Co vše omezuje čtenářku Átéčko se dozvíte níže. Od peněz, přes vzdělání až po nemoc.
- Omezuje mě má vlastní omezenost, jelikož nemám takové vzdělání, jaké bych si přála mít.
- Omezuje mě i to, že nemohu vzdělání, které mám, nikterak rozumně využít.
- Taky mě omezuje můj věk, nemůžu co bych chtěla. Ale na druhou stranu už nemusím, co nechci.
- Omezuje mě to, že nemám žádný příjem, protože nedělám žádnou činnost, za kterou by mi kdokoliv dával peníze.
- Omezuje mě má lenost, která mě kolikrát tak pevně drží doma a nedovolí mi jít třeba do hor, které mám tak ráda.
- Omezuje mě dodnes výchova mých přísných rodičů. Tolik jsem toužila po tom, aby mě měli rádi, že jsem dlouho byla ochotná dělat cokoliv, aby mě každý měl rád.
- Omezuje mě doba, ve které jsem vyrůstala. Ta poznamenala nás všechny.
- Ale nejvíce ze všeho mě omezuje bolest. Ta, která přichází nad ránem a já nikdy nevím kdy přijde a jak dlouho se zdrží. Nemůžu se jí zbavit, nemůžu nic plánovat, na nic se těšit.
átéčko
Děkuji Átéčko za váš příspěvek k dnešnímu tématu - Mne nejvíce zaujala vaše věta o rodičích. Výchova v rodině je nejspíše spolu s povahou a genetikou nejvíce určující faktor pro to, zda dosáhneme svých snů.
Zrovna včera jsem přemýšlel nad tzv. volnou výchovou. Zda nesouvisí s tím, jak dnešní mládež „zvlčila“. Tedy zda model výchovy, který byl považován za správný po stovky let, přestal být efektivní. Zda jsme vymysleli něco lepšího, něco, co funguje lépe. Zda dítě opravdu více dá na domluvu než na pár plácnutí přes zadek. Ale to bude asi mé příští téma dne.
Dnešním tématem dne jsou naše vnitřní limity. To, co nám zabránilo, nebo brání stát se úspěšnými, šťastnými a spokojenými. Dokážete to pojmenovat? Najdete odvahu nahlédnout na sebe s odstupem?
Mám na mysli i limity získané výchovou? Jste schopná sama jít do restaurace, do kina, na výstavu, na plovárnu, na koncert, do hor, do společnosti? Proč ne?
Jsem si vědom, že vás žádám o pohled do vašeho nitra. A proto slibuji, že pokud mne o to požádáte, tak nezveřejním váš nick a e-mail po zveřejnění smažu tak, aby jej nikdy nikdo nedohledal.
Jsem zvědavý na to, co vás podle vašeho mínění nejvíc vnitřně omezuje. Co vám brání, nebo zabránilo v tom si splnit svůj životní sen?
Nejzajímavější příspěvek ode mne získá parfém nebo toaletní vodu do 1 500 Kč dle vlastního výběru!
Nový komentář
Komentáře
RenataP — #20 Já jsem brala nějaký přípravek, možná si vzpomenu. byly to 4 písmena, nějaká jakoby droga pro mozek. To bylo docela lepší.
átéčko — #19 Prosím tě,přece MUSÍ být něco,co ti pomůže.Neříkám,že zcela vyléčí,ale pomůže.Nepřestávej hledat nové doktory,díky PC máš možnost rozhledu.Je tolik vyšetření a četla jsem,že se dá na migrénu "vyzrát" nějakým drobným chirurgickým zákrokem,kdy se cosi v mozku přeruší.Moc s tebou cítím,chronická bolest musí být něco hrozného.Člověka nic netěší.Tak si nenech otrávit život a hledej možnost!
átéčko — #19 atéčko, soucítím...fakt jo. Jen mě napadá, třeba je tam hlubší příčina.. co takhle vyprdnout se na farmacii a bílou mafii a zkusit regresní terapii??
Mě částečně bolesti hlavy odhalila, jejich příčinu. Zatím jsem to teda neuměla dostatečně zpracovat v reálu, takže výsledek zatím není vidět, ale třeba jsi v tomhle směru silnější v kramflecích...
Já si zatím pomáhám l-tryptofany (Allegra, cca 300,-Kč na měsíc)...a lehoučce se to zlepšilo, ale je fakt, že jak jsem to vysadila, měla jsem migrénu rázem i 3x za týden a po dlouhé době i 3 denní,což byl masakr.
takže... asi i to je zajetí chemie...
kobližka — #18 U nás byla Ambulance léčby bolesti, ale v ní byl dost nešikovný a neinformovaný lékař. Byl sice mladý a sympatiký, ale moc mi nepomohl. A docela mladý umřel.
