Nereagovala jsem na jejich poznámky, oni ale asi poznali, že mám strach. Nastoupili hned do auta a jeli kus za mnou. Nespustili mě z očí. Tehdy jsem pochopila, že jet autem vlastně neznamená, že mě plech chrání před vším a přede všemi. Ujela jsem asi deset kilometrů, a vykličkovala jsem z centra. A přemýšlela o tom, co asi chtějí, jestli se jen dobře baví nebo si políčili na mou 
Pak se konečně auto se čtyřmi výrostky, co jelo celou dobu za mnou a chvílema troubilo, ode mne odlepilo. Celou tu dobu jsem si říkala: co bych dělala, kdyby ti frajírci dojeli až k našemu domu, který je na konci nové rodinné zástavby na kraji města? Byla jsem tehdy doma sama, manžel byl na noční. Riskovala bych a vystoupila z auta? Možná bych jezdila po městě, dokud by mi stačil benzín, a přemýšlela, co dělat... A nebo zavolala známým, ať poradí a pomohou...
S touto zkušeností se mi svěřila má pětatřicetiletá známá. Poradila jsem jí, ať nosí pro jistotu kasr, nic tím nezkazí, nemusí ho přeci použít, když to nebude nutné. Vysvětlila mi, že by si s tím asi neporadila a že jsou situace, kdy je i pepřový sprej vcelku k ničemu.
Proto jsem se zeptala magistry Petry Vitoušové, prezidentky Bílého kruhu bezpečí, jak by si měly počínat ženy, které občas musí vyjet autem v noci a nemají doprovod.
Do takové situace se dostane například matka, která jede naproti dítěti, pohotovostní lékařka nebo jakákoli žena, když se ocitne v nenadálé nouzové situaci, která ji nutí sednout za volant a vyjet.
Paní magistro, můžete poradit, jak se lze na takovou cestu připravit co nejlépe, aby jízda byla skutečně bezpečná, aby nás nikdo neohrožoval a neublížil nám? Existují pravidla, která je podle vás dobré dodržovat?
Ano, shrnu je do několika bodů:
1. Předem se podívejte na mapu a zvolte trasu vedoucí po hlavních silnicích.
2. Přesvědčte se, zda máte dostatek pohonných hmot. S sebou mějte menší hotovost, mobilní telefon nebo drobné na telefonní automat.
3. Před odjezdem sdělte, kam jedete, nebo nechte doma vzkaz s odhadem času, kdy se vrátíte.
4. Lidem v cílovém místě sdělte přibližný čas svého příjezdu. 
5. Pokud jedete na zavolání nebo pozvání, žádejte, aby vás druhá strana čekala před domem.
6. Pokud jedete městem, svůj pocit bezpečí zvýšíte uzamčením dveří vozu zevnitř.
7. Máte-li otevřené okno, uložte kabelku a jiné věci mimo dosah.
8. Po setmění parkujte na dobře osvětlených místech.
9. Před vystoupením z vozidla se dobře rozhlédněte.
10. Při návratu k vozidlu si připravte klíče předem do ruky. Přesvědčte se však nejprve, zda ve voze nikdo není.
Za informace poděkovala magistře Petře Vitoušové, prezidentce Bílého kruhu bezpečí
Nový komentář
Komentáře
Znouze: I v pripade, ze by se mi po bouracce "nechtelo odemknout auto" do te doby, nez prijedou hasici - rada na ne pockam, nez aby mne z auta tahal nejakej "dobrovolnik" a svou dobre minenou prvni pomoci mne este zmrzacil. Bude-li auto horet, budu mit asi vetsi problem se vymotat z bezpecnostnich ksiru, nez otevrit dvere
no ještě,že mám nafťák-aspoň nějaká výhoda
Manx: tomu verim asi tak stejne, jako tomu, ze se pri nehore prerusi privod paliva... tech uhorelych lidi v novych autech uz taky bylo dost...
Ťapina: ne naštěstí ne moje, to viděl manžel tady ve městě na jedné velké křižovatce. Stalo se to nějakýmu chlapovi. Ale taky má od té doby strach, aby se mu to taky nestalo. Protože jak máš nový auto s centrálem, máš ho vlastně otevřený a nemáš se jak bránit.
Gedžitka: Tvoje zkušenost? A co jsi udělala? Já bych tam asi zůstala stát, těžko si líp a rychleji přivoláš pozornost dalších lidí, převážně chlapů, než když zablokuješ křižovatku na zelenou.
Ze zkušenosti: křižovatka, auta zastaví na červenou, na chodníku vedle silnice stojí bezdomovec, najednou normálně nastoupí do auta, co stojí na té silnici na tu červenou. A co chcete dělat
Cizí chlap, bůhví jestli ne opilej, vleze vám do auta a máte zrovna zelenou.
No prostě dobrá situace.
