„Před čtyřmi měsíci se nám s manželem splnil sen a my jsme se přestěhovali do domečku na vesnici. Je to moc klidná obec obklopená krásnou přírodou a já mám konečně vlastní zahrádku, kde můžu pěstovat bylinky, okrasné kytičky i něco dobrého na zub. Milujeme totiž angrešt, rybíz a jahody. Sice musíme dojíždět do vedlejšího města, ale dětem to nevadí, protože mohou lítat po venku,“ začíná Iveta své vyprávění.

Foto: Shutterstock

Nový rodinný dům je relativně stranou od všech ostatních, ale přímo sousedí s domem staršího manželského páru a ten rozhodně není z nových sousedů nadšený. Přítomnost rodiny s dětmi jim vadí a dávají to najevo už od doby, kdy Iveta s manželem začali stavět.

„Než jsme začali stavět, šli jsme se budoucím novým sousedům představit. Jejich přijetí rozhodně nebylo vlídné. Divili se, že pozemek vedle nich byl na prodej, prý ležel ladem několik let a oni doufali, že to tak zůstane. Začali nám vyjmenovávat všechny nevýhody místa a jestli se nám prý chce dojíždět do města, a dokonce si vymysleli i to, že pozemek je v záplavové oblasti. Přitom my jsme moc dobře věděli, že není. A taky se hned ptali, jestli máme děti, a když jsme řekli, že dvě, div se nepokřižovali,“ popisuje žena.

Ta doufala, že po nastěhování si dají třeba společně kávu a až se lépe poznají, nevraživost z jejich strany pomine. Ale to se opravdu spletla. Naschvály se začaly dít už během stavby. Stávalo se, že mizel stavební materiál nebo se jim uprostřed základů objevila hromada hnoje.

„Nejdřív nás vůbec nenapadlo, že by za tím mohl být ten starý páreček. Stavební materiál se občas krade, na tom není nic zas tak divného,“ říká Iveta.


Foto: Shutterstock

Jenže po nastěhování se problémy ještě prohloubily a Ivetě bylo po chvíli jasné, odkud vítr vane. „Několikrát týdně jsme ráno našli auto pomazané hnojem a sousedé začali ven pouštět svého velkého psa, kterého se děti bojí. Na hnůj jsem ze začátku neměla důkaz, takže jsem za nimi zašla alespoň kvůli psovi. Bylo mi řečeno, že tady žili dřív a my jsme jen naplavenina, tak si nemáme co diktovat podmínky. Potom jsem jeden večer zůstala číhat u okna a viděla jsem souseda, jak míří s hnojem k našemu autu. Vyběhla jsem, a když mě viděl, auto přešel a dělal jakoby nic. Ráno jsme pak nemohli odjet kvůli propíchaným gumám,“ líčí Iveta.  

Ta se se sousedy pokoušela několikrát mluvit, ale neúspěšně, prostě jim vadí, že mají vedle sebe nové lidi, když dosud byli na místě sami. Iveta s manželem už byli i za starostou, ale ten jim řekl, ať počkají, že staří lidé si těžko zvykají na novinky a že je to brzy přejde.

„Ještě chvíli tedy vydržíme, ale pokud tahle šikana nepřestane, asi se obrátíme na policii, protože takhle se žít nedá,“ uzavírá Iveta.

Čtěte také:

Reklama