Ahoj všem v redakci!

Lásku jsem zažila v mnoha jejich podobách, v různé době, s různými lidmi, a věřím, že mě někde ještě spousta podob lásky čeká.
Přesto jedno její období ve mně zůstane jako nádherná vzpomínka a nikdy nebudu litovat, že jsem ji prožila.

Jmenoval se Martin. Seznámili jsme se v době, kdy jsem se já, rozvedená mamina, starala o dvě malé děti ve věku 2 a 3 roky. Žila jsem ve vesnici, kam jsem se přivdala, a svoji rodinu jsem měla daleko.

Každou středu jsem jezdila jako plavecký instruktor s dětmi místní školy do bazénu vzdáleného asi 20 km. Jezdil i Martin. Nejdříve jsme si spolu hodně povídali, a jednu osudnou středu přeskočila jiskra. Bylo mi to dost trapné, protože jsem věděla, že má ženu a čekají miminko. I přesto jsme si nemohli pomoci. Vzpomínka na první večer, kdy stál za dveřmi s lahví vína, ve mně ještě dnes vyvolává příjemné mrazení.

Byl to začátek velké romantické lásky, kterou jsem pak následně už nikdy neprožila. Denně jsme se střetávali a vyměňovali si zamilované dopisy s básničkami. Kdykoliv mohl, přijel aspoň na chvíli za mnou a za dětmi, a dokonce jsme i jezdívali na výlety.

S Martinem mám spojený i jeden, snad nejromantičtější zážitek svého života. Bylo to v létě. Já ho trávila s dětmi a se svojí maminkou  v jednom kempu u splavu. Osudný večer jsem dostala telegram ... od Martina ... že za mnou přijel na kole a čeká na přehradě (150 km od jeho bydliště). Ta byla od mého kempu vzdálená tak hodinu a půl cesty autem. Co teď? Přemluvila jsem maminčina přítele, aby mě tam odvezl.

Vysadil mě na přehradě. Ale jak Martina najdu? Kempů tam bylo tolik. Tak jsem chodila od jednoho k druhému... a našla jsem ho v tom posledním... stál nad odlesklou hladinou přehrady a právě zapadalo slunce. Bylo to jako z červené knihovny....

Náš vztah trval dva roky. Našla jsem si partnera, odstěhovala se ... a Martin se se svojí rodinou taky odstěhoval.
10 let jsem nevěděla o něm a on o mně.

Shodou náhod jsem ho zahlédla v televizi se svým video příspěvkem. Kontaktovala jsem ho.
Dodnes si píšeme a sdělujeme si, co se v našich životech událo. Moc rádi oba vzpomínáme na společné okamžiky a říkáme si, co kdyby jsme tenkrát spolu zůstali.
Nevím, jestli to měl být můj osudový chlap a já prošvihla svoji životní šanci! (tehdy ve mně "zvítězila" morálka ... přece mu nebudu rozbíjet rodinu).

I tak jsem ráda, že jsem měla možnost tuto romantickou lásku zažít, i když by mě moralistky určitě odsoudily. Ale ať si každý zamete nejdřív před svým prahem. Já osudu děkuji.


TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY