Zdravím z Teplic,když jsem si přečetla Váš článek připomněla jsem si pár svým „ nepříjemných pocitů a nevysvětlitelné vnitřní nervozity“, které se  pak vyplnily  a jednou to končilo i tragickou událostí, kdy měla smrtelný úraz opařením manželovo maminka, naše babička.

Ale chci Vám napsat o svém snu a varování, které se vyplnilo.

Před 4 lety na jaře 2006 se mi zdál dvakrát za sebou stejný sen. Byla jsem na silnici u dopravní nehody, ale neviděla jsem nabourané auto nebo přímo tu nehodu, ale jen dav lidí, co říkali „je tam Pavel“.

Tak se jmenuje můj starší syn , v té době mu bylo 24 let, já se tím davem lidí zoufale prodírala a hledala našeho Pavla, ale nenašla jsem ho, až jsem se celá zpocená vzbudila,ale  ten nepříjemný pocit a  strach o syna ve mně zůstal.

Po pár dnech se mi zdál stejný sen, stejná situace s tou změnou, že jsem hledala v tom davu u nehody svého mladšího syna Jakuba (21 let) , kterého jsem ale nakonec na té silnici našla ležet.

To probuzení bylo ještě zoufalejší a já si říkala proč oba kluci najednou.

Ty první dny jsem o tom dost mluvila s rodinou, pak jsem si už na sny vzpomněla jen občas, až do události v září.

Šla jsem městem po hlavní třídě ,když se proti mně zastavil člověk, vzhledově pobuda, bezdomovec, a řekl mi, že se v naší rodině stane neštěstí a šel dál. Já se v tu chvíli nezmohla na žádnou reakci ,jen jsem tam stála a zírala jak odchází.

Doma jsem o tom zase mluvila, ale žádejte dospělé syny, aby chodili pěšky a dávali na sebe pozor………….

Pak  byla neděle 15. října 2006 a můj mladší syn Jakub se jel projet se svým kamarádem Pavlem na jeho nové silné motorce.

Před Ústí n/L, kam mířili, je při předjíždění několika aut v plné rychlosti,  srazil opilý řidič, který se náhle rozhodl odbočit vlevo na postraní cestu.

Oba kluci měli velmi těžká zranění, ze kterých se dodneška léčí a  oba  jsou v plném invalidním důchodu, ale chodí a žijí a to je hlavní.

Až po té nehodě mi do celého sledu událostí zapadla další příhoda, která možná k tomu i měla patřit.

Když mi bylo 18 let nechala jsem si při jednom studentském výletě spolu s kamarádkou hádat z ruky od jednoho staršího učitele, který tam byl s jinou partou studentů.

Mimo jiné mi předpověděl, že kolem 40.roku se mi stane událost a komentoval to jako „ třeba rozvod“ , ze které se už psychicky nedostanu. Až dneska vím, že bych rozvod „přežila“ , ale ne ztrátu syna.

A tak jsem vlastně měla k jedné osudné životní události několik  předtuch a varování a tak své „nepříjemné pocity,náhlou vnitřní nervozitu a sny“ již nepodceňuji , jen si moc přeji , abych něco podobného už nezažila.

Přeji hezký den
Květa Hraňová

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

A já i my všichni v redakci Ti, Květo, také přejeme, abys už nic podobného prožít nemusela a synům pevné zdraví a hodně štěstí vám všem. Míša

Reklama