Manx: Fakt vždycky, jo? Nemůže se čirou náhodou rozletět na padesát kousků zrovna to zařízení, které má ty dveře odemknout, co? Sorry, ale tomu bych nevěřila.
Co se týče ostatních rad, kdyby po mně kamarádka chtěla, abych ji čekala před domem, tak jí řeknu, ať teda sedí doma, když není schopná sama u jít pět metrů od parkoviště k domu. Příjezd autem se nedá načasovat na minutu a já nebudu kdovíjak dlouho mrznout před barákem.
Gabi: jen si zamykej auto zevnitr.. az pak to nekam napalis.. tak te nikdo z toho auta nedostane.. leda az prijedou hasici... a ono.. kdyz pak treba to auto bude horet, ty budes mit zamceny dvere a jeste zmatkovat, jak se to vlastne otvira a proc to nejde... pekne dekuju...
zajimaveji se resi, kdyz vas zastavuje civilni auto... takovym nezastavuju. i podle odpovedi na dotaz na mvcr mi bylo receno, ze nejlepsi je dojet do nejblizsi vesnice - pomalejsi jizdou, tam zastavit, nevystupovat.. zavolat na policajty a overit si to, popr. at tam prijedou normalne v aute s majakem.. tech pripadu, kdy falesni fici zastavili auto, okradli nebo i zabili, uz bylo docela dost...
Při čekání v Letenském tunelu na zelenou v koloně vystoupil z auta za námi chlápek a plivnul nám na zadní sklo. Nevíme proč to udělal a bylo to dost odporný
. Též doporučuji zamykat auto i při jízdě městem, nejlépe vždy jakmile do něj usednete.
já mám jiný případ, možná trošku komický. Tento týden jsem vycházela potmě z paneláku a jako naschvál měly lampy na ulici poruchu, takže nebylo na krok vidět. Vracela jsem se do svého bytu opodál a rozhodla se, že si radši kousek zajdu, ale půjdu osvětlenou ulicí. Jenomže od rohu paneláku se odlepila mužská postava a namířila si to rovnou ke mně!! Nikde nikdo, jen my dva. Chlap se nezastavoval a už jsme byli skoro nos na nose. Já se zmohla jen na "prosím, co si přejete?!" - a vtom slyším: "jéžišmarjá, já jsem se spletl, já jsem si myslel, že jste..." - no prostě v té tmě mě považoval za někoho jiného a podle toho se ke mně choval (ještěže mě nestihl políbit:). No, já se ale v tu chvilku, co ke mně šel, tak bála, že mít nějaký pepřový sprej, tak ho snad na něj vytasím a oslepím ho! To sem píšu jen tak pro ilustraci, že ne všecko je přepadení...ale otravné výrostky máme kolem taky, raději je obcházím obloukem, to víte, kluci - žádná práce, žádné povinnosti, co taky z nudy vymyslit, že jo...
Kadla: já bych prostě jela a jela dokud bych nedojela k nejbližšímu odd.policie...rozhodně bych tedy nejela k domovu
No asi neuškodí se radami řídit, na druhé straně já žiju 20 let ve stotisícovém městě, kde je docela hodně "nepřizpůsobivých spoluobčanů", jak se eufemisticky říká, a nepřipadám si, že bych musela být vyděšená pokaždé, když jdu sama potmě. Což je docela často, protože auto nemám, a z práce chodívám někdy dost pozdě, a to nemluvím třeba o kině, divadle a tak, buď jdu pěšky, nebo jedu MHD, ale opravdu si nemyslím, že je to všude samý násilník, a že jsem v ohrožení života. Možná mám jenom štěstí, nevím...
No, rady dobré, ale není tam žádná rada pro situaci, v níž se ocitla autorka článku..
Rady jsou to hezké, ale v praxi dost nepoužitelné. Parkovat se v Praze musí, kde je místo, jestli je tam tma jako v hrobě nebo lucerna je dost nepodstatné. V podzemních garážích je světla habaděj a taky tam člověk nemá zrovna bezpečný pocit.
Jediné, co je pro mě pravidlo číslo 1 je zamykat auto zevnitř, vždy a všude (ale také mi to pár let trvalo). A pak, pokud to jenom trochu jde, nejezdit sama.
Díky za dobré rady, je potřeba je stále připomínat. Pravda je, že když za tmy přijdu k autu a pak lovím v kabelce klíče, může se někdo zezadu připlížit a pak nestihnu vyndat ani ten pepřák. Jenom si musím povzdychnout nad tím, jak musí být ženy neustále ve střehu a to v každém věku. Je škoda že nás příroda, na rozdíl od mužů, víc silově nevybavila. Bylo by úžasný, kdyby nebylo okradení, znásilnění, bití atd.
Zvlášť za posledních 15 let je u nás míň bezpečno, tak se bojíme víc. Bezdomovci, narkomani, mafie... Když jdeme večer s mužem na procházku, tak maximálně kolem bloku. Parkem nebo k řece, jako dřív, už ani omylem.