Ahoj všem v redakci!
Lásku jsem zažila v mnoha jejich podobách, v různé době, s různými lidmi, a věřím, že mě někde ještě spousta podob lásky čeká.
Přesto jedno její období ve mně zůstane jako nádherná vzpomínka a nikdy nebudu litovat, že jsem ji prožila.
Jmenoval se Martin. Seznámili jsme se v době, kdy jsem se já, rozvedená mamina, starala o dvě malé děti ve věku 2 a 3 roky. Žila jsem ve vesnici, kam jsem se přivdala, a svoji rodinu jsem měla daleko.
Každou středu jsem jezdila jako plavecký instruktor s dětmi místní školy do bazénu vzdáleného asi 20 km. Jezdil i Martin. Nejdříve jsme si spolu hodně povídali, a jednu osudnou středu přeskočila jiskra. Bylo mi to dost trapné, protože jsem věděla, že má ženu a čekají miminko. I přesto jsme si nemohli pomoci. Vzpomínka na první večer, kdy stál za dveřmi s lahví vína, ve mně ještě dnes vyvolává příjemné mrazení.
Byl to začátek velké romantické lásky, kterou jsem pak následně už nikdy neprožila. Denně jsme se střetávali a vyměňovali si zamilované dopisy s básničkami. Kdykoliv mohl, přijel aspoň na chvíli za mnou a za dětmi, a dokonce jsme i jezdívali na výlety.
S Martinem mám spojený i jeden, snad nejromantičtější zážitek svého života. Bylo to v létě. Já ho trávila s dětmi a se svojí maminkou v jednom kempu u splavu. Osudný večer jsem dostala telegram ... od Martina ... že za mnou přijel na kole a čeká na přehradě (150 km od jeho bydliště). Ta byla od mého kempu vzdálená tak hodinu a půl cesty autem. Co teď? Přemluvila jsem maminčina přítele, aby mě tam odvezl.
Vysadil mě na přehradě. Ale jak Martina najdu? Kempů tam bylo tolik. Tak jsem chodila od jednoho k druhému... a našla jsem ho v tom posledním... stál nad odlesklou hladinou přehrady a právě zapadalo slunce. Bylo to jako z červené knihovny....
Náš vztah trval dva roky. Našla jsem si partnera, odstěhovala se ... a Martin se se svojí rodinou taky odstěhoval.
10 let jsem nevěděla o něm a on o mně.
Shodou náhod jsem ho zahlédla v televizi se svým video příspěvkem. Kontaktovala jsem ho.
Dodnes si píšeme a sdělujeme si, co se v našich životech událo. Moc rádi oba vzpomínáme na společné okamžiky a říkáme si, co kdyby jsme tenkrát spolu zůstali.
Nevím, jestli to měl být můj osudový chlap a já prošvihla svoji životní šanci! (tehdy ve mně "zvítězila" morálka ... přece mu nebudu rozbíjet rodinu).
I tak jsem ráda, že jsem měla možnost tuto romantickou lásku zažít, i když by mě moralistky určitě odsoudily. Ale ať si každý zamete nejdřív před svým prahem. Já osudu děkuji.
Nový komentář
Komentáře
to ať si každý zamete před vlastním prahem je fakt dobrý. holky, vy ste někdy fakt hodně hnusný. byl to docela pěknej příběh. chápu, že v ní zvítězila morálka a je mi jedno, po jaký době. neodsuzuju to! jsme jenom lidi. pokzud to neni "kamarádka"(nebo švagrová), ale jenom "ta jeho"
, prostě to chápu. opravdu si nejdřív zameťte před vlastním prahem. já sem sice proti ostatním asi hodně mladá, ale nechci ty svý ideály ztratit při pročítání ženy-in. dost mě odpuzuje, že když jedna holka napíše, že jí ten její neumí udělat, dost z vás se tady rozplývá a kdyžcelkem kultivovaná ženská napíše o lásce, tak se se zlou potáže? fuj! já v životě fakt radši tulásku než úžasnej sex za každou cenu!
a nebudu rejt nebudu rejt, budu pozitivní
: Je to móc pěkné romantické i morální
.
Petique:
A já bych to vypustila rovnou celý..
matysek79: no, to je druhá věc, jaká morálka, když s ním i tak byla...a taky to moc nechápu s tím telegramem, proč jí nenapsal, kde přesně je, proč jel zrovna na kole apod. přije mi to, jako že si spíš panáček jel odpočinout od rodiny, zasportoval si, při té příležitosti měl rande a ona prostě naběhla..
Já bych z toho ty řeči o morálce úplně vypustila, přijde mi to tam zbytečný...
To jsem nějak nepochopila:...jsem ho zahlédla v televizi se svým video příspěvkem...