Sponzoruj svého teroristu!
V Evropě je nedostatek energie. To je čím dál tím patrnější. Rozvíjející se ekonomiky Číny a Indie zvyšují poptávku, a tak roste cena. V případě ropy na tom vydělávají státy, které jsou obecně považovány přinejmenším za „problematické“. Bohatne Venezuela pod vedením Huga Cháveze, sílí Putinovské Rusko a především státy Blízkého Východu. Jsou to peníze za ropu, které umožňují íránskému prezidentovi Ahmadínežádovi financovat Hizballáh a další teroristické organizace. S každým nákupem benzínu tak oklikou přispíváme na terorismus. Dal by se z toho skoro vytvořit „humanitární“ program – „Sponzoruj svého teroristu“. Zkuste si to představit - jednotliví řidiči mohou na k tomu určených stránkách sledovat, kolik už přispěli. A vítěz dostane zájezd do Palestiny...

Bojíme se toho, čemu nerozumíme
Druhou stranou téže mince je jaderná energie. Ne že by na ni zrovna měly jezdit osobní auta, ale v průmyslu i dopravě si elektřina a ropa na mnoha místech konkuruje. Jenže „atomu“ se lidé bojí. Ono není divu, po Černobylu, a koneckonců i po Hirošimě a Nagasaki, chtělo by se říct... Ale přesnější by bylo přiznat, že se bojíme toho, čemu nerozumíme. Odborníci na „atom“ ho obvykle označují za nejspolehlivější a ekologicky nejčistší způsob, jak získat větší množství energie. Nemyslí tím samozřejmě, že by neexistovaly ekologičtější metody, ale ty jsou obvykle omezené na určité oblasti a nelze jimi pokrýt celkovou poptávku. Na vodních, větrných a slunečních elektrárnách českou ekonomiku neudržíme. Na výběr tak v podstatě zůstává atom a uhlí. Ostatně i bývalý šéf Greenpeace, Patrick Moore, radí České republice využívat především jadernou energii. K velké nelibosti svých bývalých spolupracovníků.

Úložiště za barákem?
I když se však rozhodneme dát atomu zelenou, nekončí tím všechny problémy – ono se hezky souhlasí s jadernými elektrárnami, když člověku jednu takovou nestaví hned za humny nebo mu za zahrádkou nebudují úložiště vyhořelého paliva. To najednou míra důvěry k atomu klesá. A pak, jaderná elektrárna nemusí selhat sama o sobě – je také ideálním cílem pro teroristy. A tím se dostáváme zpátky k ropě.

Stejně vzduch zamořujeme, tak proč ne u nás?
Tenhle začarovaný kruh trápí už nejen futurology, ale začíná zajímat i ekonomy a politiky. Není sporu o tom, že moderní civilizace se bez energie neobejde. Jenže co s tím, když se ropa jako na potvoru nachází v samých „neklidných zónách“ a atomová energie ve stísněné Evropě příliš nadšení nebudí? Je pravda, že ČR zbývají takzvané kredity na vypouštění oxidu uhličitého. „Zamořujeme“ vzduch méně, než máme povoleno. Životní prostředí však, z globálního hlediska, nešetříme, protože volné kredity prodáváme jiným státům. Tak proč se rovnou nevrátit k čoudícím uhelným elektrárnám?

Povařujete jadernou energii za bezpečnou? Co byste v blízkosti svého bydliště viděla radši – jadernou nebo uhelnou elektrárnu? Vadilo by vám úložiště vyhořelého odpadu za humny? Měly by státy usilovat o snížení spotřeby ropy, aby nepodporovaly teroristy? Souhlasíte s prodejem kreditů „na oxid uhličitý“ jiným státům?

Reklama