Ve FN Ostrava je Ambulance léčby bolesti hlavy, ale Zrovna tam pracoval Mudr Doležil. Kdo zná ví.
Nepomohl mi. Pro něj jsem byla závislák, co nevydrží bez prášku. Po celou dobu jeho léčby jsem brala jen to, co mi dal on. Léky, po kterých jsem přibrala 20 kg i takové, po kterých jsem denně několikrát zvracela a bylo mi hůř. Léčil pouze migrény, ale těch mých bolestí hlavy je více. tomu nevěřil.
Pak jsem si nechala operovat krční páteř, protože jsem měla úlomek disku v páteřním kanálku a byla naděje, že po operaci bude líp. Něco se zlepšilo, ale bolest hlavy zůstala.
Moc mě štve, že spoustu peněz utratím za léky. Kdybch já ty penízky měla, ale bohužel. Když si koupím léky na bolest, které pojišťovna nehradí, nezbývá mi už na nic, co by mi udělalo radost.
Ale teď bolest, tu hnusnou potvoru ošidím a koupím si pro radost foťák. Jsem fotofrafka a fotím mobilem, no není to sranda?
Ale budu trpět jako pes, bude mrcha bolet. jednou přestat musí! Ale stejně je zvláštní, kolik lidí už na mé bolesti vydělalo.
Normálně lidé si dělají radost, mají koníčky, cestují, setkávají se. Já ne.
Cpu peníze, do své hlavy, do pochybných léčitelů, do pochybných léků. Kupuji si naději, že přestane bolet. Dnes kolem páté se bolest trochu zmírnila. Ale znám ji. Zítra než vstanu, ucítím jako by mi na hlavu šlápl slon. A já řeknu ach jo, roztáhnu závěsy, kouknu na své krásné orchideje, pak se leknu odrazu v zrcadle a začne den jako spousta jiných.
Jenže mě nedostane! I když mě omezuje, jako asi nikoho. A když mě srazí na kolena, zase vstanu.A i když si někdy (ale opravdu málokdy)pobrečím, zase utřu slzy a chci se smát. A chci, aby se ostatní smáli se mnou.
Tak to mě dostalo.Neumím si představit rodiče,kteří nemilují svoje děti.Já vyrůstala v láskyplné rodině,byla jsem tatínkova holka a když jsem jako malá marodila,běžel k mojí postýlce a mě slzy na krajíčku.....já se vždycky zlobím na lidi,kteří se nazývají rodiče a neumějí,nebo nechtějí dát svým dětem lásku a porozumění.Asi by mě to utrhlo srdce chovat se takhle ke svým dětem,nedopřát jim knížku,brusle,říkat jim,že nejsou dost dobré na to je mít rád.....
Četla jsem,že se dneska dá i migréna nějakým způsobem léčit,co se obrátit na Centrum chronické bolesti?Držím ti palce!
Dnes, "zkrášlená" "přítelkyní" bolestí jsem musela jít nakoupit. Potkala jsem jednu zvědavou skorosousedku, která se přímo zeptala, co že mi je..prý nevypadám dobře. Aleo chviličku později jsem rozesmála prodavačku a pak ještě dvě známé. Smála jsem se s nima, bolest nebolest. Paní z pohřební služby mi řekla nový výraz pro špeky na bocích. Prý je to usazená lítost.
ToraToraTora — #10 Jsi milá
RenataP — #13 enka1 — #14 Holky, jste moc hodné a napsaly jste to krásně.
Áté, ty jsi byla jedináček? Nechápu rodičovstvo, ale znám tě jako člověka který září, a kdybych dokázala něco s tou migrénou dělat, vyléčím Tě jako první. Enák si může počkat.
migréna je i mou souputnicí a kdo nezažil, neví, jak moc ti to omezí život, plány do budoucna, v podstatě nemůžeš žít jako normální člověk a ve finále vypadáš jako hysterka, která mu to nemoc, na kterou se vymlouvaj frigidní manželky
Omezuje mě dodnes výchova mých přísných rodičů. Tolik jsem toužila po tom, aby mě měli rádi, že jsem dlouho byla ochotná dělat cokoliv, aby mě každý měl rád
a tohle mám taky jako bonus, abych se se životem nenudila...
Úspěšný boj ti přeju, jde to... a má to všechno souvislost i s migrénou, její duchovní přičiny jsou kořenem a je to boj na dlouhou dobu a výsledky jsou, ale je to jako vzácná kytka, furt roste kolem plevel, i když máš pocit, že jsi ho vytrhala, vyroste znovu, dostat se ke kořenům těch všech pýrů v nás je moc těžký....
