu a také si ho i v praxi užívali. Ze mě si dělali legraci a dali mi přezdívku Jeptiška. Vadilo mi to, a proto jsem se s mámou o sexu pokoušela mluvit, ale to ona odmítala.

„Dokud nejsi vdaná, tyhle věci tě zajímat nemusejí! Na všechno přijdeš po svatbě.“ Ještě že jsem měla Hanku a Ivetu – kamarádky, které se mi nevysmívaly, a naopak od nich jsem se dozvěděla, jak to mezi mužem a ženou chodí. „Lído, nechceme se tvých rodičů dotknout, ale je divný, že ani tvoje máma tě ohledně sexu nepoučila. Asi to bude tím, že tě měli tak pozdě.“
Hanka měla pravdu. Když jsem se narodila, mámě bylo čtyřiačtyřicet a tátovi o šest let víc. Mile mě překvapilo, když mi máma na můj dotaz, proč jsem se nenarodila dřív, výjimečně odpověděla. „Lékaři mi řekli, že děti nikdy mít nebudu. Ale já i tvůj otec jsme se nevzdali naděje a díky tomu jsi přišla na svět. Jen dodnes lituji, že mi tenkrát nebylo aspoň o deset let méně.“

Měla jsem obavy, že jsem frigidní
Oslavila jsem osmnácté narozeniny a o rok později jsem v práci, kam jsem po maturitě nastoupila, poznala tichého, hodného kluka. A protože Lukáš byl v sexu stejně nezkušený jako já, poprvé jsme se milovali po devíti měsících randění. Jelikož jsme ani jeden z nás nevěděli, co máme dělat, byl to hodně trapný i nepříjemný zážitek, který jsme spolu víckrát nezopakovali a krátce nato se rozešli. Hanka mě uklidňovala, že poprvé to nikdy za moc nestojí a že příště už to bude mnohem lepší. Pochybovačně jsem zavrtěla hlavou. „Jestli někdy nějaké příště bude. Nevím, jestli je to výchovou, ale mně se to zdá nechutný a ponižující. Prostě si nedokážu představit, že by se mi tohle mělo líbit, vzrušovat mě.“ Kamarádka zavrtěla hlavou. Určitě měla pravdu, když tvrdila, že smůla byla, že ani Lukáš neměl žádné zkušenosti. „Ale věř mi, že sex s mužem, kterého miluješ, a on ví, jak se v posteli k ženě chovat, je nádherný a vzrušující.“ Pochybovačně jsem pokrčila rameny. „Možná jo, ale četla jsem, že je i dost žen, které z toho nikdy nic nemají, protože jsou frigidní. Co když jsem i já?“ Hanka se ke mně naklonila a tiše se zeptala: „Lído, že ty sis sama se sebou nikdy nehrála?“ Cítila jsem, jak mi hanbou hoří tváře, a pracně jsem ze sebe vysoukala, že takovou zvrácenost jsem skutečně nikdy nedělala a neudělám! „Tys to snad někdy zkusila?“ Hanka suverénně přikývla a přiznala, že to zkusila poprvé v šestnácti a od té doby masturbovala mnohokrát. „Na autoerotice není nic špatného, ani zvráceného - na tom se shodují i doktoři. Zkus to a poznáš, že frigidní nejsi. A jestli se sama sebe stydíš dotýkat, tak si kup vibrátor.“ Nevěděla jsem, jestli se mám smát, nebo se urazit. „Nikdy, umřela bych hanbou!“ Kamarádka s pracně zadržovaným smíchem poznamenala, že umřít hanbou bych mohla jedině v případě, že bych sis k tomu přizvala diváky. Třebaže mi toto téma bylo proti srsti, stejně jako kamarádka jsem se rozesmála.

Chlapi ode mě znechuceně utíkali
Po Lukášovi jsem prožila dva krátké vztahy, ale oba krachly kvůli sexu. I když ti muži byli v erotice zkušení, studu i morálních zábran jsem se zbavit nedokázala. Honza se se mnou rozešel v klidu, ale Milan mi to nandal. „Mockrát jsem se tě ptal, co se ti v sexu líbí, jak bys to chtěla, jestli něco dělám špatně, ale nikdy ses nevyjádřila! Jen sis lehla na záda a trpně čekala, až to budeš mít za sebou. To i s nafukovací pannou by bylo větší vzrůšo! Končím – s frigidní ženskou nehodlám ztrácet čas!“ Hanka, které jsem se svěřila, zamyšleně zavrtěla hlavou. Byla přesvědčená, že nejsem frigidní, ale že mám v sobě snad díky prudérní výchově velký blok, a proto se nedokážu uvolnit. „Jediný způsob, jak můžeš zjistit, jestli se dokážeš vzrušit, je autoerotika! A jestli je to pro tebe skutečně tak nepřekonatelná záležitost, zajdi za sexuologem. Sex je ve vztahu důležitý, a pokud nechceš zůstat sama, měla bys to začít řešit.“ Věděla jsem, že má Hanka pravdu. Zůstat sama jsem rozhodně nechtěla a taky jsem moc toužila po dětech.

Až autoerotika mi otevřela oči
Protože návštěvu sexuologa jsem razantně zamítla, jednou večer jsem si otevřela víno, a když jsem vypila půl láhve (a hlavně si byla jistá, že rodiče spí), s velkým sebezapřením jsem se velice nesměle a neobratně začala hladit. Cítila jsem, jak mi žhnou tváře, dech se zrychluje a po chvíli jsem v podbřišku ucítila příjemný, dosud neznámý, nepopsatelný pocit, který se stupňoval a zaplavoval můj klín... Svého přidušeného výkřiku jsem se až lekla. Třebaže jsem se za to, co jsem udělala, příšerně styděla, bylo mi moc hezky - konečně jsem prožila to, co ženy běžně při milování prožívají. Když jsem při opakovaných hrátkách zažívala vždy stejně slastné pocity, pochopila jsem, že frigidní skutečně nejsem! A protože do mě Hanka pořád šila, kdy už konečně zajdu za sexuologem, přiznala jsem se jí. „Lído, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi ty nesmyslný předsudky pustila k vodě! Takže když víš, jak na tom jsi, už to chce jen najít toho správnýho chlápka, se kterým si to užiješ v praxi.“ Pochybovačně jsem pokrčila rameny. Měla jsem strach, že při sexu s mužem se ze mě stane zase ustrašená, odmítavá, chladná ženská. Kamarádka sebejistě zavrtěla hlavou. „Tomu nevěřím! Každý, kdo poznal, co orgasmus obnáší, se těchhle úžasných pocitů nehodlá vzdát. Jen počkej, až se zamiluješ!“

Moje dcery se mě mohou ptát na cokoli
Brzy oslavím šestatřicáté narozeniny a od chvíle, kdy jsem si poprvé hrála se svým tělem, se toho v mém životě hodně změnilo. Zamilovat se do „správného chlápka“ se mi nakonec podařilo a před devíti lety jsem si ho vzala. Máme dvě báječné dcery a za tři měsíce se naše rodinka rozroste o chlapečka. Sedmileté Aničce i pětileté Renatce na všechny jejich zvídavé otázky odpovídám a žádné téma u nás není tabu. Nechci, aby se díky prudérní výchově v dospělosti potýkaly se stejnými problémy, se kterými jsem se potýkala já. Zábrany, které jsem kdysi v sexu měla, jsou hlubokou minulostí, a i když se mi s manželem milování moc líbí, dodnes si se svým tělem s potěšením občas pohraju sama. Jenže najít nerušenou chvilku, je s dětmi stále obtížnější...

Reklama