Foto: Vygenerováno pomocí ChatGPT
Zikmund pravým viníkem rozhodně nebyl, nicméně ve složité politické situaci - ač nerad – musel Husa nakonec obětovat. Bylo to v době, kdy po jeho boku stála jeho druhá manželka Barbora Celská. Pověst hříšné královny získala už za svého života a různými mýty a legendami byla opředena i po své smrti. Otázkou zůstává, zda právem.
Když se Barbora Celská vdávala, nebylo jí ještě ani patnáct let. Tedy asi. Přesné datum narození totiž není známo, uvádí se, že to bylo mezi lety 1390 – 1395, často to bývá rok 1392. Jejímu manželovi Zikmundovi bylo už 40 let. S Barborou byl zasnouben od roku 1401, kdy byla ještě dítětem. Čekal tedy, až dospěje. Zásnubami se měl odměnit vlivnému šlechtici Heřmanu Celskému, jejímu otci, který mu pomohl, když si ho uherská šlechta jako svého krále dovolila zajmout a internovala na hradě Siklos. V té době také Zikmund uzavřel spojenectví s Habsburky a díky sňatku s Barborou se stal příbuzným i uherského palatina Miklose Garaie, jehož syn se oženil s Barbořinou sestrou Annou. Je to možná malinko složité a nepřehledné, ale tento sňatek byl rozhodně pro Zikmunda výhodný, získal totiž silné spojence.
Barbora na koncilu v Kostnici: mistr kroniky kostnického koncilu.
Foto: Meister der Chronik des Konzils von Konstanz, Public domain, via Wikimedia Commons
Jak se vlastně Zikmund stal uherským králem? Bylo to díky sňatku s Marií Uherskou, dcerou uherského krále Ludvíka I. z Anjou. To domluvil ještě kdysi dávno jeho otec Karel IV. Marie však zemřela tragicky v roce 1395. Ačkoli byla těhotná, neodpustila si svou oblíbenou zábavu – lov. Při pádu z koně si zlomila vaz a zemřela spolu s ještě nenarozeným dítětem. Zikmund sice potomka nutně potřeboval, ale na nový sňatek neměl pomyšlení, dlouho s ním otálel. A tehdy se na scéně objevila Barbora, která mezitím dorostla do krásy. Předpokládal však, že si bere mladinkou, poddajnou manželku. Taková ale Barbora nebyla. Současnými historiky je vnímána jako nebezpečně inteligentní žena s obrovským politickým i ekonomickým talentem.
Hned rok po svatbě se narodila dcera Alžběta, jediné jejich dítě. Podle současníků a tehdejších měřítek patřila Barbora se Zikmundem k nejkrásnějším párům v Evropě. Přesto jejich vztah nepatřil zrovna mezi ty harmonické.
Kronikáři Barboru líčili jako atraktivní, štíhlou krasavici s bělostnou pletí a velkým osobním kouzlem. Zároveň ale byla rozmařilá, panovačná a nevěrná. Brzy si o jejích milostných avantýrách povídala celá Evropa a přezdívali jí dokonce Messalina. Ale ani Zikmund, který byl rovněž považován za pohledného muže, nebyl žádný asketa. Měl bezpočet milenek a na výpravách ho prý doprovázelo víc nevěstek než duchovních. Zikmund, který byl často na cestách či taženích, zpočátku prý Barbořiny zálety shovívavě toleroval. Pak mu ale došla trpělivost, nechal manželku internovat a přestal jí vyplácet apanáž. Dlouho to ale nevydržel, smířil se s ní, protože musel v důsledku husitských válek řešit důležitější problémy.
A Barbora toho dokázala skvěle využít. Byla velice podnikavá, brzy získala pod svou kontrolu bohatá města a hrady v Horních Uhrách, kde se těžilo zlato, stříbro a měď. Zikmund uměl její obchodní schopnosti náležitě ocenit. Byl zaneprázdněn svými diplomatickými aktivitami v říši, a tak mu vyhovovalo, že mu Barbora financovala jeho válečné výpravy. V době své nepřítomnosti umožnil Barboře, aby ho v Uhrách zastupovala. A Barbora se prý ukázala i jako schopná panovnice.
V roce 1436 se Zikmundovi podařilo konečně ujmout vlády i v Čechách. Barbora ho doprovázela, a protože už mu táhlo na sedmdesátku a byl vážně nemocný – měl těžkou artritidu i jiné nemoci, začala spřádat v Čechách své vlastní politické plány. Naučila se česky, chtěla tu vládnout, dokonce vážně uvažovala o tom, že se vdá za o generaci mladšího jagellonského prince, který byl tajným kandidátem kališníků na český trůn po Zikmundově smrti.
Barbora jako Venuše v Kyeserově spisu Bellifortis
Foto: Konrad Kyeser, Public domain, via Wikimedia Commons
Zikmund však byl jiného názoru. I když měl smrt na jazyku, dokázal prosadit, aby se jeho nástupcem stal manžel jeho jediné dcery Alžběty Albrecht Habsburský. Toho Barbora z duše nenáviděla a s ním to bylo podobné. Barboru, aby nemohla Albrechtovi škodit, dokonce nechal Zikmund internovat a brzy nato - v roce 1437 - zemřel.
Albrechtova vláda v Čechách neměla dlouhého trvání, nedočkal se ani narození svého jediného syna, Ladislava Pohrobka, Zikmundova vnuka. Tehdy už Barbora rezignovala na své ambice, odstěhovala se do Čech na Mělník, věnné město českých královen. Tam se ale neuzavřela do modliteb, jak velely tehdejší zvyky pro vdovy. Naopak, proměnila zámek v intelektuální centrum. A protože uměla česky, snažila se dceři pomáhat vyjednávat podmínky pro přijetí malého vnuka za budoucího českého krále.
Na Mělníce se jí nedařilo špatně, podnikatelský duch ji neopustil ani tady. Kromě toho se začala zajímat i o okultní vědy a zřídila si tu dokonce i alchymistickou laboratoř. Dokonce se jí tam podařilo vyrobit dokonalou napodobeninu stříbra. Její pokusy byly prý na tehdejší dobu na neuvěřitelně vysoké vědecké úrovni. S blížícím stářím se jen těžko vyrovnávala. Byla nezávislá, finančně soběstačná, žila si tu podle svých pravidel a to budilo u kronikářů pohoršení. Její život, který nebyl rozhodně nudný, ani jednotvárný, ukončila morová epidemie v roce 1451. Po důstojném pohřbu, kterého se účastnila také česká kališnická šlechta, mezi nimi i budoucí český král Jiří z Poděbrad, byly její ostatky – jako bývalé české královny – uloženy ve svatovítské katedrále...
Zdroj info: kol. autorů: Královská trilogie, 2006, Wikipedie, Liška Vladimír: Ženy českých panovníků 2, 2012
Nový komentář
Komentáře
Děkuji
Děkuju
Děkuji
Krásné dnešní čtení, děkuji.
Děkuji za článek z naší historie.