CityCat — #8 to si vytisknu. děkuju.
átéčko — #7 hm. díky za ten příspěvek. beru si z něj i poselství pro sebe.
Alenko, krásné i když smutné. Věřím, jak moc může bolest zničit život, ale může zničit i osobnost a ta tvoje zkouškami osudu jen rozkvetla
CityCat — #8 Děkuji.
Je to můj oblíbený spisovatel!
Átéčko, přemýšlela jsem nad těmi osmi omezujícími body a když je UMÍŠ pojmenovat, můžeš je začít i řešit. Šupnu ti sem básničku - spíš modlitbu od Saint Exuperyho. Když mi docházejí síly, čtu si ji a většinou mě aspoň jeden malý krok posune dál...
p.p1 {margin: 0.0px 0.0px 13.0px 0.0px; font: 13.0px Verdana}
span.s1 {font: 13.0px Lucida Grande}
Neprosím o zázrak Pane, ale o sílu pro všední den. Umění malých kroků mne uč.
Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit čas.
Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé. Prosím o sílu pro kázeň a míru, abych životem jen neproklouzával, ale abych si běh dne rozumně rozdělil, abych si všímal záblesků světla a výšin a abych si alespoň tu a tam našel čas pro kulturní prožitek.
Dej mi poznat, že blouznění, ať o minulosti či budoucnosti, nepomáhá dál. Pomoz mi, abych to nejbližší činil co nejlépe a nynější chvíli rozeznal jako nejdůležitější.
Ochraň mne před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmým doplňkem života, jimi rosteme a zrajeme.
Připomeň mi, že srdce často stávkuje proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu v lásce mi pravdu říci. Dej mi denní chléb pro tělo a duši, projev tvé lásky, přátelskou ozvěnu a alespoň občas náznak, že jsem užitečný.
Vím, že se mnohé problémy vyřeší tím, že se nic nedělá, dej mi abych uměl čekat. Chtěl bych také tebe a ostatní nechat vymluvit. Nejdůležitější věci si člověk neříká sám sobě, jsou mu řečeny.
Víš jak velice potřebujeme přátelství. Dej, abych na tento nejkrásnější, nejobtížnější, nejriskantnější a nejjemnější dar života stačil.
Propůjč mi nutné vnuknutí, abych ve správném okamžiku odevzdal balíček dobra, se slovy nebo bez nich, na správném místě.
Ochraňuj mne před strachem, že bych mohl zmeškat svůj život. Nedávej mi co si přeji, ale co potřebuji.
Umění malých kroků mne uč.
:-)
mandzarik — #4 Jela jsem, kam jsem jet neměla. Výchova byla přísná a rodiče neúplatní a nikdy své činy nevysvětlovali Tohle mě tak netrápilo. Brusle mi občas půjčili kluci, abych se mohla projet. Více mne mrzelo to, že mi otec vzal všechny mé dětské knížky a odvezl je setřenici. A já jsem si téměř po padesáti letech sehnala svou první knížku na aukci.
Podle rodičů jsem byla "nedobrá" a neposlouchala jsem je. Nezařadila jsem se nikdy tak, abych nevyčnívala.Jak mi radili.
Po letech se o ně nedobrá dcera stará, protože jsou staří a bezmocní.
Nezlobím se na ně. Převzali snad jen vzor podle toho, v čem sami vyrůstali. To já jsem neudělala. Jen mě to trápilo a poznamenalo. Ale nad tím nebrečím. každý jsme holt nějací...
Já jsem asi tak tvoje vrstevnice, ale výchova mých rodičů mě snad ani v ničem neomezila. Vychovali ze mě slušného člověka, který se umí uskrovnit, nelže a nekrade. Nenaučili mě mít ostré lokty a vysoké sebevědomí, ale dá se to vůbec naučit? Podle mě to má člověk vrozené.
Jinak se omezuju já sama. Člověk holt nepřekročí svůj stín.
atečko, je to moc upřimný příspěvek. Když se zamýšlím nad tím jak nás všechny omezuje doba , ve které vyrůstame, jak nás omezuje ve všech sférach každodenního života, tak se mi chce brečet. Ale dnes je krásný den, vše hodím za hlavu a jdu bojovat po práci s větrnými mlýny.
átéčko — #2 no tak tohle mi zmrazilo úsměv, hledám a nenacházím vhodná slova. jak ti to vysvělili ?
átéčko — #2 takový přístup zabolí
a vidíš, jak tě to zocelilo a dalo krásný smysl pro humor 
jen nad tou migrénou by bylo třeba vyhrát 